Svatopluk Herc
autor
Korespondence T. G. Masaryk - Josef Svatopluk Machar. Svazek IV. (1901-1932)
Komentovaná edice vychází v ediční řadě Korespondence TGM, navazuje na již vydané svazky obsahující korespondenci z let 1893–1895, 1896 a 1897–1900. Editováno je celkem 230 dokumentů zachycujících vztah T. G. Masaryka a J. S. Machara v dlouhém časovém rozmezí posledních let habsburské monarchie počátku 20. století přes přeryv první světové války až do počátku třicátých let, kdy přátelství obou protagonistů skončilo zásadní roztržkou a rozchodem. V korespondenci se odráží široké spektrum témat, od české a rakousko-uherské politiky, kulturního dění, osobního a rodinného života, dobových polemik a sporů až po literární tvorbu obou osobností. Po vzniku Československa v roce 1918 reflektuje i zásadní změnu postavení obou pisatelů ve společnosti a postupnou proměnu jejich vzájemného vztahu. Publikace je též standardně vybavena úvodní studií, jmenným rejstříkem, soupisem dokumentů a obrazovou přílohou.
Korespondence: T. G. Masaryk- Velká Británie
Edice z velké části dosud nepublikovaných dopisů osvětluje vztahy filozofa a politika T. G. Masaryka se světem britského impéria. Anglosaská kultura a věda ho zajímaly už jako studenta. Postupně si v této oblasti vytvářel síť, především akademických a žurnalistických kontaktů. Zapojením do jihoslovanských afér let 19081910 si získal mezinárodní renomé a seznámil se s anglickým novinářem H. W. Steedem a skotským historikem R. W. Setonem-Watsonem. Právě oni posléze napomohli uskutečnění programu rozbití Rakouska-Uherska a ulehčili Masarykovi život za první světové války v londýnském exilu. Z korespondence se dále například dozvídáme, jak došlo k Masarykovu univerzitnímu angažmá na Kings College, o potížích s policií kvůli srbskému pasu či o poměrech v české krajanské komunitě.
Blahodárná monarchie
Kniha se zabývá vztahem habsburské monarchie k sociální politice průmyslových podnikatelů. Zkoumá zájem státních úřadu o tzv. blahodárná zařízení, která vznikala v industrializujících se městech.
Blahodárná zařízení poskytovala zabezpečení lidem, kteří opustili svůj domov a vydali se hledat nové uplatnění. V podnikových domech a ubytovnách nalezli přístřeší. V továrních školách si doplnili vzdělání a získali znalosti potřebné pro práci v tovární výrobě. Pokud onemocněli nebo přišli k nezaviněnému úrazu, obdrželi skromnou podporu od závodní nemocenské pokladny, jejich potomci pak azyl v sirotčinci. Kromě úlevy od bolesti těla se jim dostalo duchovní útěchy v kostelích, modlitebnách a synagogách. S nástupem konzervativní vlády na konci sedmdesátých let 19. století se zvýšil počet sociálněpolitických opatření. Úřady kladly důraz na výstavbu a provoz blahodárných zařízení. Rozvíjely „novou pedagogiku sociální existence“. Pokoušely se vtisknout posttradiční společnosti pevný řád. Domy, školy, sirotčince a svatostánky získaly promyšlenou dispozici a přehledně členily městský prostor. Rozdělovaly pracovníky podle pohlaví, rodinného stavu a profese. Registrovaly jedince, normalizovaly jejich chování a usměrňovaly každodenní život.
Vypredané
18,75 €
