Wendy Holden strana 2 z 3

Fredy (Alfred) Hirsch (1916–1944), nadaný sportovec, učitel a člen židovského skautského hnutí, se narodil v Cáchách a ve 30. letech emigroval do Prahy, kde vedl sportovní klub židovské mládeže. V roce 1941 byl deportován do Terezína a poté do Osvětimi, kde pomohl založit dětský blok, v němž byly děti alespoň částečně chráněné před okolními hrůzami. Zemřel za nejasných okolností v březnu 1944.

Přišla odnikud… a vychovala královnu. Mladá dívka se silným sociálním cítěním, Marion Crawfordová, která si z celého srdce přála zasvětit svůj život vzdělávání a zlepšování podmínek dětí z bídných edinburských slumů, se po klikatých cestičkách osudu dostala až do královského paláce a stala se vychovatelkou a mateřskou figurou pro královnu Alžbětu II., tehdy malou princeznu Lilibet, a její sestru, princeznu Margaret. Kniha nás provází od dvacátých let 20. století až do Marioniny smrti v roce 1987, a je to dobrodružná, dojemná, radostná, nadějeplná i smutná pouť. Prožíváme s ní dobu, kdy byly princezny malé dívky, které žasly nad těmi nejobyčejnějšími věcmi; vstupujeme s ní do válečných let, do doby strachu a neklidu, v němž se tříbily postoje královské rodiny, která byla sama zmítaná vnitřními problémy. Sledujeme poválečná léta plná trpké chudoby a snahy obnovit vzkvétající ekonomiku. Na stránkách knihy se setkáváme nejen se členy královské rodiny, které poznáváme pohledem ženy, jež s nimi trávila běžné dny, ale i s dalšími velkými jmény britské i světové politiky, módy či kultury. Marion Crawfordová obětovala službě králi a vlasti svá nejlepší léta, své lásky, kariéru, domov. Její příběh patří k těm, které vám po přečtení dlouho nezmizí z hlavy a srdce. Nutí k zamyšlení, dojímá, vzbuzuje úžas i hlubokou úctu. Ani se nechce věřit, že příběh Marion Crawfordové nebyl ještě umělecky ztvárněn. Kniha Wendy Holdenové nás prostřednictvím Marion seznamuje s mnoha podrobnostmi života členů královské rodiny. Marion věnovala sedmnáct nejlepších let svého života beze zbytku službě – tehdy vévodkyni z Yorku a jejím dcerám. Během oněch sedmnácti let se mohla vdát, mohla mít vlastní děti, mohla žít svůj život naplno. Namísto toho se rozhodla použít veškerý svůj um, inteligenci, city a kreativitu k tomu, aby vložila do srdce dvou malých aristokratek povědomí o tom, jak žijí a s čím zápasí obyčejní lidé tam, kam z oken paláce nedohlédnou.

V červnu 1941 žije Ella společně s rodinou ve varšavském ghettu, v němž právě vrcholí epidemie tyfu. Němečtí okupanti vězní tisíce lidí v přeplněných domech a těla mrtvých se hromadí na ulicích. Vzápětí přichází zpráva, že Němci napadli Sovětský svaz, a zdá se, že jejich hrůzovládu už nic nezastaví. Tehdy se Elliným rodičům podaří s pomocí přátel, manželů Zuly a Artura Pieńkiewiczových, propašovat dceru z ghetta a Zula přijme dívku do rodiny. Nějakou dobu se jim daří unikat prozrazení, smyčka se však stahuje a cena za obětavost a odvahu je vysoká.

Nevšední vzpomínky zachycují životní osudy Edny Adan Ismailové, která jako první somálská dívka získala stipendium na ošetřovatelskou školu ve Velké Británii. Psal se rok 1954 a Edna udělala zásadní krok ke svému velkému snu – založit vlastní nemocnici. Výjimečný příběh výjimečné ženy, která svou nezdolností a tvrdohlavostí dokázala vydupat ze země i nemožné. Ve své rodné zemi bojovala s byrokracií úřadů, zažila pronásledování i věznění, ale nikdy nepřestala pomáhat lidem. V letech 2003 až 2006 byla ministryní zahraničních věcí Somalilandu a předtím zastávala funkci somalilandské ministryně rodinného zdraví a sociálního rozvoje. Je zakladatelkou a ředitelkou Porodnice Edny Adan, kterou otevřela v Hargeyse v roce 2002, a průkopnicí v boji za zrušení ženské obřízky.

