Jan Županič

Kniha se věnuje osudům české aristokracie v dramatickém období od počátku 20. století přes vznik Československé republiky až po komunistický převrat roku 1948. Autoři, zkušení historikové, kteří se bádání na poli dějin šlechty věnují již řadu let, se soustředili na klíčové události v dějinách našich předních šlechtických rodů: Lichtenštejnů, obou větví Schwarzenbergů a Colloredo-Mannsfeldů. V centru jejich pozornosti nebyly jen politické události a jejich důsledky, jako první pozemková reforma, německá okupace českých zemí, druhá světová válka a následná likvidace šlechty jako politického, hospodářského a společenského faktoru, ale také zachycení každodenního života, postojů a osudů členů sledovaných aristokratických domů.

Práce Jana Županiče a Michala Fialy je první komplexní studií zabývající se otázkou židovské šlechty ve střední Evropě: tedy osob židovské víry, které od konce 18. do počátku 20. století získali buď v habsburské monarchii, nebo v některé středoevropské zemi šlechtický titul. Kniha je rozdělena do dvou spolu úzce souvisejících části. První (autora Jana Županiče) zachycuje společné i odlišné rysy šlechtických obcí v jednotlivých středoevropských státech, jejich šlechtickou politiku, možnosti sociálního vzestupu židů i postoj místních elit vůči nim. Část druhá (autora Michala Fialy) obsahuje přepisy 280 nobilitačních a erbovních listin vydaných pro židovské šlechtice v západní části habsburské monarchie (v česko-rakouských dědičných zemích a pozdějším Předlitavsku) doplněné kresbami udělených erbů.

Jan Županič působí jako profesor na Ústavu světových dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a vedoucí vědecký pracovník v Historickém ústavu Akademie věd České republiky. Hlavním tématem jeho prací je proměna společnosti a její vývoj v moderní době (zejména v 18. až 20. století). ***** Šlechta představovala po staletí tradiční vedoucí vrstvu evropské společnosti a ve starší době byla s příslušností k tomuto stavu spojena i významná privilegia v politické, hospodářské a společenské oblasti. Po přijetí ústavy a zavedení rovnosti před zákonem v podunajské monarchii, jejíž součástí byly i české země, se ale v polovině 19. století šlechtictví proměnilo ve zvláštní druh státního vyznamenání, které od jiných odlišoval především jeho dědičný charakter. Snad právě proto měl šlechtický titul nadále značnou prestiž a mnoho významných a bohatých osob nelitovalo námahy, aby jej získalo. ***** Jak ale bylo možné tohoto ocenění dosáhnout? Jakou roli přitom hrály zásluhy a jakou peníze? A bylo možné o šlechtictví přijít? Mohli se mezi šlechtu dostat jen křesťané, nebo i osoby jiných vyznání? Jak vůbec byla šlechta v době Rakouského císařství hierarchizována? Existovaly rozdíly mezi starými a novými rody? To jsou jen některé z otázek, na které tato kniha – první svého druhu – odpovídá.