Jaroslav Hutka

Souborné vydání více než 350 písňových textů Jaroslava Hutky, nepřehlédnutelné osobnosti první generace našich městských písničkářů a zakládajícího člena Šafránu, je úvodním svazkem jeho sebraných spisů a vychází vůbec poprvé. Chronologicky uspořádaný soubor sleduje Hutkovu tvorbu od raných autorských písní šedesátých let přes disidentské období s texty nesenými myšlenkou občanské svobody, exilové skladby až po písně reflektující proměny české společnosti po roce 1989 i současné problémy globalizace, migrace či ekologické krize. Kniha je určena nejen milovníkům našeho folku, ale i zájemcům o kulturní a politickou historii druhé poloviny 20. a počátku 21. století. Podává umělecký obraz jednoho z nejvýraznějších hlasů českého písničkářství, jemuž hudební výraz spojený s básnickým hledáním pravdy nadále slouží jako účinný prostředek společenské reflexe a výzvy k občanské angažovanosti. Projekt se uskutečnil za finanční podpory Ministerstva kultury.

Čtvrtá kniha básní Jaroslava Hutky. Přestože Hutka je právem vnímán především jako písničkář, jeho tvorba básnická a prozaická tvoří většinu jeho literárního díla. Ve sbírce Karanténa (2000) poznáváme Hutku jako básníka, kterého známe zejména ze sbírek Koryta krve a Hořký déšť. Tedy jako toho, kdo dokáže v jednom asociativním proudu propojit existenciální rozměr každodennosti, osobní deník, aktuální společenskou kritiku, zachycení dějinného rozměru lidského života i náboženskou a filosofickou reflexi do strhujícího celku, který směřuje zejména k budoucnosti. Až se budou lidé po letech snažit pochopit zevnitř a nezkresleně niterný prožitek celosvětové karantény způsobené rozšířením koronaviru v roce 2020, bude Hutkova básnická sbírka patřit bezesporu k těm nejpřesvědčivějším a nejvíce nadčasovým svědectvím o tomto podivném období.

Čtvrtý svazek Spisů Jaroslava Hutky, Prózy I, obsahuje všechny autorovy v úplnosti dochované a dokončené prozaické texty, které vznikly před jeho odchodem do exilu, tedy v letech 1965-1978. Obsáhlý soubor přináší kromě dvou již dříve samizdatově publikovaných novel Dvorky a Plechovka řadu povídek, novel, úvah a zlomků mapujících Hutkovo hippies období i léta prvního střetu s komunistickou mocí. Řada publikovaných próz vychází knižně poprvé. Druhý svazek Próz (2011) přinese texty psané v exilu a po návratu do vlasti.

Čtvrtý svazek Spisů Jaroslava Hutky, Prózy I, obsahuje všechny autorovy v úplnosti dochované a dokončené prozaické texty, které vznikly před jeho odchodem do exilu, tedy v letech 1965-1978. Obsáhlý soubor přináší kromě dvou již dříve samizdatově publikovaných novel Dvorky a Plechovka řadu povídek, novel, úvah a zlomků mapujících Hutkovo hippies období i léta prvního střetu s komunistickou mocí. Řada publikovaných próz vychází knižně poprvé. Druhý svazek Próz (2011) přinese texty psané v exilu a po návratu do vlasti.

Pátý svazek Spisů Jaroslava Hutky přináší českým čtenářům zatím největší překvapení: shrnuje všechny prózy, které Jaroslav Hutka napsal v holandském exilu v letech 1978-1989 a které byly - s výjimkou novely Noční vlak - dodnes zcela neznámé a vycházejí zde poprvé. V úvodní Cestě do království zaznamenává Hutka s mimořádnou pečlivostí poslední týdny svého života v Praze v roce 1978 a vytváří tak jedinečné nadčasové svědectví o povaze a fungování normalizačního režimu v Československu. Ve čtyřech povídkách z roku 1984 se Hutka ve vzpomínkách vrací do svého mládí v 60. letech a reflektuje i neutěšenou přítomnost svého života v exilu. O následné rozsáhlé próze Dvouseta, psané na sklonku roku 1984, je bez nadsázky možno říci, že jde o vůbec nejotevřenější a nejintimnější vylíčení manželské krize, které kdy v české literatuře vzniklo. Hutka prózu psal pro svou tehdejší manželku a vylíčil v ní tolik ze vzájemného soužití muže a ženy, kolik jen papír dokáže unést. Vrcholem svazku jsou rozsáhlé Dopisy Ivanovi z roku 1985, fiktivní dopisy spisovateli Ivanu Klímovi do Prahy, v nichž Hutka líčí svůj život v exilu zejména ze stránky společenské, politické a existenciální. I zde otevřenost, upřímnost a detailnost líčení, s níž zpěvák ve své vlasti zakázaný kritizuje soudobou západní konzumní společnost a její fungování, nemá v české literatuře obdoby. Svazek uzavírají tři pohádky, které Hutka napsal pro své dcery po návratu do vlasti na počátku 90. let.

