Oldřich Hostaša

Antologie píšících železničářů LITERÁTI na trati jsou již fenoménem zapsaným i v knize českých rekordů. A přitom na začátku stála jednoduchá myšlenka. Napsat s kolegy od dráhy společnou knihu… Najdete v nich prózu, poezii i články doplňující fotografickou činnost železničních nadšenců. Nejedná se o výběrové dílo typu „The best of“. Jde spíš o průřez literární činností železničářů, která však může v mnoha ohledech konkurovat i antologiím výběrovým. Nyní se můžete začíst do knihy, kterou vše začalo.

Tato kniha je určena Vltavě a Múze. Vltava, matka Prahy, nádherná řeka. U Vyšehradu u Mánesa zpívá na flétnu vln, na dávné příběhy, zkazky o lásce, která mnohdy jde o berlích. Kniha je doplněna sonety o všedním životě.

"Ve verších je láska a krása České země. Stačí se zastavit a mysl nechat plynout krásou luk, lesů a hájů, kde život dělá divy. Sednout si na mez a poslouchat, o čem louka hovoří. Řečí kopretin, vlčích máku a vším jiným. Život není jen o penězích, bohatství a všem, co dělá z lidí mocné pány. Život je o obyčejných věcech a lásce, která se krčí v koutě podloubí a čeká, až ji někdo osloví."

Sbírka básní o české dráze a o kraji, kterým protéká krásná řeka Sázava. O kraji, který je plný hájů, lesů a tichých zákoutí. Také o rozmaru čundráků a projíždějící lokálce, která vozí přítomnost i budoucí dny.

Oldřich Antonín Hostaša je železničářem tělem i duší. V jeho básnické tvorbě se to proto hemží vlaky, kolejemi a slangem ajznboňáků. Zatímco předchozí knihy přinášely převážně alegorické příběhy spojené s železnicí, „Ajznboňské pastorále“ nás přenesou přímo do autorova vlastního příběhu, do doby jeho začátků na dráze.

Žijeme v době, kdy je ceněna láska mezi lidmi, tolerantnost a ochota naslouchat přírodě, kdy kvetou stromy, zelená se tráva na lukách plná kopretin, modrých chrp, které mají barvu jako dívčí oči v touze po poznání života, kdy na lukách voní otavy plné touhy a poznání po životě. Kdy oblaka někam plynou, láska obléká svobodu o životě, o prvním milování a soudružnosti lidského rodu, a kdy Praha žije v českém národu a jako žena prosí národ o náklonnost a kdy syn a dcera ctí své rodiče a váží si jejich rad. Kdy lidmi protéká řeka souznění a kdy život otevírá brány života, aby mohl vstoupit každý a napít se z poháru času a poznat svoji minulost i budoucnost. To je má představa o světě, ale asi v současné době trochu klamavá.

Alegorický veršovaný příběh o vlaku, který ráno vyjíždí ze stanice a zastaví se až pozdě v noci.

Sbírka básní pojednávajících o rozličných fázích života.

Věnec sonetů přinášející příběh dvou lidí, kteří se potkali na autobusové zastávce. Jaké bude mít jejich setkání důsledky? Vyvine se mezi verši z jejich vztahu láska? A bude mít trvání?

Veršovaný příběh spojující minulost a budoucnost Prahy a českého národa.