Petra Hůlová strana 2 z 2

A narratív monológ formájában megírt regény nélkülözi a kerettörténetet, központi figurája egy sikeres másodvonalbeli írónő, aki erotikus ponyvaregényeket ír. Az ő gondolatfolyama tárul elénk egy véget nem érő monológban élete fájdalmas csomópontjaival, személyes válságával. A borgőzös, keserédes, áradó szövegben nehezen válik szét jelen és múlt, valóság és álom, megtörtént és elképzelt, tudatos és tudattalan, reflexív és ösztönös. Ebben az állandó szürkés ködben a tárgyak, a jelenségek és a történések lebegnek, elveszítik kontúrjaikat, és egymásba olvadnak, átjárhatóvá válnak, montírozódnak. Az ember-, lélek- és emlékszilánkok szétszóródnak, ragasztásra várnak, némelyik szelekcióra, söprésre, vagy a megfelelő kukába. Petra Hulová 2002-ben egyik pillanatról a másikra robbant be az irodalmi köztudatba Nagyanyám emlékezete című regényével, amely az évtized egyik legolvasottabb cseh könyve lett. Magyarul 2004-ben jelent meg, majd egy év múlva a Homályos üvegen át követte. A Mostoha sors az írónő legszemélyesebb, legintimebb írása. "A Mostoha sorsban a cselekményt úgy kell keresnünk, mint az óceán alatti olajmezőket, meddő kőzet helyett azonban nyelvi, képi és tematikus gyöngyszemekre, nem mindennapi asszociációkra bukkanunk. (...) A könyv élő bizonyítéka annak, hogy Petra Hulová tehetsége kéz a kézben jár az ötletességgel, a szorgalommal és a fegyelemmel." (Klára Kubíeková) "Szerintem ez a vékonyka kis új könyv a legjobb, amit Hulová valaha is írt." (Petr. A. Bílek)

Hrdinka nového románu Petry Hůlové přijíždí do Čech, aby si vydělala. Příběh Olgy je výpovědí o nelehkém životě v cizí zemi. Vyprávění se pokouší vyrovnat se se stereotypy, týkajícími se jak Ukrajinců, českých zaměstnavatelů a neziskových organizací, tak žánru "gastarbeiterského románu", který životy svých hrdinů často redukuje na boj za slušnou materiální existenci a rodinné štěstí. V lehce ironickém tónu jsou zde zobrazováni všichni zúčastnění. Hlavní hrdinka není barvotiskovou obětí "zlých Čechů", ale živou bytostí s vůlí řídit svůj osud navzdory podmínkám, v nichž žije. Prostřednictvím Olžina příběhu poznáváme jak její minulost na Ukrajině, tak širší komunitu pražských imigrantů. Nakonec je ovšem všechno ještě trochu jinak, než si čtenář po celou dobu mohl myslet...

Novela Přes matný sklo je stylizovaný portrét mé vlastní rodiny. Mé já to je hlas vypravěče Ondřeje a i další jsou skuteční. Postava matky to je paní jen o trochu hloupější a smutnější než moje máma, ale vlastně ona. Babička mi o téhle novele napsala dopis, který jsem si ze strachu nikdy pořádně nepřečetla. Je to přece jen tak trochu praní špinavého prádla, tahle novela. Účtování, sklízení ze stolu. Prostřednictvím psaní na povrch vyvstávají věci, o nichž do té doby jako bych ani nevěděla. Přes matný sklo jsem napsala za jediný měsíc intenzivní práce. Podle mého kniha tichá, soustředěná a na všechny strany nelítostná. Každá rodina má ve skříni svého kostlivce. Každý člověk. A cestou životem se zatraceně pronese. Petra Hůlová

Pošesté přichází Petra Hůlová ke čtenářům s novým románem a pošesté překvapuje. Tentokrát provokativním tématem: dnešní českou skutečnost popisuje „očima poražených“. Hlavní postava nového románu vnímá předlistopadový svět jako sice nedokonalý, ale nejlep

Druhé vydání románu, který se stal českou literární událostí (získal mj. cenu Magnesia Literera za objev roku a umístil se na prvním místě ankety Lidových novin o nejzajímavější knihu roku) a byl přeložen do řady evropských jazyků. Dvaadvacetiletá studentka Petra Hůlová debutovala v roce 2002 mimořádně vyzrálým prozaickým dílem, jehož děj se odehrává v Mongolsku a osou příběhu je strhující vyprávění žen tří generací o všem, co v životě viděly, zažily, protrpěly. Kniha je psána živým jazykem s množstvím místních slangových výrazů, vtahujících čtenáře do jedinečné atmosféry života v Mongolsku.

Druhé vydání románu, který se stal českou literární událostí (získal mj. cenu Magnesia Literera za objev roku a umístil se na prvním místě ankety Lidových novin o nejzajímavější knihu roku) a byl přeložen do řady evropských jazyků. Dvaadvacetiletá studentka Petra Hůlová debutovala v roce 2002 mimořádně vyzrálým prozaickým dílem, jehož děj se odehrává v Mongolsku a osou příběhu je strhující vyprávění žen tří generací o všem, co v životě viděly, zažily, protrpěly. Kniha je psána živým jazykem s množstvím místních slangových výrazů, vtahujících čtenáře do jedinečné atmosféry života v Mongolsku.

