Miroslav Jandovský

Drsný příběh z drsné doby. Po válečném tažení knížete Břetislava do Polska v letech 1038-1039 jsou lidé z Čech i Moravy téměř bez prostředků – vše museli odevzdat na vybudování silného vojska. A navíc řádila neúroda. Vzrůstající Břetislavovu moc navíc nelibě nese pražský biskup Šebíř. Proto vysílá mladého mnicha Břevnovského kláštera Oriáše s dvěma průvodci do Říma s žalovným listem, v němž si na knížete stěžuje. Oriáš vyráží bezodkladně, uprostřed zimy. Má před sebou nejen nepřátelskou přírodu, ale i vyhladovělou zem plnou lapků i nevypočitatelných pohanů, kteří se ještě modlí ke starodávným bůžkům a svým dědkům.

Co se stane, když známá, pohledná herečka v nevelké vesničce nabourá autem do staré hrušně? A to autem navíc kradeným? A s takovým zajímavým zavazadlem v kufru, o kterém – zdá se – nic neví? To a mnohem víc stačí, aby se doposud klidný život všech místních obyvatel převrátil vzhůru nohama. Najednou musí řešit nejenom morální dilemata, jež by je ještě včera ani nenapadla. Uspějí a vyřeší je? Bude všechno jako dřív? To se dozvíte v grotesce, kterou s nadhledem sepsalo pero známého autora.

Mladý lord Thomas Chum, známý londýnský bonviván, doprovází svou tetičku, lady Evelinu Cowmes-Bradlyovou, k její přítelkyni z mládí do Skotska a s ním tam odjíždí i jeho sluha Malfus – může nám do jisté míry připomínat oblíbeného Saturnina. Nebylo jistě autorovým záměrem naznačit, že poslední výhonek dlouhé rodové linie Cowmes-Bradlyů již poněkud zdegeneroval, faktem však je, že Malfusova všestranná a oddaná péče mu život podstatně usnadňuje. Jak se však vyrovná se skutečností, že se ho tetička Evelina rozhodla oženit…? Thomasův poklidný, rutinní život se náhle obrátí vzhůru nohama, když je seznámen s inteligentními sebevědomými dívkami, specialitou místní palírny, zažije únos, je přiveden do choulostivé situace, doráží na něj bývalá milenka…

Příběh je zasazen do porevolučního společenského kvasu, kdy na pozadí demontáže starého a vytváření nového vyvstávají otázky, na něž téměř každý hledá odpovědi. Milostné i lidské vztahy prostitutky, právničky, docentky filologie a dvou bankovních úředníků. Stále totéž, stále jinak.

Sochař Jouza prožívá poklidné stáří plné debat o životě v místní vinárně, když mu náhle do života vstoupí třicetiletá Markéta. Vztah s mnohem mladší ženou přinese umělci nejenom vzepjetí tělesné vášně, ale i nový tvořivý impulz. Jouza Markétě slíbí, že vymodeluje její portrét. Žádnou sochu však již dlouhá léta nestvořil, a má proto obavy, jestli to ještě svede. „Udělat hlavu!“ – ta myšlenka sochaře pronásleduje celé týdny. Když se nakonec odhodlá a Markétinu podobu z hlíny vytvoří, dožene ho v jejím portrétu dávno zapadlá minulost. Šokující poznání převrátí celý Jouzův život. Nadešel čas účtování...

Fiktivní paměti českého knížete Břetislava I. (1034 - 1055). Mladý panovník na českém knížecím stolci to skutečně neměl lehké. Země byla po krizi ze začátku století značně oslabená, ze všech stran ji tísnili mocnější sousedé (polské království na severu, uherské království na východě a především Říše římská na západě a na jihu), mezi nimiž musel oslabený český kníže politicky i vojensky lavírovat, protože v drsné době mohl každý neuvážený krok znamenat konec dynastie či státu. Navíc jej jeho nelegitimní původ - narodil se možná jako nemanželské dítě z neurozené ženy - výrazně znevýhodňoval. Doma musel řešit nikoli bezvýznamné odstředivé tendence silných šlechtických rodů (od vyvraždění Slavníkovců uplynulo pouze čtyřicet let) vedoucí až k přímé neposlušnosti, jež musí být krutě potlačena v samém zárodku. Zesilující křesťanství ještě úplně nevymýtilo pohanské zvyky, navíc se biskup Šebíř - Břetislavův rádce i oponent - čím dál víc snaží vymanit se zpod vládcova vlivu a emancipovat se jako protiváha knížecí moci. Mít moc znamená mít odpovědnost. Navíc nejobtížnější není moc jen mít, ale udržet si ji.

Příběh mladého muže a zralé ženy v kulisách truchlivé doby. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let se na šumavské vesnici setkává začínající učitel, mladý a nesmělý Tomáš Mrázek, s baronkou, jíž nastupující komunistický režim postavil do pozice společenského outsidera. Nešlo však jen o všeobecně váženou paní baronku – ani na vzdáleném jihočeském venkově si nemohl být nikdo jistý, nedopadne-li na něj „revoluční spravedlnost“. Mrázka ovlivňuje osud strýce, jenž byl za války členem odboje, bohužel řízeného ze Západu, baronka je zase trestána za svůj původ a dobře si uvědomuje, že v nastupujícím režimu nemá šanci. Dvě postavy – každá s jinou historickou perspektivou, které by se v dřívějších dobách neměly šanci potkat – se v nové dějinné situaci mění na pouhé figurky na historické šachovnici, a byť se snaží navzájem si pomáhat a posilovat svůj vztah, tíživá doba si přece jenom vybírá svou daň…

Po čem touží svobodná žena středních let a učitelka? Jaký je její emocionální svět? Jak se dokáže vypořádat s intrikami a žabomyšími válkami na škole? Jak ji ovlivňují její studenti? A co bývalý partner, který se náhle objeví? Vstoupí Marie dvakrát do stejné řeky, anebo se bude brodit proti proudu a hledat nové cesty? Co ji asi čeká…? Na všechny tyto otázky se pokouší autor ve svém „ženském románu“ s jistou nadsázkou odpovědět.

