Miroslav Horníček strana 4 z 5

Humorná kniha o umění žít ve dvou a o životě vůbec Autorova nejznámější kniha je souborem povídek či spíše úvah o různých situacích běžného života, o vztazích mezi lidmi, o autorově vztahu k věcem. Miroslav Horníček píše o své ženě, synovi, přátelích, zvířatech vlastních i cizích nebo třeba jen o věcech s porozuměním, obdivem a láskou. Záležitosti nepříjemné se v jeho podání stávají zajímavými, obyčejné věci ozvláštní fantazií, protože nic v životě není tak špatné, abychom v tom nenašli něco hezkého. Laskavý humor a mistrné zacházení s jazykem dělají z této útlé knihy nezapomenutelný čtenářský zážitek. Od prvního vydání této knížky v roce 1967 uplynulo sedmnáct let, a někteří, o nichž tu vypravuji, již nežijí. Moje plzeňské tety, Jiří Šlitr a můj syn. Přál bych si, aby tato knížka byla jedním z míst, kde živi zůstávají. Miroslav Horníček, 1984

Humorná kniha o umění žít ve dvou a o životě vůbec Autorova nejznámější kniha je souborem povídek či spíše úvah o různých situacích běžného života, o vztazích mezi lidmi, o autorově vztahu k věcem. Miroslav Horníček píše o své ženě, synovi, přátelích, zvířatech vlastních i cizích nebo třeba jen o věcech s porozuměním, obdivem a láskou. Záležitosti nepříjemné se v jeho podání stávají zajímavými, obyčejné věci ozvláštní fantazií, protože nic v životě není tak špatné, abychom v tom nenašli něco hezkého. Laskavý humor a mistrné zacházení s jazykem dělají z této útlé knihy nezapomenutelný čtenářský zážitek. Od prvního vydání této knížky v roce 1967 uplynulo sedmnáct let, a někteří, o nichž tu vypravuji, již nežijí. Moje plzeňské tety, Jiří Šlitr a můj syn. Přál bych si, aby tato knížka byla jedním z míst, kde živi zůstávají. Miroslav Horníček, 1984

Vynikající český herec, dramatik, spisovatel, výtvarník a režisér Miroslav Horníček, jeden z nejslavnějších plzeňských rodáků, zavádí posluchače do prvorepublikové Plzně, aby představil svůj rodný dům, své rodiče, dědečky, strýce a další lidi z minulého století. V Horníčkově vyprávění se kloubí dětské okouzlení s moudrostí a zkušeností staršího člověka. Nahrávka vznikla v dubnu 1998 v soukromí u pana Miroslava Horníčka. Klavírní doprovod Hana Bezděková, režie Antonín Kaška.

Gramotingltangl byl pořad Jiřího Suchého, vysílaný od pondělí 4. října 1965 v podvečer Československým rozhlasem na tehdy novém vlnovém rozsahu velmi krátkých vln. Stále více oblíbená půlhodinka se vysílala až do léta 1968 a jejich celkový počet přesáhl šest stovek. Vedle Suchého, v tomto pořadu chytrých úvah doplňovaných hudbou z gramofonových desek, k posluchačům promlouval Miroslav Horníček, Ivan Vyskočil a Jiří Šlitr. Několik dílů GTT uváděla i dvojice Šimek + Grossmann. Od října roku 1966 se nepravidelně do léta roku 1967 před rozhlasovým mikrofonem objevoval i Jan Werich, který svým nezaměnitelným způsobem rozvíjel úvahy na nejrůznější témata.

