Naděžda Heinrichová

Pojem grafický román se v německojazyčném prostoru od počátku 21. století proměnil z marketingového označení v respektovanou literární a uměleckou kategorii. Z původně okrajového fenoménu se stal plnohodnotný předmět literárněvědného bádání i kulturní reprezentace. Tato publikace sleduje cestu grafického románu k uznání a mapuje její tematickou i formální rozmanitost. Grafické romány se dotýkají dějin i současnosti: reflektují nacismus, holocaust či život v NDR, zabývají se migrací, rasismem, genderovými otázkami nebo ekologickou krizí a zároveň otevírají intimní, autobiografické i psychologické perspektivy. Vedle dokumentárních a osobních výpovědí zde nacházíme fikci i adaptace kanonických literárních děl. Kniha ukazuje, že síla grafického románu spočívá nejen v tématech, ale i v inovativních vypravěčských postupech – v experimentální práci s obrazem, textem a stránkovou kompozicí, která narušuje lineární vyprávění a propojuje individuální zkušenost s kolektivní pamětí. Grafický román se tak dnes profiluje jako klíčové médium na pomezí literatury a výtvarného umění a jako významný nástroj kulturní reflexe 21. století.

V Německu vychází každoročně buď nově, nebo v reedici přes 90 000 knižních titulů, z nichž největší oblibě se těší německá próza. V letech 2010–2014 se počet prvních vydání prózy pohyboval mezi 11 286 až 14 111 tituly ročně. Publikace Německá próza po roce 2000 přibližuje situaci toho literárního druhu na německém knižním trhu a nabízí – vedle tradičního dělení autorů německé literatury na generaci otců, synů a vnuků – rozdělení autorů do jednotlivých generací korespondující s historickými mezníky dvacátého století (1945, 1968, 1990 a 2000): generace klasiků německé literatury, generace 1968, generace 1990 a generace 2000. Poslední skupinu tvoří autoři neněmeckého původu píšící německy. Tři nosná navzájem se prolínající témata – historie, osobní sféra, jazyk a řeč – se objevují napříč všemi generacemi včetně autorů neněmeckého původu, kteří je obohacují o svůj pohled zvenčí. Uvedené dělení autorů a vymezení hlavních tematických okruhů představuje navzdory riziku, které v sobě přiblížení nejnovější literatury přináší, jednu z možností, jak se v německé próze po roce 2000 zorientovat. Publikace je doplněna o tři seznamy: autorů nominovaných v letech 2005–2015 na Německou knižní cenu, na Cenu Lipského knižního veletrhu a rovněž titulů vydaných v českém překladu. Naším cílem je usnadnit orientaci mezi novinkami německé beletrie.