Karel Hvížďala strana 4 z 5

Dálkový výslech Václava Havla je nejosobitější a také nejúspěšnější knihou našeho bývalého prezidenta. Je vyznáním jeho vztahu k lidem, umění, politice a je i jeho životopisem. Tím, že tento rozhovor Karlu Hvížďalovi poskytl, ze sebe sejmul povinnost jednou napsat paměti. Později jen spolu s ním připravil pokračování s názvem Prosím stručně. Dálkový výslech vyšel poprvé česky v Londýně v roce 1986 k Havlovým 50. narozeninám. Nové, dvanácté české vydání jsme připravili po třiceti letech od chvíle, kdy na textu začal s K. Hvížďalou pracovat. Interview bylo přeloženo do více než dvaceti jazyků včetně japonštiny a čínštiny.

Dálkový výslech Václava Havla je nejosobitější a také nejúspěšnější knihou našeho bývalého prezidenta. Je vyznáním jeho vztahu k lidem, umění, politice a je i jeho životopisem. Tím, že tento rozhovor Karlu Hvížďalovi poskytl, ze sebe sejmul povinnost jednou napsat paměti. Později jen spolu s ním připravil pokračování s názvem Prosím stručně. Dálkový výslech vyšel poprvé česky v Londýně v roce 1986 k Havlovým 50. narozeninám. Nové, dvanácté české vydání jsme připravili po třiceti letech od chvíle, kdy na textu začal s K. Hvížďalou pracovat. Interview bylo přeloženo do více než dvaceti jazyků včetně japonštiny a čínštiny.

Knižní rozhovor Karla Hvížďaly s Pavlem Landovským vznikl před téměř třiceti lety, kdy byli oba jeho autoři ještě v exilu. Karel Hvížďala v doslovu vzpomíná, jak Pavel Landovský přijel do Bonnu a okamžitě okupoval celý náš domek. Všem vařil, nikoho nepustil do kuchyně, o všechny se po svém staral, nože nabrousil o schody nejen nám, ale skoro celé ulici. Vydržel vyprávět hodiny, hrál, skákal na židle, válel se po zemi, dělal grimasy, převlékal se, tahal za kšandy... Před posluchači, které jsem kvůli němu svážel z okolí, aby měl publikum, se odehrávala nezapomenutelná inscenace, na kterou dodnes vzpomínají. Naštěstí se podařilo hercův košatý projev převést do psaného jazyka a můžeme si tak znovu připomenout mimořádnou a charizmatickou osobnost nejen českého divadla. Milovat Lanďáka je snadné, namáhavější bývalo někdy vydržet jeho sršatý a nekompromisní humor, který však odhaloval nekompromisně každé pokrytectví. Pavel Landovský se stal hereckou legendou již během svého života, pro své okolí byl však něčím víc - veselým a spolehlivým přítelem, skvělým vypravěčem s nezapomenutelnou životní filozofií.

"Jsou lidé, kteří si stav ducha uvědomí a nezanesou ho balastem, a jsou tací, kteří ho vyčtou, dojdou k němu intelektuálním úsilím. Josef Topol patřil k první skupině. Mikuláš Medek o něm řekl: Je to lastura, která se nedá otevřít násilím. Musí se trpělivě čekat, až se otevře sama. Vzal jsem si to k srdci a vůbec jsem se o násilné otevření nesnažil.

Dědkovské dialogy s Ivanem Wernischem, Zdeňkem Zieglerem, Viktorem Kolářem, Václavem Bláhou, Pavlem Diasem a Jiřím Sozanským. Rozdíl mezi centrem a periférií měl vždy spíš symbolický než reálný význam. Málokde se to projevuje tak výrazně, jako v uměleckém výrazu generace zpovídané Karlem Hvížďalou v této knize. Nejde v ní jen o běžné dialogy s umělci, kteří hovoří o své tvorbě, profesionální dráze nebo osobním životě, ale vůbec o možnost myslet umění... Díky Hvížďalovým dialogům můžeme vidět životnost umění, které kdysi vznikalo v „zasutých zahradách“ a dnes patří k jednomu z konkurenčních kánonů, bez něhož by současná česká kulturní identita nebyla vůbec myslitelná.

Rozhovory Karla Hvížďaly s profesorem právní filozofie v Cardiffu Jiřím Přibáněm vznikly v průběhu bezmála posledních deseti let a snaží se pojmenovat některé neduhy naší společnosti v oblasti práva a ve vztahu k Evropě. Hledají kořeny tohoto stavu jak historické tak polistopadové.

