Stanislav Holubec

Slova "válka" a "mír"zaznívala v českých zemích během 20. století v různých kontextech. Toto období bylo dokonce nazváno stoletím válek. Zatímco léta 1815 - 1914 se zdála být oázou klidu (Evropané ovšem rádi zapomínali na koloniální války jimi vedené), století dvacáté válkou v Evropě začalo a válkou v Evropě také skončilo. Ani první léta 21. století nelze nazvat mírumilovným obdobím. Jaké jsou příčiny válek v moderním světě? Žijeme v době nadcházejícícho celosvětového míru nebo v období střetu civilizací? Jakým způsobem bývají války v moderním světě legitimizovány? Jaké perspektivy má dnešní protiválečné hnutí? Na tyto otázky se ve svých příspěvcích snaží odpovědět sociolog Stanislav Holubec, filosof Miloslav Bednář, politik a publicista Jan Kavan, politolog Zdeněk Zbořil, filosof a religionista Zdeněk Vyšohlíd a odbornice na mezinárodní vztahy Jana Ridvanová.

Kniha se zabývá problematikou vzniku kapitalizmu v Evropě 16. století a jeho dalším vývojem z pohledu tzv. teorií světového systému. Tyto teorie vidí moderní svět jako celek propojený mocenskými a ekonomickými vztahy, vyznačující se hlubokými nerovnostmi

Publikace si klade za cíl přiblížit sociální existenci a každodennost pražského dělnictva v meziválečném období. Praha, která ve sledovaném období dynamicky rostla a rychle se měnila v moderní velkoměsto, byla také městem s největší koncentrací dělníků v Československu. Zvláštní pozornost je věnována dělnickým rodinám, problematice zdraví a sexuality, bydlení, kulturním praktikám, politické existenci a vzdělávání. Publikace používá dobových archivních pramenů organizací zabývajících se dělníky nebo dělnických organizacích samostatných (politických stran, odborů, zájmových sdružení). Druhým zdrojem informací je kvalitativní sociologické šetření pamětníků. Dále jsou to analýzy statistických dat, dobových periodik a sekundární literatury. Vedle sociálních rozdílů zdůrazňuje práce vliv rozdílů mezi generacemi a pohlavími na každodennost pražského dělnictva.

Studie se zabývá představami české postkomunistické společnosti o vlastních moderních dějinách a svém postavení ve světě mezi Východem a Západem. První část charakterizuje, jak se česká historická paměť a vnímání druhých transformovaly během 20. století. Druhá část se zaměřuje na porevoluční 90. léta a pomocí analýzy tehdejšího tisku ukazuje, jak bylo nové společenské uspořádání legitimizováno vytvořením dvou významných kategorií společenského diskurzu: dobré minulosti i dobré části světa (první republika a Západ) stojící proti minulosti špatné a zlým sousedům („komunistická totalita“ a Východ, resp. Rusko). Studie si všímá i kategorií, u kterých nepanovala z hlediska jejich zařazení shoda a probíhaly o nich diskurzivní bitvy (katolická tradice, odboj a odsun, rok 1968, role Německa a Ruska v Evropě, česko-slovenské vztahy). Dále se autor zabývá vnímáním těchto kategorií u dvou hlavních představitelů transformace, Václava Havla a Václava Klause. Poslední kapitolu věnuje komparaci s ostatními postkomunistickými zeměmi a hledá odpověď na otázku, nakolik bylo Česko v rámci středovýchodní Evropy specifickým případem.

Kniha se zabývá českou političkou, publicistkou a jednou z prvních poslankyň československého parlamentu Luisou Landovou-Štychovou (18851969). Vychází z autorčiny rozsáhlé a dosud neprobádané pozůstalosti, dokumentující její veřejnou činnost po dobu bezmála šedesáti let. Během ní opsala politickou trajektorii od sociální demokracie a anarchismu přes národní socialisty až ke komunismu, to vše při celoživotní feministické orientaci. Současně se angažovala v mnoha prostředích, jejichž analýza představuje cenné sondy do kulturních dějin české společnosti 20. století byla aktivní v bezvěreckých, ženských, skautských spolcích, v domácím odboji za první světové války, v Národním shromáždění, v antifašistických skupinách ve třicátých letech a po roce 1945 v ateistických a astronomických organizacích. Landová-Štychová se celý život zabývala řadou pozoruhodných témat: sexualitou, rodičovstvím, kolektivním bydlením a ženskými právy. Její blízkost německému prostředí ji činila poměrně senzitivní v otázce národnostních vztahů zejména po roce 1945, kdy se její rodina stala obětí protiněmeckého šovinismu. Předkládaná biografie srovnává její vlastní vzpomínky s dalšími prameny a ukazuje snahu konstruovat čítankový příběh socialistické aktivistky, zatímco z ostatních zdrojů je možno rekonstruovat rozporný a v mnohém nešťastný život skutečné historické aktérky.

Slova "válka" a "mír"zaznívala v českých zemích během 20. století v různých kontextech. Toto období bylo dokonce nazváno stoletím válek. Zatímco léta 1815 - 1914 se zdála být oázou klidu (Evropané ovšem rádi zapomínali na koloniální války jimi vedené), století dvacáté válkou v Evropě začalo a válkou v Evropě také skončilo. Ani první léta 21. století nelze nazvat mírumilovným obdobím. Jaké jsou příčiny válek v moderním světě? Žijeme v době nadcházejícícho celosvětového míru nebo v období střetu civilizací? Jakým způsobem bývají války v moderním světě legitimizovány? Jaké perspektivy má dnešní protiválečné hnutí? Na tyto otázky se ve svých příspěvcích snaží odpovědět sociolog Stanislav Holubec, filosof Miloslav Bednář, politik a publicista Jan Kavan, politolog Zdeněk Zbořil, filosof a religionista Zdeněk Vyšohlíd a odbornice na mezinárodní vztahy Jana Ridvanová.