Miroslav Jandovský strana 2 z 2

Fiktivní paměti českého knížete Břetislava I. (1034 - 1055). Mladý panovník na českém knížecím stolci to skutečně neměl lehké. Země byla po krizi ze začátku století značně oslabená, ze všech stran ji tísnili mocnější sousedé (polské království na severu, uherské království na východě a především Říše římská na západě a na jihu), mezi nimiž musel oslabený český kníže politicky i vojensky lavírovat, protože v drsné době mohl každý neuvážený krok znamenat konec dynastie či státu. Navíc jej jeho nelegitimní původ - narodil se možná jako nemanželské dítě z neurozené ženy - výrazně znevýhodňoval. Doma musel řešit nikoli bezvýznamné odstředivé tendence silných šlechtických rodů (od vyvraždění Slavníkovců uplynulo pouze čtyřicet let) vedoucí až k přímé neposlušnosti, jež musí být krutě potlačena v samém zárodku. Zesilující křesťanství ještě úplně nevymýtilo pohanské zvyky, navíc se biskup Šebíř - Břetislavův rádce i oponent - čím dál víc snaží vymanit se zpod vládcova vlivu a emancipovat se jako protiváha knížecí moci. Mít moc znamená mít odpovědnost. Navíc nejobtížnější není moc jen mít, ale udržet si ji.

Sochař Jouza prožívá poklidné stáří plné debat o životě v místní vinárně, když mu náhle do života vstoupí třicetiletá Markéta. Vztah s mnohem mladší ženou přinese umělci nejenom vzepjetí tělesné vášně, ale i nový tvořivý impulz. Jouza Markétě slíbí, že vymodeluje její portrét. Žádnou sochu však již dlouhá léta nestvořil, a má proto obavy, jestli to ještě svede. „Udělat hlavu!“ – ta myšlenka sochaře pronásleduje celé týdny. Když se nakonec odhodlá a Markétinu podobu z hlíny vytvoří, dožene ho v jejím portrétu dávno zapadlá minulost. Šokující poznání převrátí celý Jouzův život. Nadešel čas účtování...

Příběh je zasazen do porevolučního společenského kvasu, kdy na pozadí demontáže starého a vytváření nového vyvstávají otázky, na něž téměř každý hledá odpovědi. Milostné i lidské vztahy prostitutky, právničky, docentky filologie a dvou bankovních úředníků. Stále totéž, stále jinak.

Mladý lord Thomas Chum, známý londýnský bonviván, doprovází svou tetičku, lady Evelinu Cowmes-Bradlyovou, k její přítelkyni z mládí do Skotska a s ním tam odjíždí i jeho sluha Malfus – může nám do jisté míry připomínat oblíbeného Saturnina. Nebylo jistě autorovým záměrem naznačit, že poslední výhonek dlouhé rodové linie Cowmes-Bradlyů již poněkud zdegeneroval, faktem však je, že Malfusova všestranná a oddaná péče mu život podstatně usnadňuje. Jak se však vyrovná se skutečností, že se ho tetička Evelina rozhodla oženit…? Thomasův poklidný, rutinní život se náhle obrátí vzhůru nohama, když je seznámen s inteligentními sebevědomými dívkami, specialitou místní palírny, zažije únos, je přiveden do choulostivé situace, doráží na něj bývalá milenka…

Co se stane, když známá, pohledná herečka v nevelké vesničce nabourá autem do staré hrušně? A to autem navíc kradeným? A s takovým zajímavým zavazadlem v kufru, o kterém – zdá se – nic neví? To a mnohem víc stačí, aby se doposud klidný život všech místních obyvatel převrátil vzhůru nohama. Najednou musí řešit nejenom morální dilemata, jež by je ještě včera ani nenapadla. Uspějí a vyřeší je? Bude všechno jako dřív? To se dozvíte v grotesce, kterou s nadhledem sepsalo pero známého autora.

Drsný příběh z drsné doby. Po válečném tažení knížete Břetislava do Polska v letech 1038-1039 jsou lidé z Čech i Moravy téměř bez prostředků – vše museli odevzdat na vybudování silného vojska. A navíc řádila neúroda. Vzrůstající Břetislavovu moc navíc nelibě nese pražský biskup Šebíř. Proto vysílá mladého mnicha Břevnovského kláštera Oriáše s dvěma průvodci do Říma s žalovným listem, v němž si na knížete stěžuje. Oriáš vyráží bezodkladně, uprostřed zimy. Má před sebou nejen nepřátelskou přírodu, ale i vyhladovělou zem plnou lapků i nevypočitatelných pohanů, kteří se ještě modlí ke starodávným bůžkům a svým dědkům.