Jsou věci rozumem pochopitelné a naopak věci, před kterými, jak se říká, rozum zůstává stát. Pochopit lze například splachovadlo. Nepochopitelná je láska nějakého člověka k zemi, kterou nikdy neviděl. Ostatně i tady hraje rozum různou roli, protože i rozumy jsou různé — některé chápavější a jiné skoro zbytečné. Nechtějte například ode mne, abych vám vysvětlil splachovadlo. Natožpak, abych vám zdůvodnil svou léta již trvající lásku k jedné zemi a navíc pak k jednomu kraji této země. Sám sobě jsem se tu snažil leccos zdůvodnit a osvětlit, hledal jsem příčiny a zárodky příčin, chtěl jsem znát alespoň jediný z důvodů, kterých jsem tušil několik, ale marně. Začalo to, myslím, kolem mých sedmnácti let. Začalo to tím, že jsem si opisoval všechno, co kde bylo psáno o Provenci, včetně strohých zeměpisných popisů. Opisoval jsem si s pocity někoho, kdo se dozvídá o svém rodišti, které nikdy nepoznal a který s dychtivostí rodáka chce vědět co nejvíc, ne-li vše. A když jsem dostal do ruky Mistralovy verše, když jsem je poprvé četl, byl to zážitek jednou již poznaného, jednou již prožitého. Zážitek, který mívám například nad Karlem Jaromírem Erbenem. Nevím, jak se tančila farandola; a právě tak nevím, jak se přede len. Ale kdykoli čtu Erbenovy verše o mraze, který v okna duje, a o dívkách, které předou len, jsem náhle obklopen věcmi jakoby důvěrně známými a blízkými. Jsem doma v té světnici, v tom teple u kamen, jsem doma v té básni. A právě tento pocit „být doma“, pocit nezaměnitelný pocitem jiným se mi vrací při všem, co čtu, co poznávám o kraji zvaném Provence. Začalo to kolem mého sedmnáctého roku. A když jsem jel poprvé do Provence, bylo mi čtyřicet. Od té doby jsem tam byl ještě dvakrát. Je mi tam dobře, jsem tam doma jako v básni, jako v dětství, jako tam, kde doma vskutku jsem, jako na lukách a u rybníků mého rodiště. Chtěl jsem poděkovat několika osobám, které mne na těchto cestách (a dávno před nimi) provázely. Tak vznikly tyto listy. Měl jsem štěstí, že jsem je mohl psát na jedné stráni toho kouzelného kraje, pod modrým nebem bez mráčku a doprovázen cikádami. Můj domov je ovšem tady. Ale tam bych se chtěl občas vracet. A sem vždycky. Miroslav Horníček

Záznam jednoho večera v poetické vinárně Viola (1988) zachycuje setkání dvou osobností našeho divadla, jejichž vyprávění vás přesvědčí, že za určitých okolností se i obyčejné může stát nevšedním. Že prosté bývá moudré a že humorné může být vkusné. Jaromír Hanzlík a Miroslav Horníček si povídají o životě a poezii, říkají verše, vzpomínají na zážitky z jeviště či na svá setkání s básníky – v čítankách i tváří v tvář. Publikum se baví a vy jste zváni také.

obsah: Vyvěste fangle / Jiří Suchý - Úvodní slovo Jiřího Suchého - Zlomil jsem ruku tetičce / Jiří Šlitr - Půl párku / Jiří Suchý - Miroslav Horníček uvádí Jana Wericha - Toulaví zpěváci / Jiří Suchý a Lenka Hartlová - Čím budu, tím budu / Jiří Suchý - Blues o stabilitě / Hana Hegerová - Miroslav Horníček moderuje otázky z publika - Píseň o vyšinutém trpaslíkovi / Jiří Suchý - Klementajn / Jiří Šlitr - parodie v ruštině - Miroslav Horníček moderuje otázky z publika - Big Bad John / Jiří Šlitr

Knihu Dobře utajené housle napsal Miroslav Horníček v roce 1967 a načetl o čtyři roky později. Pro psaný i mluvený projev autora a interpreta v jedné osobě je typický, příznačný a propojující kultivovaný a ironický humor. Ono ideální spojení je navíc představeno i obsahově. Jde v prvé řadě o střet myšlení muže a ženy. Na konkrétních situacích z vlastního rodinného života demonstruje Miroslav Horníček rozdíly přístupu k drobným denním událostem i k jejich řešení. Ze třinácti zde načtených povídek zvláště titulní povídka dobře charakterizuje jemnost úsměvu, jímž Horníček nahlíží na každodenní zvláštnosti soužití dvou lidí - někdy i navíc psa, dítěte, přátel nebo příbuzných. Horníčkovy noblesní myšlenky s ušlechtilým humorem je radostí číst i poslouchat. Čte Miroslav Horníček

Portrét známého herce Miroslav Horníčka, který se již před více než půlstoletím upsal divadlu. Pro moderní jeviště upravil několik známých divadelních kusů a sám je autorem četných divadelních her.