Tři mladé matky a jejich neobyčejný příběh o odvaze a odhodlání přežít Skutečný příběh Češky, Slovenky a Polky, které těhotné odjely do koncentračního tábora Osvětim. S obrovským strachem z budoucnosti, poté, co už ztratily tolik svých blízkých, se tyto mladé ženy upnuly k tomu jedinému, co jim v životě zbylo: zachránit sebe a své nenarozené dítě.

Nevšední vzpomínky zachycují životní osudy Edny Adan Ismailové, která jako první somálská dívka získala stipendium na ošetřovatelskou školu ve Velké Británii. Psal se rok 1954 a Edna udělala zásadní krok ke svému velkému snu – založit vlastní nemocnici. Výjimečný příběh výjimečné ženy, která svou nezdolností a tvrdohlavostí dokázala vydupat ze země i nemožné. Ve své rodné zemi bojovala s byrokracií úřadů, zažila pronásledování i věznění, ale nikdy nepřestala pomáhat lidem. V letech 2003 až 2006 byla ministryní zahraničních věcí Somalilandu a předtím zastávala funkci somalilandské ministryně rodinného zdraví a sociálního rozvoje. Je zakladatelkou a ředitelkou Porodnice Edny Adan, kterou otevřela v Hargeyse v roce 2002, a průkopnicí v boji za zrušení ženské obřízky.

V 90. letech 20. století potká Angličan Ben v londýnské galerii mladou českou sklářku Kateřinu. Její zvláštní krása ho okouzlí a stanou se z nich milenci, dívka mu toho však o sobě prozradí jen velmi málo. Nezačne být o mnoho sdílnější ani poté, co otěhotní a Ben se vzdá práce v nakladatelství a odstěhuje se s ní do domku v Norfolku.Ben se zde snaží dokončit svůj první román, ale příliš se mu to nedaří. Kateřina pokračuje ve studiích a v místní sklárně se věnuje svému umění. Těhotenství a s ním spojené zdravotní problémy ji však velmi vyčerpávají. Benovi se navíc moc nelíbí, že navázala blízké přátelství s jednou jeho podivínskou krajankou. Po narození syna začínají postupně vyplouvat na povrch některá tajemství z Kateřininy minulosti. Druhá dějová linie nás zavede do Československa pár let před Sametovou revolucí. Bývalý příslušník Státní bezpečnosti Lukáš přichází do malé sklárny, kde se mladičká Kateřina učí pod otcovým vedením řemeslu. Okamžitě se do ní zamiluje a po smrti jejího otce se jeho posedlost ještě vystupňuje. S rostoucí žárlivostí sleduje, jak se Kateřina spolu s dalšími mladými lidmi zapojuje do protistátní činnosti.Oba světy se osudově protnou, když se Lukáš vydá za Kateřinou do Norfolku. Má pro ni zprávu, kterou jí chce sdělit dřív, než bude pozdě…

V 90. letech 20. století potká Angličan Ben v londýnské galerii mladou českou sklářku Kateřinu. Její zvláštní krása ho okouzlí a stanou se z nich milenci, dívka mu toho však o sobě prozradí jen velmi málo. Nezačne být o mnoho sdílnější ani poté, co otěhotní a Ben se vzdá práce v nakladatelství a odstěhuje se s ní do domku v Norfolku. Ben se zde snaží dokončit svůj první román, ale příliš se mu to nedaří. Kateřina pokračuje ve studiích a v místní sklárně se věnuje svému umění. Těhotenství a s ním spojené zdravotní problémy ji však velmi vyčerpávají. Benovi se navíc moc nelíbí, že navázala blízké přátelství s jednou jeho podivínskou krajankou. Po narození syna začínají postupně vyplouvat na povrch některá tajemství z Kateřininy minulosti. Druhá dějová linie nás zavede do Československa pár let před Sametovou revolucí. Bývalý příslušník Státní bezpečnosti Lukáš přichází do malé sklárny, kde se mladičká Kateřina učí pod otcovým vedením řemeslu. Okamžitě se do ní zamiluje a po smrti jejího otce se jeho posedlost ještě vystupňuje. S rostoucí žárlivostí sleduje, jak se Kateřina spolu s dalšími mladými lidmi zapojuje do protistátní činnosti. Oba světy se osudově protnou, když se Lukáš vydá za Kateřinou do Norfolku. Má pro ni zprávu, kterou jí chce sdělit dřív, než bude pozdě…

