Petra Hůlová strana 2 z 2

Pátý román Petry Hůlové – autorky Paměti mojí babičce či Umělohmotného třípokoje – je román dobrodružný a až detektivně napínavý. Propojují se v něm různé doby, světadíly, kulturní prostředí, hodnotové žebříčky a povahy. Z Dánska přecházíme na sovětskou a posléze ruskou Sibiř a vracíme se zpět, tutéž skutečnost vidíme očima mužů i žen, vzdělanců i lidí vzděláním nedotčených. Stanice Tajga je román ukotvený ve skutečných reáliích a jako vždy u Petry Hůlové je jazykově mimořádný. Tentokrát podřídila jazyk vyprávění plynutí příběhu a nezavrhla spisovnou češtinu. Kniha přináší poutavou dobrodružnou četbu, vypráví strhující příběh, jakých je v současné české literatuře málo.

spisovatelka. Vystudovala kulturologii a mongolistiku na FF UK v Praze. Nakladatelství Torst jí vydalo romány Paměť mojí babičce (2002), Přes matný sklo (2004), Cirkus Les Mémoires (2005) novelu Umělohmotný třípokoj (2006) a zatím poslední román Stanice tajga (2008). Spisovatelčin debut Paměť mojí babičce získal cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku a zvítězil v anketě Lidových novin Kniha roku. Próza Umělohmotný třípokoj získala Cenu Jiřího Ortena. V roce 2008 obdržela Cenu Josefa Škvoreckého za román Stanice Tajga. Nahrávka vznikla na základě divadelního představení Česká pornografie podle novely Petry Hůlové Umělohmotný třípokoj / česká premiéra inscenace Divadelního studia Továrna proběhla v roce 2007 v Divadle Na zábradlí / kniha Petry Hůlové Umělohmotný třípokoj vyšla roku 2006 v nakladatelství Torst / producent původního divadelního představení Karel Steigerwald / nahrálo vydavatelství Tympanum s laskavou podporou Mezinárodního visegrádského fondu v Praze v říjnu 2009 / vychází v rámci projektu Visegrad Book Marks Čte: Zdena Hadrbolcová, Eva Salzmannová, Lucie Roznětínská, Anna Hrnečková Režie: Viktorie Čermáková

Novela Přes matný sklo je stylizovaný portrét mé vlastní rodiny. Mé já to je hlas vypravěče Ondřeje a i další jsou skuteční. Postava matky to je paní jen o trochu hloupější a smutnější než moje máma, ale vlastně ona. Babička mi o téhle novele napsala dopis, který jsem si ze strachu nikdy pořádně nepřečetla. Je to přece jen tak trochu praní špinavého prádla, tahle novela. Účtování, sklízení ze stolu. Prostřednictvím psaní na povrch vyvstávají věci, o nichž do té doby jako bych ani nevěděla. Přes matný sklo jsem napsala za jediný měsíc intenzivní práce. Podle mého kniha tichá, soustředěná a na všechny strany nelítostná. Každá rodina má ve skříni svého kostlivce. Každý člověk. A cestou životem se zatraceně pronese. Petra Hůlová

Pošesté přichází Petra Hůlová ke čtenářům s novým románem a pošesté překvapuje. Tentokrát provokativním tématem: dnešní českou skutečnost popisuje „očima poražených“. Hlavní postava nového románu vnímá předlistopadový svět jako sice nedokonalý, ale nejlep

Druhé vydání románu, který se stal českou literární událostí (získal mj. cenu Magnesia Literera za objev roku a umístil se na prvním místě ankety Lidových novin o nejzajímavější knihu roku) a byl přeložen do řady evropských jazyků. Dvaadvacetiletá studentka Petra Hůlová debutovala v roce 2002 mimořádně vyzrálým prozaickým dílem, jehož děj se odehrává v Mongolsku a osou příběhu je strhující vyprávění žen tří generací o všem, co v životě viděly, zažily, protrpěly. Kniha je psána živým jazykem s množstvím místních slangových výrazů, vtahujících čtenáře do jedinečné atmosféry života v Mongolsku.

Hrdinka nového románu Petry Hůlové přijíždí do Čech, aby si vydělala. Příběh Olgy je výpovědí o nelehkém životě v cizí zemi. Vyprávění se pokouší vyrovnat se se stereotypy, týkajícími se jak Ukrajinců, českých zaměstnavatelů a neziskových organizací, tak žánru "gastarbeiterského románu", který životy svých hrdinů často redukuje na boj za slušnou materiální existenci a rodinné štěstí. V lehce ironickém tónu jsou zde zobrazováni všichni zúčastnění. Hlavní hrdinka není barvotiskovou obětí "zlých Čechů", ale živou bytostí s vůlí řídit svůj osud navzdory podmínkám, v nichž žije. Prostřednictvím Olžina příběhu poznáváme jak její minulost na Ukrajině, tak širší komunitu pražských imigrantů. Nakonec je ovšem všechno ještě trochu jinak, než si čtenář po celou dobu mohl myslet...

Druhé vydání románu, který se stal českou literární událostí (získal mj. cenu Magnesia Literera za objev roku a umístil se na prvním místě ankety Lidových novin o nejzajímavější knihu roku) a byl přeložen do řady evropských jazyků. Dvaadvacetiletá studentka Petra Hůlová debutovala v roce 2002 mimořádně vyzrálým prozaickým dílem, jehož děj se odehrává v Mongolsku a osou příběhu je strhující vyprávění žen tří generací o všem, co v životě viděly, zažily, protrpěly. Kniha je psána živým jazykem s množstvím místních slangových výrazů, vtahujících čtenáře do jedinečné atmosféry života v Mongolsku.

Pátý román Petry Hůlové – autorky Paměti mojí babičce či Umělohmotného třípokoje – je román dobrodružný a až detektivně napínavý. Propojují se v něm různé doby, světadíly, kulturní prostředí, hodnotové žebříčky a povahy. Z Dánska přecházíme na sovětskou a posléze ruskou Sibiř a vracíme se zpět, tutéž skutečnost vidíme očima mužů i žen, vzdělanců i lidí vzděláním nedotčených. Stanice Tajga je román ukotvený ve skutečných reáliích a jako vždy u Petry Hůlové je jazykově mimořádný. Tentokrát podřídila jazyk vyprávění plynutí příběhu a nezavrhla spisovnou češtinu. Kniha přináší poutavou dobrodružnou četbu, vypráví strhující příběh, jakých je v současné české literatuře málo.