Tereza Horváthová

Sbírka Vrstva je výběrem z dosavadní tvorby Terezy Horváthové (1996) a ačkoli básně nejsou řazeny v časové posloupnosti, pozorný čtenář si může všimnout určitého rozpětí mezi texty jednoznačně inspirovanými surrealismem až po básně sevřené, kompaktní, téměř strohé. Tereza Horváthová je velmi pečlivou pozorovatelkou předmětného světa, její texty s okolním světem navazují vztah vždy nový a neočekávatelný. Soubor čítá 58 textů, miniatur, ve kterých se rozehrávají události, jež dokáží rozčeřit čtenářské vnímání. Některé z nich se hned po prvním přečtení vpisují do paměti.

Jsou malé věci kolem nás, ve kterých se skrývají velké příběhy. Jsou malé věci, kterých si nevšímáme, a přitom nám mohou změnit život. Naše dva příběhy začínají i končí na jednom místě a vyprávějí o tom, co se může stát, když jednomu ptáčátku vypadne ze zobáčku zrníčko z bezové bobulky. Chcete vědět, jak to bylo s ptáčkem? Čtěte od začátku... Chtěli byste vědět, jak to bylo se zrníčkem? Čtěte od konce. Od začátku do konce i od konce na začátek se můžete vydat na dlouhou a dobrodružnou cestu, a budete-li pozorní, všimnete si, že nic v životě není úplná náhoda. Knížka pro děti, které si rády samy prohlížejí, i pro začínající čtenáře.

Tonda žije s rodiči a mladším bratrem, křehkým Jendou, ve vybydlené bytovce za městečkem B. Do školy musí chodit pěšky, protože většinou nemají na autobus, elektřinu už jim vypnuli dávno a občas nemají doma co jíst. Tonda se ale naučil přežívat, jak se dá. A má svůj velký plán... Jenomže ten mu nejspíš zhatí něco, proti čemu se nejde jen tak vzepřít. Tenhle příběh vypráví o tom, co znamená ztratit domov, ať je jakýkoli, o bratrství, rodičích, kteří to nezvládají, o svobodě, kterou ti dává příroda a malé město, o přežívání v bezvýchodných situacích, útěku i o magických chvílích, ve kterých se zdá, že svět drží pohromadě. Ilustroval Juraj Horváth.

Maminka Tony a kluk Titi žili docela šťastně, i když od nich odešel tatínek. Ale potom se museli odstěhovat a pak zase, a ještě jednou. A do toho Tony onemocněla divnou nemocí... A nic nepomáhalo. Na světě to totiž občas není úplně jednoduché. To, že má člověk střechu nad hlavou a teplou peřinu, není samozřejmost. Někdy se něco pokazí nebo zadrhne a vy za to vůbec nemůžete. Jsou dny, kdy si ani maminky nevědí rady. A co teprve děti. Ještě že Tony a Titi mají jeden druhého. A že se ničeho nezaleknou, i když se zdá, že to horší už být nemůže. Když se totiž člověk nebojí a neztrácí naději, splní se možná i tajná přání. Možná se nesplní přesně tak, jak jste čekali, ale to vůbec nevadí, pokud se svět začne pro jednou měnit k lepšímu.

Nitka je statečná holčička a ničeho se nebojí. Když se jí zakutálí knoflík, vydá se ho hledat a cestou pomůže všem, kteří to potřebují. Poradí na oplátku malé Nitce slon, les nebo řeka? Nezabloudí v bažinách? Kam ji odnesou ptáci? Ještě že má s sebou svoje šití, bez něj by se na svých dobrodružných cestách neobešla... Nová kniha výtvarnice Evy Volfové s texty Terezy Horváthové navazuje zvoleným výtvarným zpracováním na Kočičku z kávové pěny nebo malou knížku o panenkách Fridolína, Antonína a malá Mína – příběh je vyšívaný a práce s látkou, šití a vyšívání jsou navíc jedním z ústředních motivů vyprávění.

Vzpomínky francouzského filmového režiséra Jeana Renoira, autora slavných filmů jako je Nana, Děvčátko se sirkami, Noc na křižovatce, Velká iluze, Pravidla hry atd. . Ve svých vzpomínkách se podrobně vrací k šťastnému dětství, k prvním filmovým režiím, k setkáním s herci a umělci, kteří ho nejvíc ovlivnili, ale i k méně šťastnému americkému údobí za války a po válce. Jeho kniha je nejen fascinujícím dokumentem doby, ale i jedinečným záznamem Renoirových filmových postupů a tvůrčích metod a velmi osobitých názorů tohoto velkého umělce.