Miroslav Jandovský

Když se sejdou spisovatel, sochař a malíř a dáma s rozhledem, pak se vedou zajímavé řeči. V knize Symposion – svým názvem odkazující na diskuse starořeckých filozofů – zachytil Miroslav Jandovský své rozhovory se sochařem Miloslavem Chlupáčem a jeho ženou Marií o věcech banálních i světodějných.

Bezdomovcem se dnes stane člověk poměrně snadno. Může se však ztratit sám v sobě? Dva rozdílné hrdiny k sobě svede náhoda. Tam, kde jeden nachází sílu, aby se vrátil zpátky k původnímu životu, druhý se řítí na dno. Příběh mladého Evžena ukazuje, kam až se může dostat nezralý člověk, který nevěří sám sobě, a buďto se nedokáže rozhodnout vůbec, anebo naopak činí rozhodnutí bezhlavě. A jako vždy, i zde je ve vztahu silnější žena…

Spisovatel středního věku poněkud tápe v profesním i milostném životě: po opuštění akademické půdy nemůže najít práci, jeho milenecký vztah k bulharské, poměrně nekonvenční malířce Eli prochází jednou krizí za druhou, úspory se krátí, přátelé odcházejí, životní realita ho úhrnem deptá. V nalézání řešení mu pomáhá obraz Máří Magdalény, jemuž se svěřuje a u něhož hledá útěchu a sílu učinit potřebná rozhodnutí.

Konec socialismu v Čechách se hlásí ve veřejném vystoupení učitele filozofické fakulty UK, jež vyvolá nadšení u studentů a zděšení u jeho nadřízených a zejména stranického aparátu KSČ. Sám asistent Bohrman si jen pomalu uvědomuje, jakou vřavu jeho slova způsobila, přesto je mu jasné, že se ocitl na životní křižovatce: už nic nebude jako dřív. Během pěti dnů, připomínajících klid před bouří, hodnotí svůj život a připravuje se na nevyhnutelné…

„Minulý čas hledejme v tom našem. On totiž nikdy nepominul, pouze plynule vstoupil do času přítomného.“ Paměť mého města předkládá čtenáři pohled do historie, té nejstarší i nedávno minulé. Pozorného čtenáře neosloví jen historická fakta, ale pozná i vztah autora k jeho rodnému městu – Třeboni – a začte se do příběhu jedné třeboňské rodiny, do jejíhož života dramaticky zasáhla druhá světová válka.

Život na vesnici nedaleko Třeboně plyne počátkem dvacátého století poklidně. Setkáváme se s místními podivíny, obyčejnými venkovany, které trápí běžné starosti jak uživit rodinu, s filozofujícím panem řídícím, panem farářem, s mladými i starými. Do poklidného života na vesnici, který doposud rozvířilo jen nepodařené pytlačení na panském a nešťastná smrt dítěte, zasáhne vyhlášení první světové války na svatou Annu. A začnou se dít věci...

Padesátá léta – doba, z níž ještě dnes mrazí, kdy nastupující komunistický režim drsnými metodami utužoval veškeré dění ve společnosti. Do tohoto období je vsazen příběh mladého, perspektivního pracovníka ministerstva školství, který má v popisu práce dohled nad ideovou nezávadností vybraných vysokých škol. Nový politický kádr pro nové úkoly nové doby. Dalo by se říct: nové koště na potřebný úklid. Jenže jak se situace vyvine, když se na takovém exponovaném místě ocitne nerozhodný a nepříliš vzdělaný intelektuál, jenž leckdy nerozumí sám sobě, natož společnosti? Nebo právě takový typ byl pro nové úkoly nejvhodnější? Vždyť režim ze všeho nejvíc potřeboval poslušné vykonavatele oznámených anonymních rozhodnutí. Vykonavatele bez otázek – jen takoví měli budoucnost, jen takoví byli chváleni. Nastupovala chvála šedé průměrnosti.

Příběh intelektuála ve středním věku, který přijde o práci a má strach ze ztráty společenské prestiže a sebedůvěry. Tu se snaží znovu získat tak, jak to bývá obvyklé: snaží se dokázat sobě i svému okolí, že „na to ještě pořád má...“ Situace jej však staví před morální dilemata, jejichž zvládání předpokládá mít sílu – a té je pomálu – a z nichž náš hrdina ne vždy vychází se ctí...

Požehnaný rok zavede čtenáře do jihočeské Třeboně roku 1725. Město i jeho obyvatelé se pomalu vzpamatovávají z ničivého požáru. Setkáme se s osudy Tomáše Šlupky, syna místního pekaře, který zběhl ze studií teologie. Do jeho života nepříjemně zasáhne příjezd jezuitů, kteří malém jihočeské město chtějí ochránit před odpadlíky od víry svaté, a dokonce dojde i na čarodějnický proces...

