Barbora Hrínová

Rodinné vztahy mezi dcerou, matkou a otcem tvoří osu románu Plachý dům slovenské prozaičky Barbory Hrínové. Autorka, kterou čeští čtenáři znají již ze sbírky povídek Jednorožci (2020, česky 2022), se ve své nové knize vrací k tématům blízkosti, paměti a každodennosti. Román vystavěný na čtyřvětém symfonickém půdorysu sleduje příběh stárnoucího učitele hudby Ambroze. Nahlíží jeho vztahy s nejbližšími, jeho tiché zápasy i radosti a jeho hluboký vztah k hudbě a poezii. Z různých perspektiv a prostřednictvím proměnlivých vypravěčských forem skládá autorka citlivý obraz rodiny – nenápadný, a přitom silný.

Román Plachý dom spisovateľky Barbory Hrínovej, nositeľky ocenenia Anasoft litera 2021 za poviedkový debut Jednorožce, si vás dokonalo podmaní jemnosťou i vtipom. Hlavný hrdina Ambróz, starnúci láskavý muž, kontrabasista vyučujúci hru na klavír, manžel a otec, zberateľ básní, psičkár, možno na prvý pohľad pôsobí nekompatibilne s dnešnou rýchlou dobou túžiacou po zmenách. Na druhý pohľad v ňom objavíme majstra obyčajného života, a ten býva, ako všetci dobre vieme, neraz najneobyčajnejší zo všetkých životov. Prejsť sa s Ambrózom po parku, vykloniť sa s ním z okna, pobudnúť s ním v triede či vrátiť sa s ním do minulosti znamená odfúknuť z dní modernú penu a ponoriť sa tam, kde sa odohrávajú ozajstné veci.

Život, práca, vzťahy. Plachý dom. Krehký román o nachádzaní a odchádzaní.

Audiokniha Jednorožce, ktorú napísala Barbora Hrínová, ukrýva osem poviedok a v nich výrazný generačný pohľad víťazky Anasoft litera 2021.

Barbora Hrínová Egyszarvúk című debütáló kötetének nyolc novellájában markáns generációs perspektívával találkozunk. Szereplői, bár környezetük alkalmanként furcsának tartja őket, pont olyanok, mint mi: átlagosak, szépek, csúnyák, társkeresők, nyugdíjasok, csellisták, jogászok, recepciósok, csetlők-botlók, hetero-, homo- vagy aszexuálisok,cukorbetegek, lúzerek… Mindnyájan másképpen mások. A szerző nem teljesíti az őt körülvevő kulturális tér diktálta elvárásokat, viszont nagyon pontosan és találóan tükrözi ezt a teret, függetlenül attól, hogy egy kávézóban, kocsmában, bérelt lakásban vagy a pszichiátrián, Pozsonyban, Tbilisziben vagy egy kelet-szlovákiai faluban vagyunk.

Sbírka niterných povídek ověnčená prestižním oceněním Anasoft Litera 2021 Jednorožci aneb věční hledači. Lidé, kteří jsou nějakým způsobem jiní, ať už svou orientací, nebo jistým podivínstvím, novodobí nomádi z generace mileniálů, kteří usilují o totéž jako všichni ostatní — o lásku, vztah, porozumění a přijetí. Jejich odlišnost jim však brání toho všeho dosáhnout, potýkají se s nejistotou a samotou a často zůstávají nepochopeni, přesto neztrácejí sebeironii a vtip. Nenaplňují očekávání diktovaná či nenápadně podsouvaná prostorem, v němž žijí. Tento prostor se však v povídkách odráží velmi přesně a trefně, ať už nás zavedou do kavárny, venkovské chalupy, pronajatého městského bytu, nebo na psychiatrické oddělení; a nezáleží na tom, zda se odehrávají v Bratislavě, Tbilisi, nebo na východoslovenské vesnici. Každá z postav tápavě ohledává své okolí a s většími či menšími úspěchy se v něm učí žít. A přes všechny překážky v jejich životě nechybí ani lehkost a humor.

Sbírka niterných povídek ověnčená prestižním oceněním Anasoft Litera 2021. Jednorožci aneb věční hledači. Lidé, kteří jsou nějakým způsobem jiní, ať už svou orientací, nebo jistým podivínstvím, novodobí nomádi z generace mileniálů, kteří usilují o totéž jako všichni ostatní — o lásku, vztah, porozumění a přijetí. Jejich odlišnost jim však v jejich dosažení brání, potýkají se s nejistotou a samotou a často zůstávají nepochopeni, přesto neztrácejí sebeironii a vtip. Nenaplňují očekávání diktovaná či nenápadně podsouvaná prostorem, v němž žijí. Tento prostor se však v povídkách odráží velmi přesně a trefně, ať už nás zavedou do kavárny, venkovské chalupy, pronajatého městského bytu, nebo na psychiatrické oddělení; a nezáleží na tom, zda se odehrávají v Bratislavě, Tbilisi nebo na východoslovenské vesnici. Každá z postav tápavě ohledává své okolí a s většími či menšími úspěchy se v něm učí žít. A přes všechny překážky v jejich životech nechybí ani lehkost a humor.

Vo svojom knižnom debute Jednorožce prináša Barbora Hrínová (1984) osem poviedok a v nich výrazný generačný pohľad. Jej skúsenosť však nie je viazaná len na mladšiu generáciu. Postavy sú aj nie sú z tohto sveta a mnohé je tu „queer“, ale zas nie výnimočné, veď aj čudo môže mať masový výskyt. V Jednorožcoch však čudo nie je na objednávku ani mainstreamové. Autorka nenapĺňa očakávania diktované alebo nenápadne podsúvané kultúrnym priestorom, v ktorom žije. Zato však onen priestor zrkadlí veľmi presne a trefne, bez ohľadu na to, či nás zavedie do kaviarne, chalupy na dedine, prenajatého bytu, alebo na psychiatriu a bez ohľadu na to, či sme práve v Bratislave, Tbilisi, alebo vo východoslovenskej dedine. Vo svojom písaní nezaprie pôsobenie v oblasti filmovej, televíznej a rozhlasovej tvorby, ale ani skúsenosti s prózou, veď je trojnásobnou finalistkou súťaže Poviedka.