Václava Jandečková

Studie je příspěvkem k odhalení a zdokumentování jednoho z nejpromyšlenějších komunistických zločinů ze začátku studené války, tzv. akce KÁMEN. Přísně tajná a kamuflovaná past organizovaná bezpečnostním aparátem v okolí hraničního přechodu Všeruby na Domažlicku si kladla za cíl odstranit vybrané osobnosti z veřejného života a „izolovat“ je od „světa“. Kniha se zaměřuje na oběti, pachatele, a zejména pak na osoby, které hrály důležitou roli na obou stranách tragického dramatu, z něhož vyplývají i problémy protikomunistického odboje. Velkým přínosem pro objasnění případu falešných hranic jsou autorkou nedávno objevené a dosud nezveřejněné paměti klíčového svědka Stanislava Lišky. Autentičnost a závažnost důkazů o zločinném spolčení a jeho pozadí podtrhují odborní recenzenti knihy, historici Igor Lukeš a Václav Veber. Autorka, která napsala také řadu odborných článků, předkládá reálný pohled na jeden z důsledků komunistického převratu v Československu – zločinné praktiky československé komunistické tajné policie inspirované sovětským vzorem. Kniha je rovněž morální výzvou příslušným českým úřadům, aby proti dosud žijícím viníkům zakročily podle práva.

Pátrání po okolnostech smrti Jana Masaryka připomíná křižovatku slepých uliček. Ať už kriminalisté, historici a publicisté sledovali domněnku ministrovy sebevraždy, anebo se vydali po stopách a motivech vražedného činu, jednu ani druhou verzi se dosud nepodařilo prokázat. A i když se poslední oficiální vyšetřování případu přiklonilo k druhé možnosti, identita údajných pachatelů je zahalena v šeru podezření bez jasných důkazů. Událost z března 1948, vnímaná jako symbolická tečka za československou demokracií, tak zůstává jednou z největších záhad našich moderních dějin a nepřestává vzrušovat současníky. Je vůbec ještě možné přijít v této kauze s něčím novým, pokud nevydají své tajemství ruské archivy? Václava Jandečková se o to ve své nejnovější práci pokouší. Na základě konfrontace a kritické analýzy množství nepublikovaných a kupodivu téměř nevyužitých archiválií přináší překvapivě nový pohled na celý případ a odkrývá neznámá fakta, jež zasluhují pozornost. Proč a za jakých okolností odborový rada a bývalý přednosta šifrového oddělení exilového ministerstva zahraničí v Londýně Jan Bydžovský učinil ve vazbě počátkem padesátých let šokující „doznání“ ke spoluúčasti na Masarykově vraždě? Mělo snad být tělo uspaného Jana Masaryka vyhozeno z okna Černínského paláce právě „takovým způsobem, aby se nedalo zjistit, zda to byla vražda, nebo sebevražda“? V čem zpochybnilo následné tajné přešetřování Masarykovy smrti oficiální verzi událostí a jak souviselo s Bydžovského „doznáním“? A co aktéři tehdejších událostí vypovídali na Generální prokuratuře za pražského jara? Poctivému hledání odpovědí na tyto i další otázky a zkoumání dosud opomíjených souvislostí se autorka věnuje na stránkách této knihy. Václava Jandečková přichází s dosud seriózně neuvažovanou hypotézou, že zpravodajské kanály britské tajné služby směřující do Černínského paláce mohly být infiltrovány komunistickými agenty, kteří vydali fingovaný příkaz k odstranění populárního politika. Její potvrzení, či naopak vyvrácení je výzvou pro další bádání. Autorka však každopádně ukazuje, že z kaleidoskopu faktů, které jsou k dispozici, lze složit zatím nezahlédnutý, zdánlivě snad fantaskní, avšak logický obraz nevyjasněné tragédie. Významnou součást knihy představuje bohatá obrazová příloha včetně reprodukcí dokumentů a fotografií z rodinného archivu Jana Bydžovského.