Karel Hynie

V zemi, kde je právo na práci zajištěno ústavou, si zkrachovalý pětadvacetiletý student přece musí najít svoje místo pod sluncem – nebo spíš ve stínu, kam soudruzi nedohlédnou. A tak se Václav nechá zaměstnat jako tramvajový průvodčí. Štípání lístků není zrovna životní poslání, ale aspoň si může ve službě číst Prousta nebo Huxleyho. Tak vítejte v časech ručního přehazování výhybek a tramvají T1, které vozí soudruhy, máničky i půvabnou Lenku. Je to jízda, jenže každá tramvaj dojede na konečnou. A co pak?

V zemi, kde je právo na práci zajištěno ústavou, si zkrachovalý pětadvacetiletý student přece musí najít svoje místo pod sluncem – nebo spíš ve stínu, kam soudruzi nedohlédnou. A tak se Václav nechá zaměstnat jako tramvajový průvodčí. Štípání lístků není zrovna životní poslání, ale aspoň si může ve službě číst Prousta nebo Huxleyho. Tak vítejte v časech ručního přehazování výhybek a tramvají T1, které vozí soudruhy, máničky i půvabnou Lenku. Je to jízda, jenže každá tramvaj dojede na konečnou. A co pak?

Co přežije všechny režimy? Švábi a byrokracie. A taky Ludvík Souček, majitel drogerie v pražské Veletržní ulici. Jenže když za pultem strávíte půl století, zjistíte, že si k vám zákazníci chodí pro víc než jen pro barvy a čistidla. Obchodem mu prošly tisíce zákazníků: někdo emigroval, jiného zavřeli, někdo skončil v koncentračním táboře, jiný jako předseda uličního výboru. A Ludvík? Ani hrdina, ani přisluhovač. Jen pozorovatel, co ví, že svět je jako jeho drogerie – výloha se mění, ale obsah zůstává stejný.

Co přežije všechny režimy? Švábi a byrokracie. A taky Ludvík Souček, majitel drogerie v pražské Veletržní ulici. Jenže když za pultem strávíte půl století, zjistíte, že si k vám zákazníci chodí pro víc než jen pro barvy a čistidla. Obchodem mu prošly tisíce zákazníků: někdo emigroval, jiného zavřeli, někdo skončil v koncentračním táboře, jiný jako předseda uličního výboru. A Ludvík? Ani hrdina, ani přisluhovač. Jen pozorovatel, co ví, že svět je jako jeho drogerie – výloha se mění, ale obsah zůstává stejný.

Autor pracoval od začátku 70. let takřka 40 let v České televizi jako produkční a tuto zkušenost s televizním prostředím zúročuje ve svém románu Volha. Z drobných vyprávění hlavního vypravěče – řidiče volhy, „panského kočího“ Standy Pekárka zde postupně vyvstává zvláštní svět tohoto podniku, stojícího jakožto nástroj ideologického působení v popředí zájmu každého režimu. Zajímavý a zábavný román, napsaný neobyčejně bizardním, přesně odposlechnutým jazykem, je však především portrétem hlavního hrdiny, člověka, zajímajícího se pouze o ženské a fotbal, omezeného egocentrika, který vyniká ve vymýšlení drobných podvodů a triků, jak si nakrást benzín, vykázat větší množství ujetých kilometrů, podvést manželku a jenž se nevyhnutelně se stává rovněž spolupracovníkem StB. Hynie sleduje ovšem jeho osudy i po sametové revoluci a shledává, že se Pekárkova přizpůsobivá a sobecká povaha dobře uplatní vlastně kdykoliv. Kniha je předlohou stejnojmenného seriálu (ČT 2023).

Volha je románem o televizi, s níž má autor, který v ní pracoval přes čtyřicet let, bohaté zkušenosti. Z vyprávění hlavní postavy - řidiče volhy, "panského kočího" Standy Pekárka zde postupně vyvstává zvláštní svět tohoto podniku, stojícího jakožto nástroj ideologického působení v popředí zájmu každého režimu. Zajímavý a zábavný román, napsaný neobyčejně bizarním, přesně odposlechnutým jazykem, lze číst jako svéráznou historii československé televize a najdete zde i řadu "historek z natáčení". Současně je však portrétem svého hlavního hrdiny, člověka, zajímajícího se pouze o ženské a fotbal, omezeného egocentrika, který ovšem vyniká ve vymýšlení drobných podvodů a triků, jak si nakrást benzín, zfalšovat počet ujetých kilometrů, podvést manželku. Logicky se pak stává rovněž spolupracovníkem StB (s krycím jménem Volha), který bez jakýchkoliv výčitek svědomí donáší na všechny a všechno. Karel Hynie s hořkým humorem sleduje jeho osud i po sametové revoluci a shledává, že se Pekárkova přizpůsobivá a sobecká povaha dobře uplatní vlastně kdykoliv.

"60. léta bývají adorována jako nejúžasnější období novodobé historie. Vždyť se začalo létat do vesmíru, sukně se postupně zkrátily až na rozměr širšího opasku a za odlišný politický názor se už nepopravovalo. Alespoň ve střední Evropě. Ve světě frčela sexuální revoluce, AIDS ještě nebyl vynalezen a my jsme pomaloučku začínali směřovat ke kontrarevoluci, jak ten pošetilý pokus o polidštění socialismu pojmenovali sovětští soudruzi. Dostávalo se nám takových vymožeností, jako byl Tuzex, výjezdní doložka a devizový příslib. Kundera přestal básnit o Fučíkovi, ve čtvrtek se stály fronty před knihkupectvím a v pátek zase před Masnou. Naše filmy dostávaly Oscary, naši fotbalisté předstírali, že chodí do práce, a přesto byli druzí na světě. Železná opona začínala malinko rezivět, ale život na obou jejích stranách byl pořád diametrálně odlišný. Zatímco čeští studenti snili o vymoženostech kapitalismu, jejich západní kolegové stavěli barikády ve jménu Che Guevary a Mao Ce-tunga. Nicméně když je člověku dvacet nebo tak nějak, tak je pro něho právě tohle období asi tím nejúžasnějším, ať se píše jakákoli dekáda kteréhokoli století. Pokud ovšem nemá nepřekonatelné problémy třeba s láskou nebo represivními orgány. Ohlédnutí pak někdy mívá neveselé následky, nejbáječnějším létům navzdory." Kvantitativní analýza je detektivní příběh sahající až do poloviny šedesátých let. Pro televizního dokumentaristu Vaška Zbořila je sraz jeho bývalých spolužáků z VŠCHT na první pohled jen nutným společenským zlem. Netuší však, že při vzpomínání na svá studentská léta narazí na záhadu týkající se okolností sebevraždy neznámého spolužáka, jejíž řešení jej bude zaměstnávat celý další rok. Při svém pátrání postupně nalézá nečekané souvislosti padesát let staré tragédie se skandálním zvolením Allena Ginsberga králem Majálesu v roce 1965. Návrat proti proudu času s sebou přináší jak nostalgii po dávno minulém mládí, tak i odhalení tvrdých politických tlaků represivního režimu.