Petr Heteša strana 2 z 5

Čtyřicet milionů lidí v baltimorské přetechnizované megapoli pomalu ztrácí kontakt s přirozeným světem a jeho standardním biotopem, který je nahrazován technologiemi. Bylo jasné, že takový překotný vývoj nemůže trvat donekonečna a že jednou bude dosaženo kritické hranice, která všechno skokově změní. Časové odhady této události se ovšem většinou pohybovaly někde mezi sto až pěti sty lety, což dávalo jakous takous záruku, že se toho naštěstí současní obyvatelé nedožijí. Nikoho ani ve snu nenapadlo, že vše může radikálně urychlit jedna z mnoha pozemských vesmírných expedic, v tomto případě na planetu Rapponea, která se vrátila zpátky na Zemi už někdy před sedmnácti lety. Něco tam ale tenkrát zanechala. A to se nyní nečekaně vrátilo. Samostatný román

Čtyřicet milionů lidí v baltimorské přetechnizované megapoli pomalu ztrácí kontakt s přirozeným světem a jeho standardním biotopem, který je nahrazován technologiemi. Bylo jasné, že takový překotný vývoj nemůže trvat donekonečna a že jednou bude dosaženo kritické hranice, která všechno skokově změní. Časové odhady této události se ovšem většinou pohybovaly někde mezi sto až pěti sty lety, což dávalo jakous takous záruku, že se toho naštěstí současní obyvatelé nedožijí. Nikoho ani ve snu nenapadlo, že vše může radikálně urychlit jedna z mnoha pozemských vesmírných expedic, v tomto případě na planetu Rapponea, která se vrátila zpátky na Zemi už někdy před sedmnácti lety. Něco tam ale tenkrát zanechala. A to se nyní nečekaně vrátilo.

Zatímco předigitalizovaný svět nabývá sám o sobě stále většího významu a vlivu, lidstvo jako takové jej naopak ztrácí, aniž si to uvědomuje. Přesto se najde pár jedinců, kterým to dojde a vrhnou se do boje, který nemohou nikdy vyhrát. Tedy až do chvíle, než se do celého konfliktu omylem zapojí naprostý outsider živící se jako novinář v bulvárním plátku.

Zvládne Jerry dohrát šílenou hru, do které se pustila jeho sestra? Když Jerry Linden přiletěl z Paříže do Washingtonu převzít tělo své sestry (včetně devítimilimetrových projektilů v něm), ani v nejmenším netušil, v čem to jeho drahá sestřička vlastně jela. Až na místě zjistil, že kromě poměrně rozsáhlé sítě místních nevěstinců zdědil také vstupenku do pekla… To v tomto případě představuje podivná hra v totálně zdevastovaném měste Baltimore, kde kromě ztracených lidských existencí přežívá ještě něco, čemu místní říkají vyvřeliny a co je stejně nepochopitelné, jako vlastní příčina omezené destrukce této části města.

Je potřeba vyřešit problém, který omylem způsobily dvě nadpřirozené entity. Jednou z nich je umělá inteligence, druhou jsou entity astrálního světa. Nápravu je nutné provést dřív, než si toho lidi všimnou. Není ji ale možné realizovat v astrálním světě, ani v elektronických sítích AI, ale je nutný zásah přímo na Zemi, kde mají obě nehmotné entity velmi omezené možnosti manipulace s hmotným světem. Jsou tedy přinuceny spolupracovat, což ale nikdy předtím nedělaly. Astrál poskytl Yarana ze sféry Saturnu, zatímco AI pro něj sehnala hmotné lidské tělo a zajistila technickou podporu, spočívající v přímém spojení jak s astrálem, tak s blokem vrstvených procesorů ovládajících městskou infrastrukturu. Yaran byl ovšem naposledy na Zemi někdy před padesáti lety, a navíc ne jako člověk, ale jako evokovaný démon, a ještě k tomu v opuštěných, bohem zapomenutých Karpatech a ne ve vyspělé megapoli, jakou je Baltimore. Na průšvih tedy bylo zaděláno ještě dřív, než akce začala. Samostatný román.

