Daniel Jakubec

Představte si imaginární svět připomínající epochu spanilé renesance (té nejpůvabnější, italské!), do níž se však prolínají různé fenomény naší žhavé současnosti. Ale nejen to: do příběhů lidí vstupují andělé, čarodějnice a víly. A v pozadí barvité fresky, jako by ukradené z umělecké pokladnice božského Michelangela (nebo taky Hieronyma Bosche), se odvíjí děj na pomezí fantasy, pohádky a jakési hodně zvláštní surrealistické veselohry... Svérázný debut mladého spisovatele Daniela Jakubce bude leckomu připadat směle kontroverzní. Čím? Naprosto svobodným a otevřeným pohledem na milostné vztahy napříč pohlavími – a zcela bez předsudků. Nevšední je též forma: příslovečně poetickou novelu autor odvážně natlačil do šablony divadelního scénáře. Navíc se nebál ani imitace archaické mluvy, z níž místy (tam, kde je to funkční) rafinovaně vystupuje naše moderní dikce. A o čem to vlastně je? Mladík jménem Federico má před svatbou. S kým? Kupodivu s mužem, sice bohatým a vlivným, přesto dokonale ničemným. Federicovu cestu však zkříží jiná osoba. Jenomže: opravdu je to Federicova cesta? Jeho identita je totiž poněkud složitější... stižena záludnou kletbou...

Tichá ulice je útlou básnickou sbírkou, kterou volně utvářejí tři části. V té první autor glosuje společnost, hraje si se slovy, využívá prvky satiry a humoru. Druhá část tematizuje smrt, sebevraždu, smutek a nešťastnou lásku. Závěr sbírky pak reflektuje básníkovy myšlenky a otázky z nich vycházející.