Druhé vydání románu, který se stal českou literární událostí (získal mj. cenu Magnesia Literera za objev roku a umístil se na prvním místě ankety Lidových novin o nejzajímavější knihu roku) a byl přeložen do řady evropských jazyků. Dvaadvacetiletá studentka Petra Hůlová debutovala v roce 2002 mimořádně vyzrálým prozaickým dílem, jehož děj se odehrává v Mongolsku a osou příběhu je strhující vyprávění žen tří generací o všem, co v životě viděly, zažily, protrpěly. Kniha je psána živým jazykem s množstvím místních slangových výrazů, vtahujících čtenáře do jedinečné atmosféry života v Mongolsku.

spisovatelka. Vystudovala kulturologii a mongolistiku na FF UK v Praze. Nakladatelství Torst jí vydalo romány Paměť mojí babičce (2002), Přes matný sklo (2004), Cirkus Les Mémoires (2005) novelu Umělohmotný třípokoj (2006) a zatím poslední román Stanice tajga (2008). Spisovatelčin debut Paměť mojí babičce získal cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku a zvítězil v anketě Lidových novin Kniha roku. Próza Umělohmotný třípokoj získala Cenu Jiřího Ortena. V roce 2008 obdržela Cenu Josefa Škvoreckého za román Stanice Tajga. Nahrávka vznikla na základě divadelního představení Česká pornografie podle novely Petry Hůlové Umělohmotný třípokoj / česká premiéra inscenace Divadelního studia Továrna proběhla v roce 2007 v Divadle Na zábradlí / kniha Petry Hůlové Umělohmotný třípokoj vyšla roku 2006 v nakladatelství Torst / producent původního divadelního představení Karel Steigerwald / nahrálo vydavatelství Tympanum s laskavou podporou Mezinárodního visegrádského fondu v Praze v říjnu 2009 / vychází v rámci projektu Visegrad Book Marks Čte: Zdena Hadrbolcová, Eva Salzmannová, Lucie Roznětínská, Anna Hrnečková Režie: Viktorie Čermáková

Čtvrtý román mladé prozaičky, autorky úspěšných románů Paměť mojí babičce, Přes matný sklo a Cirkus Les Mémoires, přináší do české literatury téma palčivé a přitom výrazně kontroverzní: vyprávění zachycuje zpověď stárnoucí prostitutky, která bilancuje svůj život, vzpomíná na to, co prožila, a místy s humorem a nadsázkou líčí svá léta strávená vykonáváním nejstaršího řemesla. V psaní Petry Hůlové představuje kniha výrazný posun k výrazové sevřenosti, nová je zde i humorná stránka vyprávění hlavní hrdinky.

Čtvrtý román mladé prozaičky, autorky úspěšných románů Paměť mojí babičce, Přes matný sklo a Cirkus Les Mémoires, přináší do české literatury téma palčivé a přitom výrazně kontroverzní: vyprávění zachycuje zpověď stárnoucí prostitutky, která bilancuje svůj život, vzpomíná na to, co prožila, a místy s humorem a nadsázkou líčí svá léta strávená vykonáváním nejstaršího řemesla. V psaní Petry Hůlové představuje kniha výrazný posun k výrazové sevřenosti, nová je zde i humorná stránka vyprávění hlavní hrdinky.

Nový román mladé spisovatelky, autorky románů Paměť mojí babičce a Přes matný sklo. V knize se prolíná mnoho příběhů v jediném dějišti – současném New Yorku. Autorka konfrontuje dva výrazně odlišné světy – prostředí pestré směsi přistěhovalců či krátkodobých návštěvníků New Yorku a neurčitý východní svět obestřený tajemstvím (nejmenovanou zemi z nejmenovaného světadílu). Třetím místem děje je Praha. Sledujeme tři generace exulantů, jejichž životní osudy se v New Yorku buď přímo spojí, nebo alespoň na čas protnou. Těžiště románu leží v jemném a psychologicky přesném vystižení složitých mezilidské vztahů, vyprávění přitom plynule přechází z prostředí do prostředí, z příběhu do příběhu. Stejně jako u předchozích dvou románů, i zde nelze než obdivovat autorčinu mistrnou práci s jazykem.

Román Petry Hůlové, autorky románu Paměť mojí babičce, je niternou psychologickou sondou do nejintimnějších rodinných vztahů. Sledujeme v něm vyprávění dospívajícího syna a jeho matky, kteří ze dvou rozdílných osobních i generačních perspektiv nahlíž ejí život svůj i svých nejbližších. Ústředním tématem knihy je lidská samota, neupřímnost k sobě samému, sebeobelhávání. Petra Hůlová vnímá tragické pod povrchem všednosti, je mistrnou pozorovatelkou lidských povah, postojů a vazeb mezi lidmi.