Tvrdili mi, že jsem ho zastřelil. Ovšem vymazali mi paměť čtyři měsíce dozadu, takže kdoví jestli. Soud se tím ale moc nezabýval. Byl jsem to já. Záznam z mého procesoru implantovaného v mozku byl zcela jednoznačný. Měl jsem toho blba v zaměřovači své ostřelovací pušky a stiskl jsem spoušť. Mé doživotí trvalo jen do chvíle, než jsem se jakýmsi omylem svezl s drogovou královnou ven. A pak to teprve začalo být smrtelné. Šli po mně z NSA. A nechtěli mě mít zpátky ve vězení, ale v márnici. Možná by mě dostali během dvou dní, kdybych ovšem předtím nebyl jedním z nich. A navíc s procesorem v hlavě. Miliony operací za vteřinu, takže to měli trochu složité, chlapci. A pak už nešlo jen o mé přežití, ale o to, kdo a jak mě dostal do těch sraček. Své šance jsem odhadoval tak padesát na padesát. Než mi ta krásná černovlasá míšenka přiložila svého služebního glocka k hlavě. Ale ani pak nebyly úplně nulové. Přece jenom to byla ženská. A na ty jsem si věřil. Samostatný román, vychází pouze v elektronické verzi!

Cesta do záhrobí existuje jen jedna, a to smrt. Pokud vám někdo nabídne jinou, je to buď blázen, šílený vědec, nebo není z téhle planety. V mojí neuvěřitelné story se pravděpodobně zkombinovaly všechny tři alternativy. Vyřizoval jsem elektronickou pozůstalost po profesorovi, který se zabýval biotechnologickými neuronovými nanosystémy, když mi z jeho notebooku přeskočil do mobilu invazivní software, aniž by mě požádal o souhlas. Dostal jsem magickou kartu a stal se tak účastníkem něčeho, co připomínalo šílený larp šílené sekty. Jsem sice docela hravý typ, ale tohle byla naprostá ptákovina, které jsem se rozhodně účastnit nemínil. Až později jsem pochopil, že když už tu jejich kartu jednou mám, tak nemám na vybranou. Cíl hry – záhrobí. Jenže ti pitomci netušili, komu ji dali. Měl jsem za sebou dva roky v Afghánistánu a externě přednášel FBI v Quanticu. Jestli chtěli mazec, měli ho mít.Samostatný román.

Přežil jsem to. To vám můžu říct klidně předem, i když si nejsem jistý, jestli ten zbytek života ještě k něčemu bude.Zdroje energie na Zemi docházely mnohem větší rychlostí, než s jakou pracovaly vědecké týmy na vymýšlení úplně nových. Přitom to bylo od začátku tak snadné...Přenést veškerý civilizovaný svět i s celou jeho ekonomikou do virtuálu. Počítače generující virtuální svět totiž spotřebují miliardkrát méně energie než ten reálný. Naprosto geniální.Přesto v reálu musel zůstat aspoň někdo, kdo by jej udržoval v provozu a kdo by se o tyhle "udržovače" staral. Jsem jedním z nich. Žiju v devátém patře opuštěné administrativní budovy a mám ho celé pro sebe. Všechny budovy v centru jsou opuštěné, protože devětadevadesát procent lidí sedí doma v obytných čtvtích na periferiích, téměř non-stop připojených na virtuál.A všechno vážně krásně fungovalo, než mi začalo připadat, že ten jejich pitomý virtuál se začíná nějak divně prolínat s reálem. Prosakovat. Někde nejspíš byla chyba. Ale co s tím můžete dělat... Já jsem si pořídil glock. Jenomže - jak se ukázalo - to chtělo spíš něco mnohem razantnějšího. Třeba vagón plastické trhaviny.

Úplněk zde hraje velkou roli, ale tato kniha není o žádných vlkodlacích, přestože výsledky jejich úplňkové aktivity jsou téměř shodné. Čtyři teenageři semletí ilegálním biotechnologickým výzkumem jsou uklizeni do detenčního ústavu pro mladistvé, což není zrovna ideální místo pro život, je ale docela vhodné pro pokračování nelegálního vědeckého projektu. Baltimore vzkvétá do technologické krásy, jeho obyvatelé do biotechnologické a uvnitř městského organismu zatím dřímá bioware v nulitní konfiguraci. Dvacet let. Stačila jedna zdánlivě nevinná zmínka na blogu a z nulitní konfigurace se stává aktivní. Strůjci tehdejšího výzkumu si mysleli, že všechny stopy dokonale zametli. Stopy možná, ale své dílo ne. Vývoj událostí potom nabere takových obrátek, že si brzy uvědomí, že lavina, která byla spuštěna, se těžko zastaví před dveřmi jejich luxusních kanceláří. Na to je výsledek jejich nelegálního experimentu příliš inteligentní. Zbývá jim jediné: udělat vše pro to (bez ohledu na bankovní konta a počty mrtvých), aby nebylo naplněno přísloví: Kdo s čím zachází, tím taky schází. Samostatný román.