Kniha Pradávné kořeny shrnuje veršované texty Jaroslava Hutky, které vznikaly v průběhu let 2006-2014 na okraji jeho tvorby písničkářské. Mnohé z nich byly napsány na Domažlicku, ve Francii a zejména v Indii, kde Jaroslav Hutka rád pobývá. Původně vznikaly jako autorovo privatissimum. Po jejich pečlivém výběru a uspořádání vznikla knížka, která zaujme myšlenkovými i tvárnými polohami, s nimiž jsme se v Hutkově tvorbě dosud nesetkali.

Cesta do království Jaroslava Hutky popisuje deníkovou formou několik týdnů z podzimu roku 1978: čas bezprostředně před odchodem do nizozemského exilu a dobu těsně následující, už mimo rodnou zem. Své vzpomínky na tyto dny Jaroslav Hutka zaznamenal na popud Pavla Kohouta, část jen v poznámkách, které později rozpracoval do podoby novely.

Obsáhlý soubor celoživotního Hutkova fejetonistického díla, jehož část byla dříve publikována samizdatově nebo ve dvou výborech Požár v bazaru a Podzim je tady. Souborné vydání zahrnuje všechny fejetony, z nichž více než třetina vychází knižně vůbec poprvé.

Indická Agonda, Francie, šumavské podhůří, Praha - to jsou některá z míst, v nichž vznikaly verše nové básnické sbírky Jaroslava Hutky. A stejně jako jsou tato místa od sebe vzdálená v prostoru, i básně zde obsažené jsou různorodé, pestré - a současně v promyšlené kompozici sbírky držící pevně pohromadě. Veršované skladby mohou připomenout písňové texty, básně psané volným veršem rozvíjejí Hutkovo dílo básnické, krátké, minimalistické básně kontrastují s rozsáhlejšími veršovými útvary. Sbírka Agonda představuje v Hutkově tvorbě novou, originální etapu. Verše dotýkající se nekonečna zde sousedí s postřehy aktuálními, věčnost se současností, orientální příroda s všední lidskou každodenností.

Obsáhlý soubor přináší deníkovou prózu Cesta do království, mapující poslední dny před vystěhováním do Holandska, nejosobnější Hutkovu prózu Dvouseta, vzniklou z hořkého rozčarování ze života v exilu, a zejména rozsáhlý deník-román-dopis s názvem Dopis Ivanovi, psaný formou dopisu příteli, spisovateli Ivanu Klímovi. Závěr tvoří pohádky napsané již v opět v Praze v 90. letech. Všechny práce zde vycházejí tiskem poprvé.

Spisy Jaroslava Hutky, sv. 4 Čtvrtý svazek Spisů Jaroslava Hutky, Prózy I, obsahuje všechny autorovy v úplnosti dochované a dokončené prozaické texty, které vznikly před jeho odchodem do exilu, tedy v letech 1965-1978. Obsáhlý soubor přináší kromě dvou již dříve samizdatově publikovaných novel Dvorky a Plechovka řadu povídek, novel, úvah a zlomků mapujících Hutkovo hippies období i léta prvního střetu s komunistickou mocí. Řada publikovaných próz vychází knižně poprvé.

"Až se mé roky sesypou a zůstanu bez otázek Akordy nálad utichnou a ticho vztyčí stánek Chci nápis: Myslel na radost a sklidnil pouze bezradnost" (úryvok z básne Až se mé roky zesypou)

Obsáhlý soubor celoživotního básnického díla známého českého písničkáře představuje Hutkův básnický deník od roku 1965 do let devadesátých. Hutka je ve svých básních otevřenější, tvrdší, ale i zranitelnější než ve svých písňových textech. Od veršů mladé beatnické revolty druhé poloviny 60. let s Hutkou procházíme ponurou dobou let sedmdesátých až k vrcholným básním cyklů Koryta krve a Galície pocházejících z let Hutkova nizozemského exilu. V 90. letech, již opět ve své vlasti, píše Jaroslav Hutka sbírku Hořký déšť a závěrečnou Cestu k prameni. Kniha je doplněna unikátními fotografiemi a podrobnou ediční poznámkou.