Michal Hejna

Unikátní, poutavý a fotograficky bohatě ilustrovaný cestopis odkrývá čtenáři taje izolovaného souostroví v severozápadní části Indického oceánu, kam noha Evropana nevstupuje příliš často. Zatímco většina návštěvníků Sokotry obdivuje její endemickou přírodu na povrchu, cestovatel Michal Hejna se spolu se svými kolegy Markétou Jakovenko a Martinem Novákem znovu a znovu vydával opačným směrem - dolů, pod povrch ostrova. Během tří jeskyňářských expedic strávili čeští objevitelé na Sokotře téměř dva měsíce a čtenáře s sebou berou do míst, kam se běžně nechodí: do jejího skrytého, málo probádaného podzemí. Sokotra je izolované souostroví v severozápadní části Indického oceánu, ležící asi 350 km jižně od Arabského poloostrova. Je součástí Jemenu. Hlavní ostrov Sokotra je přibližně 130 km dlouhý a až 35 km široký. Žije na něm zhruba 50-60 tisíc obyvatel, převážně v pobřežních městech, z toho asi polovina v hlavním městě Hadibo. Díky dlouhodobé izolaci se zde vyvinulo mnoho endemických druhů rostlin i živočichů, což Sokotře vyneslo přezdívku "Galapágy Indického oceánu". V roce 2008 byla zapsána na seznam světového přírodního dědictví UNESCO.

Unikátní, poutavý a fotograficky bohatě ilustrovaný cestopis odkrývá čtenáři taje izolovaného souostroví v severozápadní části Indického oceánu, kam noha Evropana nevstupuje příliš často. Zatímco většina návštěvníků Sokotry obdivuje její endemickou přírodu na povrchu, cestovatel Michal Hejna se spolu se svými kolegy Markétou Jakovenko a Martinem Novákem znovu a znovu vydával opačným směrem – dolů, pod povrch ostrova. Během tří jeskyňářských expedic strávili čeští objevitelé na Sokotře téměř dva měsíce a čtenáře s sebou berou do míst, kam se běžně nechodí: do jejího skrytého, málo probádaného podzemí. Sokotra je izolované souostroví v severozápadní části Indického oceánu, ležící asi 350 km jižně od Arabského poloostrova. Je součástí Jemenu. Hlavní ostrov Sokotra je přibližně 130 km dlouhý a až 35 km široký. Žije na něm zhruba 50–60 tisíc obyvatel, převážně v pobřežních městech, z toho asi polovina v hlavním městě Hadibo. Díky dlouhodobé izolaci se zde vyvinulo mnoho endemických druhů rostlin i živočichů, což Sokotře vyneslo přezdívku „Galapágy Indického oceánu“. V roce 2008 byla zapsána na seznam světového přírodního dědictví UNESCO.

Jeskyně fascinovaly lidi od nepaměti. Nejdříve je využívali jako dočasná útočiště či podzemní svatyně. Od Antiky se na ně začínali dívat učenci i z pohledu vědeckého. Od té doby vzniklo mnoho teorií o jejich vzniku, o vzniku krápníků i původu kostí a archeologických nálezů v jeskyních. Většina z těchto teorií tvořila slepou uličku vědeckého vývoje a mnohé z nich jsou z dnešního hlediska úsměvné. Cílem této knihy ale není dělat si z dávných učenců legraci. Vždyť všichni museli bojovat proti zažitým stereotypům a dogmatům nejen se svým svědomím a vědeckými kolegy, ale i s protivníkem nepoměrně silnějším, s církví. Vydejme se na stránkách této knihy na cestu poznání jeskyní v průběhu tisíciletí - od Antiky až do nedávné minulosti, od Starého kontinentu až po Nový svět či vzdálené oblasti Asie. Publikace bohatě doplněná historickým obrazovým materiálem k tomu dává jedinečnou příležitost...