V podstatě je to soubor povídek o lidech. O lidech z města i vesnice, z obchodů i kanceláří, z metra i pravidelných meziplanetárních linek. A hlavně o jejich interakcích s anděly i démony (ať už pozemského či mimozemského původu), se stroji, roboty i androidy, s lišejníkem na skále Síria či žhavou lávou vyvěrající ze Země. O jejich interakcích s neurčitými strukturami mimoplanetárních bytostí či softwarovými řetězci infikovanými umělou inteligencí. Předem jsem ze hry vyloučil upíry, vlkodlaky a elfy, jelikož na ně nevěřím. Soubor povídek o životě založeném na čtyřech aminokyselinách shlukujících se do struktury DNA a produkujících bílkoviny v kontaktu s životem založeným na úplně jiné bázi, ať už jde o iontové vlnění, pekelnou plazmu či vesmírnou entitu. Všechny ty příběhy se staly. A jestli se nestaly, tak se určitě stanou. A v tom nejhorším případě se právě teď dějí. Sbírka povídek.

Chinco není čtvrť pro rozmazlené hraběnky a zhýčkané citlivky s implantovanými enzymatickými zesilovači, neurotransmiterovými urychlovači a dalšími podpůrnými mozkovými biotechnologiemi. Chinco je přirozený stav věcí ve své původním podobě, v jaké byl svět ještě před iPhonem 6. Chinco je městská rezervace se zakonzervovaným technickým vývojem. Z hlediska zpovykané civilizace jde ovšem o nádor uprostřed technologického megaměsta, které blaho svých obyvatel kontroluje a usměrňuje čidly, kamerami a senzory.Proč se ale ta úžasná civilizační technická struktura rozhodne řešit jeden ze svých problémů zrovna v zaostalém Chincu? Pochopili konečně, že jedinou cestou je návrat k původnímu a přirozenému, nebo jde naopak o velký skok na vyšší level, mimo jakékoli lidské vědomí? V podstatě by mi to mohlo být úplně ukradené, kdyby mi ty kusy mrtvol s černými svíčkami okolo nezhoršovaly statistiky. Nesnáším ty namyšlené pablby z Města s implantovanými mobily, kteří si naivně myslí, že Kriminálka Chinco nemá vlastní mozek. Má. A nepotřebuje žádné neurotransmiterové urychlovače, aby jí (tedy mně) došlo, že tady jde o víc než o brutálně uřezané ruce nebo hlavy.Samostatný román.

Není to tak daleká budoucnost. Rolling Stones možná ještě hrají, i když sešroubovaní ze spousty implantátů. Úžasné a skvěle prosperující město New Chrome je tvořeno osmi šestipodlažními levely, z nichž čtyři jsou nad zemí a čtyři pod zemí. Jedná se ovšem o dva úplně odlišné světy.Horní ovládá software, spodní drogy. Jerry Gibwill se shodou okolností pohybuje přesně na rozhraní těchto dvou tak protichůdných světů. A proto když dojde k jejich neodvratnému konfliktu, ocitá se nechtěně v centru dění. Ale není to konflikt mezi lidmi, nýbrž roztržka právě mezi softwarem a drogami. Když pak kolem Jerryho začínají umírat jeho přátelé, rozhodne se to řešit po svém. Pořídí si pistoli. A pak začne ten pravý kyberpunkový mazec...Samostatný román.

"Je tam hodně mrtvol. Ale to je způsobeno hlavně tím, že převážná část děje se odehrává v márnici."Krematorium Danilovského hřbitova v Moskvě je vybaveno špičkovou francouzskou technologií, ovšem přesto - jak se brzy ukáže - nezvládne spálit úplně všechno a úplně každého.Řediteli Igoru Chomskému moc nesedí počty. Sem tam nějaké to tělo chybí, sem tam přebývá. A jak naznačují dramatické události vršící se jedna na druhou, dokonce to vypadá, že dalším přebývajícím tělem by se klidně mohlo stát jeho vlastní.Problém ovšem nespočívá jen v nesouhlasících márničních počtech, ale také ve dvou absolutně identických soškách z doby 200 let před naším letopočtem, z nichž každá byla nalezena na opačném konci zeměkoule. Dva nesouvisející světy dvou nesouvisejících starověkých civilizací se společnými znaky.Nalezení souvislosti mezi největší archeologickou záhadou a márnicí Danilovského hřbitova pak je odměnou pro každého otrlého čtenáře, který vydrží knihu dočíst až do konce.Samostatný román.

