Lukáš Holeček

Edice pamětí Antonína Matuly (1885-1953) představuje osobnost úředníka působícího na ministerstvu školství a národní osvěty mezi lety 1919-1944. Paměti ilustrují nejen autorův soukromý život, ale zejména jeho veřejnou činnost kariéru středoškolského profesora na sklonku rakousko-uherské monarchie, spisovatele a autora odborných pedagogických prací, teoretika a zakladatele ruralismu a jednoho z hlavních organizátorů tzv. lidové výchovy. Matulův zájem o kulturní osvětu na venkově po roce 1918 vyústil v založení celorepublikové osvětové organizace Svobodné učení selské v rámci republikánské strany. Paměti rovněž poskytují autorovy reflexe složitého dění v letech tzv. druhé republiky, zejména v oblasti kulturní politiky, která spadala do jeho úřední gesce. Po nacistické okupaci se Matula až do vynuceného penzionování v roce 1944 jako jeden z mála českých úředníků v rámci ministerstva školství udržel ve vysoké pozici a ve vzpomínkách tak z vlastní perspektivy reflektuje interní poměry na ministerstvu i v protektorátní kulturní politice.

Václav Tille (1867–1937), profesor srovnávacích dějin literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a významný představitel meziválečné kultury, si během svého života vedl osobní deníky, které dodnes představují pozoruhodný a cenný historický pramen. Dvousvazková edice zpřístupňuje deníky z posledních deseti let autorova života (1927–1937). Deníkové zápisky dávají nahlédnout do životních okolností tohoto vědce, originálně také glosují pestré dění v prostředí české i zahraniční intelektuální elity, kde se prolínají osudy politiků, herců, umělců, vědců i diplomatů. V denících se zrcadlí neobvyklá šíře Tilleho zájmů, kde měla své místo politika, divadlo, literatura, avantgardní umění i tehdejší nová média, rozhlas a film. Osobní deníky této významné osobnosti poskytují subjektivně zaujatý, přesto však jedinečný vhled do zákulisí české společnosti v první polovině 20. století. První svazek zahrnuje komentovanou edici deníků z let 1927–1931.