Jaromír Kovařík

V dřívějších dobách bylo různými stavy a cechy při rozličných příležitostech a určitých výkonech přísně dbáno na zachovávání různých starých zvyků, obyčejů. Pečlivě byly dodržovány též rázovité zvyky národní a krajové. Jejich používání a značný význam potvrzuje skutečnost, že některé z nich se udržely dodnes. Stejně tomu bylo se zvyky, které byly spjaty s lovectvím a myslivostí. Myslivecké zvyky, zvyklosti, obyčeje, mravy, jsou souborem loveckých ceremoniálů a jiných mysliveckých obřadů a dalších norem jednání včetně myslivecké etiky, předávaných tradicí. Mají morálně výchovný a praktický význam. Z vnitřního přesvědčení myslivce jsou pokládány za závazné. Některé jsou zakotveny v nařízeních a směrnicích (např. MYSLIVECKÝ ŘÁD ČMMJ, 2000, oddíl „Myslivecká morálka, zvyky a tradice“), další jsou uváděny v písemnictví nebo přejímány při výkonu myslivecké praxe. Některé myslivecké zvyky vznikly již dávno v minulosti, jiné jsou novější. Jejich zachovávání je projevem úcty k odkazu předchůdců, k přírodě, projevem lásky ke zvěři. Podstatnou součástí mysliveckých zvyků jsou lovecké či myslivecké ceremoniály. V předkládané příručce jsme je soustředili a zevrubně popsali. Námi doporučované postupy a proslovy jsou poměrně jednoduché, logicky uspořádané, prověřené dlouholetou praxí a přispívají ke sjednocení. Při některých z těchto obřadů jsou předávány listinné materiály – pamětní listy, pasovací listy, apod. V našich mysliveckých kruzích jsou k mání některé tyto listiny, někdy zdařilejší, jindy méně povedené. K zásadním chybám těchto pamětních listin patří nadměrná textová rozvláčnost, nesmyslné užití rádoby „staročeštiny“, používání nevhodných či nemysliveckých výrazů (např. pasovat na myslivce, pravodatný myslivec, nejvyšší lovčí, myslivecké regule, item, deka), neumělé grafické zpracování.

Tato myslivecká osvěta seznámí čtenáře s jednotlivými obory české myslivosti a jejich tradicemi. Vychází na počest zapsání ČESKÉ MYSLIVOSTI do seznamu nemateriálních statků tradiční a lidové kultury České republiky. Česká myslivost je souhrnem sedmi oborů; jsou to myslivecké zákonodárství, myslivecká zoologie, myslivecká péče o zvěř, myslivecká kynologie, lovecké střelectví, lovectví a myslivecká osvěta. A právě tento obor zahrnující mysliveckou historii, zvyky, tradice a mysliveckou kulturu je „nadstavbovým“ oborem (oproti ostatním oborům „výrobním“), který zapříčinil, že česká myslivost se stala součástí SEZNAMU NEMATERIÁLNÍCH STATKŮ TRADIČNÍ A LIDOVÉ KULTURY ČESKÉ REPUBLIKY dle příkazu ministra kultury ČR č. 41/2008 a dle metodického pokynu MK čj. 3161/2009 – ORNK a rozhodnutím ministryně kultury ČR spis. zn. MK-S 18278 ze dne 23. 12. 2011. Žádný jiný národ nebo stát nemá v lovectví či v myslivosti tak zakořeněné myslivecké zvyky a tradice jako česká myslivost; právě tím byla povýšena na národní kulturní statek. Na vydávání literatury právě tohoto žánru se zaměřilo naše pražské vydavatelství DRUCKVO, spol. s r.o., nositel Literární ceny C.I.C a Umělecké ceny ČMMJ. Název myslivecká osvěta, který jsme použili, není „oficiální“. Pro dalších šest předmětů „výrobních“ se při zkouškách z myslivosti (vyhláška MZe ČR č. 244/2002 Sb., v platném znění, hlava III, § 21) vžily jednotící názvy tak, jak jsme je jmenovali (myslivecké zákonodárství, myslivecká zoologie atd.), pro první skupinu však jednotící název není ustálen. Domníváme se, že právě myslivecká osvěta by byl název, který vystihuje náplň předmětu a který by si zasloužil obecné rozšíření. Právě této MYSLIVECKÉ OSVĚTĚ je věnována naše publikace.