Představoval vrchol našeho hereckého Olympu, na světové výstavě v Montrealu uváděl anglicky slavný Kinoautomat, ač tento jazyk neovládal a tak bychom mohli pokračovat. Jeho pohotovost, schopnost improvizace, moudrost a nekonečná invence jsou nejlépe patrné z jeho Hovorů H natáčených koncem 60. let minulého století pro televizi. Sestřih toho nejlepšího z nich vám na třech CD nabízí tento titul, kterým připomínáme i nedožité Horníčkovy devadesátiny (narozen 10. listopadu 1918 v Plzni). Legendární Hovory H Miroslava Horníčka nyní v kompletu 3CD! CD 1: 1.Pozvánka k Hovorům H a první dotazy diváků 2.O Janu Werichovi 3.O popularitě s Vladimírem Svitáčkem 4.Jízda na koni 5.O Jiřím Sovákovi 6.Historka o uškrcení šohaje 7.Lekce z dadštiny 8.Reakce diváků na lekci z dadštiny 9.Zmeškané představení a něco navíc CD 2: 1.Divadelní historky 2.Jak jsem hrál v operetě 3.O zpívání 4.Jak jsem nezpíval v Prodané nevěstě 5.Jak jsem cestoval 6.O penězích na cestách a o jízdním řádu 7.O dobrodružství, o víně a jídle v zahraničí 8.O dopravních prostředcích 9.Jak dohonit "bycha" a Námluvy Pelopovy CD 3: 1.Miroslav Horníček s Milanem Lasicou a Júliem Satinským objevují Slovensko 2.S Janem Werichem o televizi a lecčems jiném 3.Odpovědi na dotazy diváků 4.Kdo dá přednost knížce před srnčím na smetaně? 5.Hovory s Jiřím Sovákem 6.O divadle v Českém Krumlově a hlavně o Fojtovi

Základním jevištním projevem ve všech hrách Osvobozeného divadla Jiřího Voskovce a Jana Wericha byly od dob Vest Pocket Revue vždy předscény. Tehdy vznikly náhodou, aby se rychle zabavilo publikum klábosením dvou komiků před oponou, než se vyřeší problémna jevišti. Úspěch první předscény pak zavedl tradici, která významně ovlivnila magickou přitažlivost humoru V+W. V obnovených inscenacích OD v letech 1955-60 v Divadle ABC v předscénách zaujal místo Jiřího Voskovce Miroslav Horníček. V sevření tvrdé stalinské cenzury tato dvojice vytvářela humor, který působil jako oáza svobodného projevu, chytrosti a vtipu. Jejich souboj s hloupostí je dodnes aktuální. Nahrávky, uchované v archivu Supraphonu, vycházejí doplněny bonusem necenzurovaných nahrávek ze soukromého archivu Jana Borovičky (zaměstnaného kdysi v propagaci Divadla ABC) a zachované zásluhou jeho syna, Jiřího Borovičky. Humor W+H v jejich předscénách je nadčasový.

Soubor krátkých vypointovaných próz a humorných historek, v nichž známý herec a spisovatel hovoří o umění manželského soužití a ohleduplných vzájemných vztahů.

V nevelké společnosti několika manželských dvojic, které se spolu občas scházejí na popovídání, pojedení i popití, vystupuje do popředí František a jeho žena Marta. Žijí spolu již mnoho let, a jejich manželství je přiměřeně kořeněno drobnými neshodami i tím, jak si navzájem vidí do duše a dovedou si jeden druhého dobírat. Napětí vyvolává především Františkův vytrvale hlásaný názor, že muži jsou hybnou silou dějin, a že kdyby osudy lidstva závisely na ženách, vysedávali bychom dnes u ohňů doby kamenné. Marta reaguje na Františkovy výpady shovívavým úsměvem a v její mysli se rodí příběhy s historickými tématy.

Miroslav Horníček se na svět kolem nás díval jinak, a tak je Chvála pohybu typické horníčkovské vyprávění, kde pohyb je nejen předmětem obdivu, ale i zamyšlení, vzpomínek, úvah, kritiky… To autorovi umožňuje sledovat i jiné předměty, které s pohybem na první pohled nesouvisejí. Chvála pohybu je tedy knížkou o pohybu, o životě, mládí a o stáří, o kráse, moudrosti, o sportu i o divadle…

Tato knížka je Horníčkovou chválou literatury, chválou umění psát a umění číst. Autor se s moudrostí a vtipem, ale i s trochou nostalgie a sentimentu zamýšlí nad knihami svého srdce, cituje z nich a přibližuje čtenáři takové mistry spisovatele, jakými byli či jsou Marcel Proust, Thomas Mann, James Joyce, Vítězslav Nezval, Jaroslav Seifert, Gustav Flaubert, Rainer Maria Rilke, William Saroyan, G. G. Márquez, John Steinbeck, F. M. Dostojevskij, James Thurber, Ota Pavel, Woody Allen a mnozí další. V této společnosti je Miroslavu Horníčkovi náramně dobře a způsob, jakým to sděluje, je důkazem, že Horníček sám mezi výborné spisovatele patří.

Knížka, která pomůže čtenáři znovu prožít Horníčkovy populární a skvělé `Hovory přes rampu` a televizní `Hovory H`.