Ida Hoyer

Když jsem tě spatřila, všechno zmizelo, říká vypravěčka a hlavní hrdinka románu o začátku osudové lásky. Mladá učitelka ve školce a student filozofie spolu po krátkém seznámení začnou hned žít a vše směřuje k vytoužené svatbě, cestě kolem světa, dětem. Koncentrované a intimní vyprávění, které je zpovědí hrdinky, však postupně odhaluje vývoj nezdravého vztahu. Objevují se čím dál jasnější náznaky, že věci nejsou takové, jaké se zdají být, že dokonce ani jeden z nich není tím, kým se zdál být. Vyvstávají nepříjemné otázky Co chceme o sobě i o tom druhém skutečně vědět? Za jakou cenu můžeme ještě toho druhého milovat, či spíš jakou cenu jsme ochotní zaplatit? Kde jsou hranice mezi pravdou a lží a co se děje, když tyto hranice překročíme?

„Körbe akartuk utazni a világot egy vitorlással, álmodoztunk, akár a kamaszok, különleges emberekké akartunk válni, közben nekem munkába kellett járnom, neked pedig be kellett menned az egyetemre, de viseltem a gyűrűdet, még akkor is, ha fájt, azzal aludtam, zuhanyoztam, dolgoztam, tiltakoztam ellene, de soha nem vettem le.”