Oldřich Hostaša

Veršovaný příběh spojující minulost a budoucnost Prahy a českého národa.

Věnec sonetů přinášející příběh dvou lidí, kteří se potkali na autobusové zastávce. Jaké bude mít jejich setkání důsledky? Vyvine se mezi verši z jejich vztahu láska? A bude mít trvání?

Sbírka básní pojednávajících o rozličných fázích života.

Alegorický veršovaný příběh o vlaku, který ráno vyjíždí ze stanice a zastaví se až pozdě v noci.

Žijeme v době, kdy je ceněna láska mezi lidmi, tolerantnost a ochota naslouchat přírodě, kdy kvetou stromy, zelená se tráva na lukách plná kopretin, modrých chrp, které mají barvu jako dívčí oči v touze po poznání života, kdy na lukách voní otavy plné touhy a poznání po životě. Kdy oblaka někam plynou, láska obléká svobodu o životě, o prvním milování a soudružnosti lidského rodu, a kdy Praha žije v českém národu a jako žena prosí národ o náklonnost a kdy syn a dcera ctí své rodiče a váží si jejich rad. Kdy lidmi protéká řeka souznění a kdy život otevírá brány života, aby mohl vstoupit každý a napít se z poháru času a poznat svoji minulost i budoucnost. To je má představa o světě, ale asi v současné době trochu klamavá.

Oldřich Antonín Hostaša je železničářem tělem i duší. V jeho básnické tvorbě se to proto hemží vlaky, kolejemi a slangem ajznboňáků. Zatímco předchozí knihy přinášely převážně alegorické příběhy spojené s železnicí, „Ajznboňské pastorále“ nás přenesou přímo do autorova vlastního příběhu, do doby jeho začátků na dráze.

"Ve verších je láska a krása České země. Stačí se zastavit a mysl nechat plynout krásou luk, lesů a hájů, kde život dělá divy. Sednout si na mez a poslouchat, o čem louka hovoří. Řečí kopretin, vlčích máku a vším jiným. Život není jen o penězích, bohatství a všem, co dělá z lidí mocné pány. Život je o obyčejných věcech a lásce, která se krčí v koutě podloubí a čeká, až ji někdo osloví."