Helena Honcoopová

Unikátní rukopis sbírky 120 japonských básní ilustrovaných v kartuších ve tvaru vějířů z konce 16. století je nejrozsáhlejším dochovaným originálem žánru tzv. knih vějířů (ógi no sóshi) na světě. V roce 1906 ho přivezl ze své první cesty do Japonska český spisovatel a sběratel Joe Hloucha (1881–1957) a posledních šedesát let je opatrován ve Sbírce orientálního umění Národní galerie v Praze. Básně obsažené v rukopisu přeložila a do japonského literárního i výtvarného kontextu zařadila Helena Honcoopová, bývalá ředitelka Sbírky orientálního umění, ve spolupráci s Joshuou S. Mostowem, světoznámým odborníkem na starou japonskou poezii, a Makoto Yasuharou, japonskou badatelkou z tokijské univerzity Rikkyó.

Kniha Sto básní představuje zlatou éru japonské poezie, jak ji v době Heian pěstovala aristokracie u císařského dvora v Kjótu. Jejím jádrem je kompletní překlad sbírky Sto básní od sta básníků (Hjakunin iššu), kterou z tisíců veršů zařazených do tzv. Císařských antologií vybral a uspořádal slavný básník a literární teoretik Fudžiwara no Teika kolem r. 1236. Tato dodnes nejznámější sbírka klasické poezie je perlou na šňůře skvostných literárních děl starého Japonska. Do historického, literárního i výtvarného kontextu sbírky Sto básní zavede čtenáře obsáhlý úvod, zatímco doslov se soustředí na staré japonské poetiky a vysvětlení básnické dikce, figur a estetiky pětiverší waka (zvaných též tanka). Dalších sto deset přeložených básní ilustruje slohový vývoj této formy, její tematické a metaforické bohatství a jazykové zvláštnosti staré japonské poezie. Sto básní přeložila japanistka Helena Honcoopová, která též napsala komentáře a doprovodnou studii, a vybrala ilustrace. České vydání sbírky doprovází sto čtyřicet převážně barevných dřevořezů a maleb z 13.–20. stol. (Šunšó, Gakutei, Kunisada, Hokusai, Hirošige ad.).

Blanka Lamrová (nar. 1949) pochází z umělecké rodiny keramiků z Litovle na Hané, její bratr a sestra jsou malíři a ona sama se jako profesionální fotografka celý život věnovala fotografování uměleckých děl. V knižní formě „Obrazy ve vodě“ je stovka pečlivě zvolených fotografií vodních hladin, které fotografka pořídila od konce osmdesátých let do současnosti. Cyklus rozdělila na témata Kaluže, Řeka a Moře. V černobílých a barevných záběrech snímaných různými fotoaparáty se zrcadlí umělecké nitro autorky i vnější realita v zrcadle vod. Vidíme zde tedy dvojí zrcadlení, jež se navzájem prolíná do výtvarně vytříbených obrazů.