Stefan Hertmans

A nagyapja nem sokkal a halála előtt, 1981-ben adott Hertmansnak két teleírt füzetet: a visszaemlékezéseit. A történetek alapján, amiket gyerekkorában hallott, az író gyanította, hogy felkavaró dolgok lehetnek bennük, és évekig nem merte elolvasni. Amikor végül mégis megtette, nem sejtett titkok tárultak fel előtte: egy szinte középkori, nyomorúságos gyerekkor a tizenkilencedik század végi Belgiumban, úgyszólván egy másik bolygón, "falvak és földutak, lovas kocsik és gázlámpák, mosókádak, imaképek és konyhakredencek planétáján, ahol negyvenévesen is már öregek voltak a nők, zárdába dugták a makrancos polgárlányokat, és mindenhatók voltak a plébánosok"; borzalmakkal teli fiatalkor az első világháború vérzivatarában, miután "az 1914-es évben egy Gavrilo Princip nevű kis ágrólszakadt szerb nem is egészen jól irányzott pisztolylövése foszlányokra szaggatta a régi Európa szép illúzióját"; aztán egy meglelt, majd elvesztett nagy szerelem története, s a festészet csöndjében szublimált bánaté, a szívós belenyugvásé. Egy elfeledett háborús hős története, aki hosszúra nyúlt földi léte során örökösen ingadozott "a fáradalmas, teljes élet és a csendes, vigasztalást adó festészet között". A memoárokból, saját gyerekkori emlékeiből és nagyapja festményeinek belső történeteiből Hertmans költői szépségű regényt írt, amely az utóbbi évek egyik legnagyobb belgiumi és hollandiai könyvsikere lett, több rangos irodalmi díjat is elnyert, és azonnal kortárs klasszikussá vált.

Krátce před smrtí v osmdesátých letech minulého století předal Hertmansův dědeček svému vnukovi několik hustě popsaných starých sešitů. Celá léta se autor neodvážil sešity otevřít, až to jednoho dne přece jen udělal a nalezl v nich netušená tajemství. Dědečkův život byl poznamenán dětstvím prožitým v bídě na přelomu 19. a 20. století, strašlivými zážitky vojáka na frontách první světové války a předčasnou smrtí životní lásky. Po zbytek života ukrýval dědeček svůj smutek v tichých krajinomalbách a kopírování uctívaných malířských velikánů. Hertmans přepracoval dědečkův fascinující životní příběh do jímavého románového děje opřeného o autentické deníkové záznamy frontového vojáka.

Mladá žena Vigdis Adelais původem z prosperující křesťanské rodiny se zamiluje do Davida Todrose, syna rabína a studenta ješivy. Jejich životní příběh je o to složitější, že se odehrává v katolické Francii jedenáctého století. V touze po společné budoucnosti se Vigdis se vzdává svého pohodlného života a pár prchá z města s pronásledovateli v patách. Na jihu Francie se formuje první křížová výprava a z příběhu zakázané lásky se stává putování napříč kontinenty. Na základě dvou fragmentů z Káhirské genízy – archivu uchovávajícího více než tři sta tisíc rukopisů a dokumentů uložených v horní komoře synagogy ve Staré Káhiře – vytvořil Stefan Hertmans pozoruhodné dílo, v němž s téměř tisíciletým odstupem zrekonstruoval tragický příběh milenců, jimž hvězdy nepřály. Hertmans umně proplétá fakta s fikcí a se stylistickou vynalézavostí barvitě líčí středověkou společnost.

Mladá žena Vigdis Adelais původem z prosperující křesťanské rodiny se zamiluje do Davida Todrose, syna rabína a studenta ješivy. Jejich životní příběh je o to složitější, že se odehrává v katolické Francii jedenáctého století. V touze po společné budoucnosti se Vigdis se vzdává svého pohodlného života a pár prchá z města s pronásledovateli v patách.

Mladý spisovatel koupí podmáčený dům v historickém centru Gentu, ale neví, že s ním kupuje i mrazivou historii jedné rodiny, Její otec, Willem Verhulst, jednooký podivín a svéhlavý zastánce vlámské autonomie za války ochotně naskočil na kolotoč hrůz rozpoutaných nacistickými okupanty a sehrál na jejich pozadí netušenou katovskou úlohu,