Román převážně z univerzitního prostředí seznámí čtenáře s docentem Bwerdychem, intelektuálem vyhraněné orientace, do jehož poklidného akademického života náhle vtrhnou změny. Začne se o něj zajímat bulvární tisk, mladá doktorandka i její teta, které mají snahu ve stárnoucím historikovi probudit touhu o životě. Jako protipól usazeného vědce působí rolník Joska, jenž svým bouřliváckým, nevázaným životním stylem pobuřuje zejména dámskou část vísky Slovanice, kam se docent Bwerdych utíká před přílišnou vřavou okolního světa, na kterou není zvyklý. Nutno však uznat, že Joska mu život nijak neulehčuje – ani radami, ani osobním příkladem...

Mezinárodní vědecká konference konaná na téma: Staré Řecko za časů Sókrata. Musí to být nutně nuda, když jsou vážné vědecké diskuze okořeněny únosem, vyšetřováním, propletenými vztahy, sexem i láskou? Badatelé, kteří se zde sešli, mají své současné problémy, jež jsou celkem univerzální a ve shodě se Sókratem hluboce lidské. Je vidět, že za dva a půl tisíce let se lidé tak moc nezměnili.

Emigrace – i dnes je to krok do nejistoty, natož pak před čtyřmi sty lety, na začátku třicetileté války, kdy si uprchlík musel vézt veškerý majetek s sebou. Po porážce na Bílé hoře skupina českých šlechticů opouští vlast a vedeni příbuzenskými vazbami se rozhodnou pro Francii. Dlouhá cesta do neznáma nábožensky rozdělenou Evropou stojící na prahu krvavé války, jež se protáhne na tři desetiletí, jim přinese četná dobrodružství a některým i smrt. Na příběhu A. Š. je však vidět, že snaha udržet si lidskou důstojnost a svobodu za riziko ztráty majetku či života opravdu stojí.

Do poněkud rozháraného života několika přátel středního věku vtrhne drsná realita – v sedmém patře pražského činžovního domu se rozlehne výbuch a vzápětí se roztočí neuvěřitelný kolotoč událostí: loupež, střelba, únos... A všichni řeší otázku: Co se to proboha děje? A jak mohou naftová pole na pobřeží Venezuely souviset s poklidným srdcem Evropy? V dobrodružném příběhu, v němž jde nejenom o život, se řeší i vzájemné vztahové propletence...

Požehnaný rok zavede čtenáře do jihočeské Třeboně roku 1725. Město i jeho obyvatelé se pomalu vzpamatovávají z ničivého požáru. Setkáme se s osudy Tomáše Šlupky, syna místního pekaře, který zběhl ze studií teologie. Do jeho života nepříjemně zasáhne příjezd jezuitů, kteří malém jihočeské město chtějí ochránit před odpadlíky od víry svaté, a dokonce dojde i na čarodějnický proces...

Mladí pánové z Prahy, budoucí právník a čerstvě jmenovaný profesor gymnázia, jedou za svým kamarádem na venkov. Ničím nerušený prázdninový pobyt na ospalém jihočeském venkově 19. století v hájovně nedaleko Třeboně jim zpestří takřka detektivní vyšetřování případu krádeže, spojené s napadením četníka a smrtí jednoho ze zúčastněných. A studenta práv možná čeká i něco víc... Druhý díl volného cyklu Třeboň – můj kraj.

Příběh intelektuála ve středním věku, který přijde o práci a má strach ze ztráty společenské prestiže a sebedůvěry. Tu se snaží znovu získat tak, jak to bývá obvyklé: snaží se dokázat sobě i svému okolí, že „na to ještě pořád má...“ Situace jej však staví před morální dilemata, jejichž zvládání předpokládá mít sílu – a té je pomálu – a z nichž náš hrdina ne vždy vychází se ctí...

Padesátá léta – doba, z níž ještě dnes mrazí, kdy nastupující komunistický režim drsnými metodami utužoval veškeré dění ve společnosti. Do tohoto období je vsazen příběh mladého, perspektivního pracovníka ministerstva školství, který má v popisu práce dohled nad ideovou nezávadností vybraných vysokých škol. Nový politický kádr pro nové úkoly nové doby. Dalo by se říct: nové koště na potřebný úklid. Jenže jak se situace vyvine, když se na takovém exponovaném místě ocitne nerozhodný a nepříliš vzdělaný intelektuál, jenž leckdy nerozumí sám sobě, natož společnosti? Nebo právě takový typ byl pro nové úkoly nejvhodnější? Vždyť režim ze všeho nejvíc potřeboval poslušné vykonavatele oznámených anonymních rozhodnutí. Vykonavatele bez otázek – jen takoví měli budoucnost, jen takoví byli chváleni. Nastupovala chvála šedé průměrnosti.