Martina Horáková

The book focuses on various ways of articulating settler belonging in Australian memoir since the turn of the 21st century. After Australia witnessed a reinvigorated public interest in the revisionist history of European settlement and colonial violence, resulting in the dispossession of Indigenous people and damaged settler–Indigenous relations, Australian settler majority has experienced an unsettlement of their sense of belonging, or the so-called “setter anxiety.” The book analyzes how settler (un)belonging is narrativized in popular memoirs written by Australian public intellectuals, such as historians, artists, writers, and commentators, in the period after 2000. These memoirs of settler belonging share one aspect: they all ask and seek answers to the implicit question, how to belong as a White settler who bears witness to the legacy of violent colonization vis-a-vis continuing Indigenous dispossession? How to justify the settler presence in and love of the land that was stolen from First Australians? The individual chapters examine historians’ memoirs, White women’s travel narratives, experimental place-writing, and eco- and landscape memoirs, tracing a gradual shift in literary representations of settler anxiety and detecting new perspectives on what can be called ethical settler belonging.

Kniha Inscribing Difference and Resistance: Indigenous Women’s Personal Non-fiction and Life Writing in Australia and North America zkoumá, jak literárně-esejistická tvorba domorodých obyvatelek v USA, Kanadě a Austrálii, publikovaná v 90. letech 20. století, přispěla k formování teoretických východisek tzv. Indigenous feminism (indigenní či domorodý feminismus) a zároveň přispěla k přepsání dominantní historiografie v kontextu těchto osadnických kolonií. Rozbor textů Paully Gunn Allen a Anny Lee Walters z USA, Lee Maracle a Shirley Sterling z Kanady a Jackie Huggins a Doris Pilkington Garimara z Austrálie ukazuje, jak tyto autorky využívají hybridní, multi-žánrový styl, kombinující literární kritiku, historiografii, auto/biografické psaní a fikčně laděné příběhy, k literárnímu vyjádření své odlišné kulturní identity, transgeneračního traumatu z kolonizace a resistence vůči násilné asimilaci.

Kniha se zabývá texty z anglicky psaných literatur, které svým způsobem zpochybňují fiktivní, osobní či akademické žánrové konvence ve vztahu k literární auto/biografii, a spíše upozorňují na mnohoznačnost způsobů psaní o životě a konstruování subjektivity. Každá ze čtyř kapitol zkoumá specifický typ transgresivní auto/biografie: pastorální biografii v dílech Petera Ackroyda, Johna Bergera a Paula Cartera; kolaborativní auto/biografie domorodých obyvatel v Austrálii v textech Kima Scotta a Hazel Brown a Rity a Jackie Hugginsových; beletrizované autobiografie A. Newmana a Forresta Reeda; a bioregionální biografie Emily Carrové a Emmy Bell Milesové.