Mladí pánové z Prahy, budoucí právník a čerstvě jmenovaný profesor gymnázia, jedou za svým kamarádem na venkov. Ničím nerušený prázdninový pobyt na ospalém jihočeském venkově 19. století v hájovně nedaleko Třeboně jim zpestří takřka detektivní vyšetřování případu krádeže, spojené s napadením četníka a smrtí jednoho ze zúčastněných. A studenta práv možná čeká i něco víc... Druhý díl volného cyklu Třeboň – můj kraj.

Příběh mladého muže a zralé ženy v kulisách truchlivé doby. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let se na šumavské vesnici setkává začínající učitel, mladý a nesmělý Tomáš Mrázek, s baronkou, jíž nastupující komunistický režim postavil do pozice společenského outsidera. Nešlo však jen o všeobecně váženou paní baronku – ani na vzdáleném jihočeském venkově si nemohl být nikdo jistý, nedopadne-li na něj „revoluční spravedlnost“. Mrázka ovlivňuje osud strýce, jenž byl za války členem odboje, bohužel řízeného ze Západu, baronka je zase trestána za svůj původ a dobře si uvědomuje, že v nastupujícím režimu nemá šanci. Dvě postavy – každá s jinou historickou perspektivou, které by se v dřívějších dobách neměly šanci potkat – se v nové dějinné situaci mění na pouhé figurky na historické šachovnici, a byť se snaží navzájem si pomáhat a posilovat svůj vztah, tíživá doba si přece jenom vybírá svou daň…

Mezinárodní vědecká konference konaná na téma: Staré Řecko za časů Sókrata. Musí to být nutně nuda, když jsou vážné vědecké diskuze okořeněny únosem, vyšetřováním, propletenými vztahy, sexem i láskou? Badatelé, kteří se zde sešli, mají své současné problémy, jež jsou celkem univerzální a ve shodě se Sókratem hluboce lidské. Je vidět, že za dva a půl tisíce let se lidé tak moc nezměnili.

Po čem touží svobodná žena středních let a učitelka? Jaký je její emocionální svět? Jak se dokáže vypořádat s intrikami a žabomyšími válkami na škole? Jak ji ovlivňují její studenti? A co bývalý partner, který se náhle objeví? Vstoupí Marie dvakrát do stejné řeky, anebo se bude brodit proti proudu a hledat nové cesty? Co ji asi čeká…? Na všechny tyto otázky se pokouší autor ve svém „ženském románu“ s jistou nadsázkou odpovědět.

Emigrace – i dnes je to krok do nejistoty, natož pak před čtyřmi sty lety, na začátku třicetileté války, kdy si uprchlík musel vézt veškerý majetek s sebou. Po porážce na Bílé hoře skupina českých šlechticů opouští vlast a vedeni příbuzenskými vazbami se rozhodnou pro Francii. Dlouhá cesta do neznáma nábožensky rozdělenou Evropou stojící na prahu krvavé války, jež se protáhne na tři desetiletí, jim přinese četná dobrodružství a některým i smrt. Na příběhu A. Š. je však vidět, že snaha udržet si lidskou důstojnost a svobodu za riziko ztráty majetku či života opravdu stojí.

Román převážně z univerzitního prostředí seznámí čtenáře s docentem Bwerdychem, intelektuálem vyhraněné orientace, do jehož poklidného akademického života náhle vtrhnou změny. Začne se o něj zajímat bulvární tisk, mladá doktorandka i její teta, které mají snahu ve stárnoucím historikovi probudit touhu o životě. Jako protipól usazeného vědce působí rolník Joska, jenž svým bouřliváckým, nevázaným životním stylem pobuřuje zejména dámskou část vísky Slovanice, kam se docent Bwerdych utíká před přílišnou vřavou okolního světa, na kterou není zvyklý. Nutno však uznat, že Joska mu život nijak neulehčuje – ani radami, ani osobním příkladem...

Do poněkud rozháraného života několika přátel středního věku vtrhne drsná realita – v sedmém patře pražského činžovního domu se rozlehne výbuch a vzápětí se roztočí neuvěřitelný kolotoč událostí: loupež, střelba, únos... A všichni řeší otázku: Co se to proboha děje? A jak mohou naftová pole na pobřeží Venezuely souviset s poklidným srdcem Evropy? V dobrodružném příběhu, v němž jde nejenom o život, se řeší i vzájemné vztahové propletence...