Michel Henry

„Východiskom pre túto knihu je jednoduché, hoci paradoxné zistenie, že naša éra sa vyznačuje bezprecedentným nárastom vedomostí a zároveň úpadkom kultúry. Pravdepodobne prvýkrát v dejinách ľudstva sa vedomosti a kultúra rozchádzajú až tak, že sa dostávajú do protikladu v mohutnej konfrontácii – v boji na život a na smrť, ak je pravdou, že triumf prvých vedie k zániku druhého“, píše Michel Henry v úvode k svojej filozofii kulúry. Tento text, ktorý prvýkrát vyšiel v roku 1987, vyvolal veľký záujem, ale aj ostrú kritiku. Dnes je, žiaľ, kruto aktuálny. Je svedectvom tragického pocitu „bezmocnosti, ktorý dnes zažíva každý kultúrny človek tvárou v tvár faktom“. Kvôli premysleniu našej doby je dôležité vrátiť sa k myšlienkam filozofa, ktorý analyzuje a zvažuje príčiny barbarstva nášho sveta. Z francúzskeho originálu La barbarie (2008) preložil Ladislav Tkáčik.

Fenomenologie života I. O fenomenologii je prvním dílem souboru kratších textů, původně publikovaných v různých časopisech, sbornících a materiálech z konferencí. Jejich význam spatřujeme především v tom, že čtenáře seznámí se základními principy tzv. materiální fenomenologie, které Michel Henry zformuloval ve svých nejslavnějších a nejdiskutovanějších dílech: Lessence de la manifestation (1963), Philosophie et phénoménologie du corps. Essai sur lontologie biranienne (1965), Incarnation. Une philosophie de la chair (2000). Předkládaná kniha nás tedy znovu trpělivě zasvěcuje do klíčové problematiky dvojího způsobu fenomenalizace, abychom proti manifestaci v transcendenci postavili světu se vymykající zjevení života, který sám toto dílo uskutečňuje, znovu nás staví před fenomenologickou možnost opustit horizont světla a vstoupit do hájemství radikální interiority, kterou nikdy nikdo nespatřil a nikdy ani nespatří. A pokud jsme spolu s Henrym prošli touto inverzní cestou, zbývá jen, abychom se nechali uchvátit pohybem hluboké sebe-afekce, která coby neviditelný původ veškeré manifestace vymezuje ipseitu transcendentálně, a jakožto tělesné, živoucí, trpící bytosti nalezli svůj akosmický původ a své patické fenomenologické uskutečnění ve věčném procesu ne-ekstatického sebe-zjevování absolutního Života. Čtenář se bude moci přesvědčit, že se ve všech případech jedná o texty zásadní, ať už z toho důvodu, že in nuce ohlašují myšlenky základních děl, anebo proto, že potvrzují jejich klíčové důsledky a závěry. Teprve po jejich přečtení můžeme začít s hodnocením celku díla Michela Henryho recepce tohoto díla bezpochyby patří do dějin fenomenologie, neboť v sobě skrývá její dosud sotva zohledněnou možnost.