Fritz Herzmanovsky-Orlando

Večírek na Bludném Holanďanu, druhý díl Rakouské trilogie Fritze von Herzmanovského-Orlanda, je ještě mnohem ztřeštěnější, skurilnější a spletitější než díl první: pestrobarevná společnost poskládaná ze všech stavů a evropských národů a pronárodů se poflakuje po magicky krásném středozemním Jabloňovém ostrově, pindá, klevetí, slaví a vymýšlí fantastické kraviny. Bizarně překreslený obraz rakouského univerza před vypuknutím 1. světové války je ostrou satirou na různé – většinou parazitní – společenské typy a ve svém apokalyptickém závěru pak působí jako předpověď nádcházejících katastrof 20. století.

Pan Děsikůň v růžové pavučině je prvním dílem vskutku třaskavé Rakouské trilogie Fritze von Herzmanovského-Orlanda, jež na každé stránce exploduje vtipem, ztřeštěnými nápady a skurilním humorem. Milostný příběh honby za mléčným zubem se odehrává v biedermeierovské Vídni mezi dvorními trpaslíky, zpitomělými úředníky císařských kanceláří, ženami a dívkami zmítanými vábně hrůznými erotickými fantaziemi, sběrateli fantastických odpadků – a končí samozřejmě tragicky, aniž by se ovšem čtenář přestal chechtat. Fritz von Herzmanovsky-Orlando (1877–1954), tajná rakouská literární zbraň, byl generačním druhem všech slavných Vídeňanů počátku 20. století, kteří se dnes počítají k vrcholům světové literatury, ovšem jejich proslulosti nikdy nedosáhl, ani za života, ani po smrti, což bylo způsobeno jistě tím, že za života sice mnohé napsal a nakreslil, leč (podobně jako Franz Kafka) máloco vydal. Vztah mezi Herzmanovským-Orlandem a všemi jeho slavnějšími současníky je tento: vezměte Schnitzlera, Musila, Freuda, Krause, Zweiga, Hofmannsthala, Altenberga, Friedella a Kafku, opijte je, zdrogujte je, pošlete je tančit na divoký candrbál – a máte Herzmanovského.