Helena Hofmannová

Podle údajů mezinárodních organizací je pouze zhruba třetina států světa hodnocena jako demokratická, přičemž podíl nedemokratických zemí se v posledním desetiletí zvyšuje. Autoritativní režimy převažují nad demokratickými a v dosavadních demokratických státech se projevují autoritativní prvky. Jak úpadek demokracie, tak nárůst autoritativních metod a režimů, jsou považovány za globální jevy, a tyto otázky se tak stávají součástí diskuse o formování globálního světa. Proto dnes, kdy čelíme krizi demokracie a stojíme před otázkami nad příčinami a možnostmi její obrany, se s novou intenzitou otevírá nekonečný příběh demokracie. Tato kniha představuje pokus o mapování cesty, na jejímž počátku je hledání východiska pro pojetí politických režimů a pro vztah termínů a jejich obsahu. Počínaje charakteristikou pojmu politický režim přes vývoj hodnocení a typologií politických režimů až po úvahy o povaze demokracie a autoritativních režimů, si klade otázky o elementárním obsahu pojmů a jejich významu pro vytváření obecných kategorií a úvah. Tento význam je nadčasový v tom smyslu, že nám umožňuje být věcnými kritiky a rozpoznat, kdy je třeba ostražitosti před nebezpečím, a také to, abychom se mohli a uměli těšit ze svobody, pokroku a poznání. Cílem této knihy však není a priori obhajoba tezí, ale pokus o přispění k diskusi na téma ústavní demokracie.

Idea osobní svobody byla ústředním momentem formulování moderního vztahu jednotlivce a státu, neboť právě v souvislosti s ní byl vyjádřen požadavek vyloučení svévole při zásahu do fyzické autonomie člověka uvězněním spojený s požadavkem spravedlivého vyvážení osobní svobody a veřejného zájmu. Politický vývoj moderních dějin a odbočky na cestě k prosazení ochrany lidských práv však ukazují, že tomu byla právě osobní svoboda jednotlivce, která byla kardinálním místem útoku na lidská práva jednotlivce a skupin. I z tohoto důvodu ochrana osobní svobody vždy byla a zůstává centrální součástí tradiční konstitucionalistické domény, kterou je ochrana lidských práv jednotlivce. Kniha v tomto kontextu provádí čtenáře dosaženým stavem rozvoje ústavních principů, které jsou rozhodné pro posuzování ústavnosti zásahů do osobní svobody, a to především v kontextu trestního práva. Činí tak na pozadí konstitucionalizace zákonného práva jako procesu, který vede k posílení role ústavních principů a jejich intepretace a aplikace v oblasti trestního práva. Ačkoliv ochrana osobní svobody v České republice dosáhla relativně vysokého standardu sdíleného s demokratickými právními státy Evropy, kniha poukazuje na celou řadu složitých a aktuálních otázek, které naznačují, že problém ochrany osobní svobody není redukovatelný pouze na otázku interpretace a aplikace spletitých ústavních principů, ale je ve své podstatě otázkou po hledání spravedlnosti v situacích, kdy je omezována osobní svoboda jednotlivce.