The remarkable memoir of Zuzana Ruzickova, Holocaust survivor and world-famous harpsichordist. Zuzana Ruzickova grew up in 1930s Czechoslovakia dreaming of two things: Johann Sebastian Bach and the piano. But her peaceful, melodic childhood was torn apart when, in 1939, the Nazis invaded. Uprooted from her home, transported from Auschwitz to Hamburg to Bergen-Belsen, bereaved, starved, and afflicted with crippling injuries to her musician's hands, the teenage Zuzana faced a series of devastating defeats. Yet with every truck and train ride, a small slip of paper printed with her favourite piece of Bach's music became her talisman. Armed with this `proof that beauty still existed', Zuzana's fierce bravery and passion ensured her survival of the greatest human atrocities of all time, and would continue to sustain her through the brutalities of post-war Communist rule. Harnessing her talent and dedication, and fortified by the love of her husband, the Czech composer Viktor Kalabis, Zuzana went on to become one of the twentieth century's most renowned musicians and the first harpsichordist to record the entirety of Bach's keyboard works. Zuzana's story, told here in her own words before her death in 2017, is a profound and powerful testimony of the horrors of the Holocaust, and a testament in itself to the importance of amplifying the voices of its survivors today. It is also a joyful celebration of art and resistance that defined the life of the `first lady of the harpsichord'- a woman who spent her life being ceaselessly reborn through her music. Like the music of her beloved Bach, Zuzana's life is the story of the tragic transmuted through art into the state of the sublime.

A történet az 1940-es években, Kelet-Európában játszódik. Az olvasók három nő sorsát követhetik nyomon. Mindhárman úgy gondolják gyermeket várnak, de elszakítják őket férjeiktől, mielőtt biztossá válna. Rachelt Auschwitzba küldik, de nem tudja, hogy a férjét lelőtték. Priska és a szerelme együtt utaznak oda, de azonnal szétválasztják őket. A szintén Auschwitzba került Anka hiába reméli, hogy viszontláthatja a férjét. Miután családjuk többi tagját elgázosították, a három fiatalasszony eltökéli, hogy ragaszkodnak ahhoz, ami megmaradt nekik: életükhöz és születendő gyermekükhöz. Miután eltitkolták állapotukat a hírhedt náci orvos, Josef Mengele elől, dolgoztatják, és majdnem halálra éheztetik őket, mindennapos rettegésben élnek, hogy állapotukat felfedezi az SS. Mindannyian azt hiszik, hogy meg fognak halni, de aztán csoda történik

Tři mladé matky a jejich neobyčejné příběhy odvahy, utrpení a přežitíMezi milionem obětí holokaustu, které byly v roce 1944 poslány do koncentračního tábora Osvětim-Birkenau, prošly Priska, Rachel i Anka jeho branami s tajemstvím – všechny tři právě otěhotněly, a svému osudu musely čelit samy, bez manžela. S obrovským strachem z budoucnosti, poté, co už ztratily tolik svých blízkých, se tyto mladé ženy upnuly k tomu jedinému, co jim v životě zbylo: zachránit sebe a své nenarozené dítě. Jedna z matek pocházela z Třebechovic pod Orebem, druhá z Bratislavy a třetí z polské Lodže.Kniha mapuje neuvěřitelné příběhy těchto tří žen – nejdříve do Osvětimi, pak do německého pracovního tábora, kde, polomrtvé hlady a udřené z nelidské práce, se snažily zakrýt svůj zdravotní stav. A nakonec je čekala pekelná 17denní cesta vlakem s tisíci dalšími vězni přes západní a jižní Čechy do tábora smrti v rakouském Mauthausenu. A když už se zdálo, že tuto cestu nepřežijí, podařilo se několika hrdinům z Horní Břízy dát potřebným trochu jídla a vody.