Olga Hostovská
autor
Italové při osvobození Náchoda v květnu 1945
Cena za osvobození Náchoda byla vysoká. 9. května 1945 zde padlo patrně nejvíc sovětských vojáků na jednom místě v ten den v celých Čechách. Tyto události vedly náchodského rodáka Josefa Škvoreckého k napsání románu Zbabělci.
Bývalý ředitel muzea v Náchodě Václav Sádlo téma zpracoval již v knize Běloveská tragédie (2006, 2009). Nyní společně s literární historičkou Olgou Hostovskou Castiellovou a jejím synem Dariem přináší nové poznatky o roli italských antifašistů. Náchod se na konci války v květnu 1945 stal doslova mezinárodním městem. Přes blízkou hranici s tehdejším Německem zde procházeli bývalí zajatci a vězňové ze zemí, s nimiž nacistické Německo bojovalo nebo je okupovalo. Někteří z nich se podíleli na osvobozování města. Byli to především Italové, svědčí o tom i skutečnost, že osm z nich bylo ošetřováno se zraněním ve zdejší nemocnici.
Publikace si také všímá, za jakých dramatických okolností se Italové na kladské pomezí dostali. V závěrečné části sleduje jejich návrat do vlasti, který v rozvrácené poválečné Evropě trval i řadu měsíců.
Egon Hostovský a jeho radosti života
Při příležitosti 50. výročí spisovatelova úmrtí (23. 4. 1908 Hronov–7. 5. 1973 Montclair, USA) vychází v novém přepracovaném vydání Životopisný portrét Egona Hostovského z pera jeho dcery, redaktorky a překladatelky Olgy Hostovské a spoluautorů Václava Sádla a Barbory Svobodové. Spisovatel po nacistiské okupaci v roce 1939 emigroval do USA, domů se vrátil v roce 1946, ale od roku 1950 zůstal v exilu natrvalo. Jeho romány Sedmkrát v hlavní úloze (1942) a Úkryt (1943) patřily k prvním beletristickým reflexím druhé světové války. V nápaditě komponovaných poválečných dílech využíval postupů experimentální, ale i detektivní a špionážní prózy (Nezvěstný, 1955, Půlnoční pacient, 1958). Především jsou ale prózy, počínaje románem Cizinec hledá byt (1947) přes vrcholné Všeobecné spiknutí (1961) po pozdní Tři noci (1964), reflexí traumat a odcizenosti moderního světa.
Hostovského životní osudy, které formovala především zkušenost s dvojí totalitou a s ní spojené zásadní rozhodnutí o emigraci, jsou v mnohém jedinečné a unikátní, v mnohém se v nich však také dokonale odrážejí dějiny 20. století.
Kniha přináší také na 80 unikátních historických fotografií. Autorem koláže na obálce je Miroslav Huptych.
Egon Hostovský a jeho radosti života
Životopisný portrét Egona Hostovského z pera jeho dcery, redaktorky a překladatelky Olgy Hostovské a spoluautorů skládá dohromady mozaiku životního příběhu významného českého romanopisce a přináší množství dosud nepublikovaných archivních fotografií. Spisovatel Egon Hostovský (1908 Hronov - 1973 Montclair, USA) pocházel z rodiny drobného židovského podnikatele. Studoval na filozofické fakultě v Praze, poté se živil jako nakladatelský redaktor a lektor. Po okupaci Československa emigroval do USA, domů se nakrátko vrátil v roce 1946, ale od roku 1950 zůstal v USA natrvalo. Působil mj. jako redaktor Svobodné Evropy a jako učitel, v závěru života se věnoval pouze literatuře. Jeho romány Sedmkrát v hlavní úloze (1942) a Úkryt (1943) patřily k prvním beletristickým reflexím druhé světové války. V nápaditě komponovaných poválečných dílech využíval postupů experimentální, ale např. i detektivní a špionážní prózy (Nezvěstný, 1955, Půlnoční pacient, 1958). Především jsou ale tyto prózy, počínaje románem Cizinec hledá byt (1947) přes vrcholné Všeobecné spiknutí (1961) po pozdní Tři noci (1964), kritickou reflexí traumat a odcizenosti moderního světa. Hostovského životní osudy, které formovala především zkušenost s dvojí totalitou a s ní spojené zásadní rozhodnutí o emigraci, jsou v mnohém jedinečné a unikátní, v mnohém se v nich však také dokonale odrážejí dějiny 20. století.
Vypredané
8,71 €
9,17 €
