Miroslav Jandovský strana 2 z 2

Život na vesnici nedaleko Třeboně plyne počátkem dvacátého století poklidně. Setkáváme se s místními podivíny, obyčejnými venkovany, které trápí běžné starosti jak uživit rodinu, s filozofujícím panem řídícím, panem farářem, s mladými i starými. Do poklidného života na vesnici, který doposud rozvířilo jen nepodařené pytlačení na panském a nešťastná smrt dítěte, zasáhne vyhlášení první světové války na svatou Annu. A začnou se dít věci...

„Minulý čas hledejme v tom našem. On totiž nikdy nepominul, pouze plynule vstoupil do času přítomného.“ Paměť mého města předkládá čtenáři pohled do historie, té nejstarší i nedávno minulé. Pozorného čtenáře neosloví jen historická fakta, ale pozná i vztah autora k jeho rodnému městu – Třeboni – a začte se do příběhu jedné třeboňské rodiny, do jejíhož života dramaticky zasáhla druhá světová válka.

Konec socialismu v Čechách se hlásí ve veřejném vystoupení učitele filozofické fakulty UK, jež vyvolá nadšení u studentů a zděšení u jeho nadřízených a zejména stranického aparátu KSČ. Sám asistent Bohrman si jen pomalu uvědomuje, jakou vřavu jeho slova způsobila, přesto je mu jasné, že se ocitl na životní křižovatce: už nic nebude jako dřív. Během pěti dnů, připomínajících klid před bouří, hodnotí svůj život a připravuje se na nevyhnutelné…

Bezdomovcem se dnes stane člověk poměrně snadno. Může se však ztratit sám v sobě? Dva rozdílné hrdiny k sobě svede náhoda. Tam, kde jeden nachází sílu, aby se vrátil zpátky k původnímu životu, druhý se řítí na dno. Příběh mladého Evžena ukazuje, kam až se může dostat nezralý člověk, který nevěří sám sobě, a buďto se nedokáže rozhodnout vůbec, anebo naopak činí rozhodnutí bezhlavě. A jako vždy, i zde je ve vztahu silnější žena…

Spisovatel středního věku poněkud tápe v profesním i milostném životě: po opuštění akademické půdy nemůže najít práci, jeho milenecký vztah k bulharské, poměrně nekonvenční malířce Eli prochází jednou krizí za druhou, úspory se krátí, přátelé odcházejí, životní realita ho úhrnem deptá. V nalézání řešení mu pomáhá obraz Máří Magdalény, jemuž se svěřuje a u něhož hledá útěchu a sílu učinit potřebná rozhodnutí.

Když se sejdou spisovatel, sochař a malíř a dáma s rozhledem, pak se vedou zajímavé řeči. V knize Symposion – svým názvem odkazující na diskuse starořeckých filozofů – zachytil Miroslav Jandovský své rozhovory se sochařem Miloslavem Chlupáčem a jeho ženou Marií o věcech banálních i světodějných.