Rozhovory Karla Hvížďaly s profesorem právní filozofie v Cardiffu Jiřím Přibáněm vznikly v průběhu bezmála posledních deseti let a snaží se pojmenovat některé neduhy naší společnosti v oblasti práva a ve vztahu k Evropě. Hledají kořeny tohoto stavu jak historické tak polistopadové.

Karel Hvížďala již v 80. letech v exilu korespondoval s dvacítkou českých spisovatelů žijících v emigraci (mj. Kryl, Beneš, Filip, aškenazy, Fischl, Listopad, Škvorecký, Škutina, Binar, Lustig, Hutka či Brousek). Během dvou let pomocí ping-pongu otázek a odpovědí dokázal vytvořit obraz české literární scény v zahraničí.Tato unikátní kniha vyšla u nás (kromě exilového vydání v r. 1981) pouze v roce 1992, od té doby sice několik autorů zemřela, jiní byli oceněni různými vavříny. V každém případě tato výpověď generace velkých spisovatelů 2. poloviny 20. století neztratila nic na své aktuálnosti a poodhaluje čtenáři, jak se tito lidé, jejichž jazykem byla čeština, cítili v zahraničí, kde bohužel tento jazyk nemohli používat.

Knížecí rozhovory s Karlem Schwarzenbergem (1990–2012). Zatímco v knize Knížecí život představil Karel Hvížďala knížete Schwarzenberga v rozhovoru, který se odehrál převážně v roce 1989, Knížecí rozhovory mapují vývoj jeho osobnosti a politického působení v novém českém státě krok za krokem očima různých tazatelů a Karel Hvížďala zůstává v pozadí jako editor, který rozhovory uspořádal a občas i přeložil. Poté, co se angažoval jako poradce prezidenta Václava Havla, stal se K. Schwarzenberg roku 2004 senátorem za koaliční strany US a DEU. 9. ledna 2007 byl jmenován ministrem zahraničních věcí ČR a v této funkci byl potvrzen také coby předseda strany TOP 09 v roce 2010. Za TOP 09 kandiduje do voleb na prezidenta ČR v roce 2013.

Knížecí rozhovory s Karlem Schwarzenbergem (1990–2012). Zatímco v knize Knížecí život představil Karel Hvížďala knížete Schwarzenberga v rozhovoru, který se odehrál převážně v roce 1989, Knížecí rozhovory mapují vývoj jeho osobnosti a politického působení v novém českém státě krok za krokem očima různých tazatelů a Karel Hvížďala zůstává v pozadí jako editor, který rozhovory uspořádal a občas i přeložil. Poté, co se angažoval jako poradce prezidenta Václava Havla, stal se K. Schwarzenberg roku 2004 senátorem za koaliční strany US a DEU. 9. ledna 2007 byl jmenován ministrem zahraničních věcí ČR a v této funkci byl potvrzen také coby předseda strany TOP 09 v roce 2010. Za TOP 09 kandiduje do voleb na prezidenta ČR v roce 2013.

Knížecí rozhovory s Karlem Schwarzenbergem (1990–2012). Zatímco v knize Knížecí život představil Karel Hvížďala knížete Schwarzenberga v rozhovoru, který se odehrál převážně v roce 1989, Knížecí rozhovory mapují vývoj jeho osobnosti a politického působení v novém českém státě krok za krokem očima různých tazatelů a Karel Hvížďala zůstává v pozadí jako editor, který rozhovory uspořádal a občas i přeložil. Poté, co se angažoval jako poradce prezidenta Václava Havla, stal se K. Schwarzenberg roku 2004 senátorem za koaliční strany US a DEU. 9. ledna 2007 byl jmenován ministrem zahraničních věcí ČR a v této funkci byl potvrzen také coby předseda strany TOP 09 v roce 2010. Za TOP 09 kandiduje do voleb na prezidenta ČR v roce 2013.

„Že i za okolností, jaké vznikly po ruské okupaci 1968, česká literatura (tj. vážná česká literatura) existuje dále jako tištěná literatura, za to vděčíme dvěma lidem, kteří brzy po ruské invazi zřídili na opačné straně zeměkoule malé české nakladatelství,“ napsal Milan Kundera o Zdeně Salivarové a Josefu Škvoreckém v předmluvě k prvnímu vydání rozhovoru Karla Hvížďaly s paní nakladatelkou, který vyšel v nakladatelství Sixty-Eight Publishers jako 200. kniha. V roce 1993, kdy toto nakladatelství uzavřelo svou činnost, Karel Hvížďala doplnil rukopis o rozhovor s Josefem Škvoreckým, který 3. ledna 2012, v sedmaosmdesáti letech, zemřel v Torontu. Toto je třetí vydání, které má připomenout, že v době vládnoucí nenormality nikdo neudělal pro českou zemi víc než oni dva (Kundera) a že i v interview postavy nejlíp ožijí konverzací a situací, nikoliv popisem nebo pitvou, protože pitva se provádí jen na mrtvolách (Škvorecký).

