Hložek Ondřej

Je možné se vrátit do dětství, když už člověk zahlédl dospělý život? Silné obrazy smrti, záchvatu a osamocení, stejně jako deziluze jsou příkladem bojovného přežívání hlavního hrdiny v Hložkově prozaické prvotině stejně jako neustálé snahy nechat po sobě záznam o vlastním stýkání se se světem, i navzdory tomu, že jiní už vlakem ujeli a že nic z toho, co se mělo stát, se nestalo. (Václav Maxmilián)

Tichá, přemýšlivá poezie druhé knihy opavského autora. Verše zaujmou obrazotvorností, kterou lze sdílet, zatímco nebezpečné dny kvetou a chystají se popraskat.