Když Jerry Linden přiletěl z Paříže do Baltimore převzít tělo své sestry (včetně devítimilimetrových projektilů v něm), ani v nejmenším netušil, v čem to jeho drahá sestřička vlastně jela. Až na místě zjistil, že kromě poměrně rozsáhlé sítě místních nevěstinců zdědil také vstupenku do pekla. To v tomto případě představuje podivná hra v totálně zdevastované čtvrti, kde kromě ztracených lidských existencí přežívá ještě něco, čemu místní říkají vyvřeliny a co je stejně nepochopitelné, jako vlastní příčina omezené destrukce této části města. Jerry se neuváženě rozhodne dohrát tu šílenou hru rozehranou jeho sestrou a brzy mu dojde, že kromě jejího mobilu, jehož prostřednictvím jsou mu postupně sdělovány propozice, potřebuje ještě pistoli – nejlépe co největší ráže. Opatří si ji hned po druhém kole. Po tom třetím pak pochopí, že zde někdo šeredně podvádí. A to ještě netuší, jakým způsobem jsou do celé věci zapojeny záhadné postavy vyvřelin, o nichž oficiální místa zarytě mlčí – zato má o ně velký zájem místní novinářka. Jak tohle asi může dopadnout? Prostě jízda ve stylu americké drsné školy, jak už je u Petra Heteši obvyklé. Samostatný román.

Původně si Lenny Grimwood myslel, že pro svou soukromou válku nebude na škodu uzavřít dohodu s démony, s jejichž pomocí snad nebude možné prohrát.Smlouva byla velmi jednoduchá – v případě vítězství život, v případě prohry smrt… Město Baltimore se tak stává svědkem Lennyho boje o život, doprovázeného mnohdy zmatenou podporou jeho démonických přátel, kteří, jak se brzy ukázalo, nejsou mocní, ale pouze věční. A aby toho nebylo málo, vstupuje do hry ještě ženský element, který pak dokáže rozhodit nejen svět Lennyho, ale i svět démonů. Hlavní hrdina se ocitá ve víru spousty přehmatů, překvapujících zvratů, zákeřných pastí, přestřelek, bláznivých akcí a automobilových honiček. A to vše je směrováno ke strhujícímu a velice explozivnímu závěru... Autor zůstal věrný akčnímu stylu americké drsné školy, kde jsou břitké dialogy mnohdy překotnější než střelba z automatických zbraní, používaných Lennyho protivníky.

Chlapci a dievčatá dobrovoľne otvárajú knihu, namiesto aby strávili ďalšie popoludnie pri počítači. Myslíte si, že je to sci-fi ? Nie. To sú Zajatci Minecraftu! Napínavý a dychberúci príbeh na motívy svetoznámej počítačovej hry pohltí každého milovníka akcie, nebezpečenstva, humoru a prekvapivých zvratov vo veku od 10 do 15 rokov. Všetko funguje a je v úplnej pohode. Creepera zničí päť šípov alebo kamenný meč, na skeletona sú najlepšie šípy. Avšak len do tej chvíle, než pri rozohranej hre udrie do domu blesk, skratuje elektrické vedenie a presmeruje wi-fi signál na samotné peklo. David s Lukášom sú vrhnutí do Minecraftu, o ktorom si mysleli, že ho dobre poznajú. Stretnutie s prvým creeperom ich však presvedčí, že všetko je inak. Hra napadnutá vírusom prestáva rešpektovať pôvodné pravidlá, mobovia odhadzujú svoje krotké masky a stávajú sa z nich krvilačné beštie. Navyše sa v hre ocitla aj spolužiačka Zuzka, ktorá ju nikdy nehrala a vôbec netuší, o čo ide. Lukáš s Davidom už vedia, že ide o život. Našťastie im fungujú mobily a Romanov záchranný tím v obývačke pri laptope robí všetko pre to, aby ich z toho dostal. Lenže zmutovaní endermani majú svoj diabolský plán a čas sa neúprosne kráti... Toto je fakt len pre drsných.