„Že i za okolností, jaké vznikly po ruské okupaci 1968, česká literatura (tj. vážná česká literatura) existuje dále jako tištěná literatura, za to vděčíme dvěma lidem, kteří brzy po ruské invazi zřídili na opačné straně zeměkoule malé české nakladatelství,“ napsal Milan Kundera o Zdeně Salivarové a Josefu Škvoreckém v předmluvě k prvnímu vydání rozhovoru Karla Hvížďaly s paní nakladatelkou, který vyšel v nakladatelství Sixty-Eight Publishers jako 200. kniha. V roce 1993, kdy toto nakladatelství uzavřelo svou činnost, Karel Hvížďala doplnil rukopis o rozhovor s Josefem Škvoreckým, který 3. ledna 2012, v sedmaosmdesáti letech, zemřel v Torontu. Toto je třetí vydání, které má připomenout, že v době vládnoucí nenormality nikdo neudělal pro českou zemi víc než oni dva (Kundera) a že i v interview postavy nejlíp ožijí konverzací a situací, nikoliv popisem nebo pitvou, protože pitva se provádí jen na mrtvolách (Škvorecký).

Po nedávném skonu Jiřího Gruši sestavil Karel Hvížďala knihu, kterou uvozuje takto: Grušova hlídka na Rýnu obsahuje rozhovory, které jsme spolu vedli posledních bezmála třicet let převážně v Bonnu, Vídni a Praze. Jestliže byl pro Jiřího Grušu Edvard Beneš Rakušan, tak on byl stejně jako svatý Vojtěch, Jan Amos Komenský a Milan Kundera, abych jmenoval ty naše nejznámější, Evropan. Když jsme se viděli naposled, 1. října 2011, řekl mi asi toto: Doposud jsme nepochopili, že diplomacie a politika není jenom hájení národních zájmů, ale i šíření common sense. Tedy zdravého rozumu, obecného smyslu, a to není ideologický úkol, ale namáhavá práce při hledání argumentů pro smysluplný dialog. A přijde-li další krize, pánbu s námi: V politice totiž, když jde o zlé věci, potřebuješ dobrozdání a krize těm, co touží po moci za každou cenu, jim ho dodá. Za pár dnů jdu na operaci a On (ukázal k nebi) rozhodne, jestli mne ještě potřebuje a chce, abych něco napsal, nebo jestli nechce, abych se díval na to, jak se nad námi bude zaklapávat vlast-past. Dvoubarevná publikace, množství unikátních fotografií.

Kniha rozhovorů s architektkou Evou Jiřičnou. Rozhovory představí známou autorku jako filozofku prostoru a tvůrce, který klade zásadní důraz na dialog s klientem, a to na příkladu staveb v ČR (Praha, Zlín) a v zahraničí i na projektu fiktivního rodinného domu. Součástí knihy jsou i vzpomínky rodinného a osobního charakteru a biografie EJ s uvedením výběru z jejích realizací. Kniha je určena nejen architektům, ale zvláště laickým zájemcům o architekturu a design a všem, kteří si chtějí vytvářet svůj vlastní prostor.

Jacques Rupnik o autorovi a této knize na zadní stranu obálky napsal: "V dnešní mediální krajině, mezi televizním infotainment' (a jeho baviči) a internetovou blogosférou (kde se všichni mohou stát komentátory), se neúprosně zužuje prostor nejen pro tradiční tištěná média, ale i pro mizící profesi, které se říkalo novinář a publicista. Mívala ve Střední Evropě dobré jméno od Karl Krause za Rakouska- Uherska po Ferdinanda Peroutku za první republiky. Karel Hvížďala, na rozdíl od svých slavných p ředchůdců, už nemá své' noviny, ale rozepsal se do různých stran (články, glosy, komentáře, rozhovory, eseje) s jemu vlastním stylem, který hned poznáte a podobným záměrem: obhájit jistou představu novinářského řemesla a obsah slov jako podmínku smy sluplného dialogu ve veřejném prostoru." A Jiří Přibáň z Cardiff University v předmluvě dodává: "Možná je pošetilé a absurdní pokoušet se porozumět informační tříšti v mediálním světě, ale již samo hledání smyslu je jeho nalezením."