Jean-Baptiste Moliére strana 2 z 2

Ve své poslední komedii z roku 1673 si Moliere vyřizuje své účty s felčary své doby a s jejich mnohdy prapodivnými léčebnými metodami. Sám autor, který byl představitelem hlavní postavy hry, zemřel při čtvrté repríze, kdy ho v závěru představení zastihlo prudké chrlení krve. Hra stále patří k těm nejzábavnějším a nejhranějším komediálním dílům francouzského klasicismu. Vychází v edici D v překladu Svatopluka Kadlece jako 112 svazek.

V edici D vycházejí dvě mistrné komedie, jejichž hlavními postavami jsou chytří a mrštní sluhové Skapino a Maskarilo, kteří dokáží přes veškerá příkoří vymýšlet neskutečné intriky a triky, aby pomohli svým pánům získat milovanou dívku. Oblíbené téma, které zdobí klasické komedie již od antiky, zpracovává Moliere s notnou dávkou fantazie, což platí nejen o často uváděné zralé komedii i dovádění Skapina, ale i o jeho rané a málo známe komedii Ztřeštěnec, kde zbrklý mladík Lelio svou ztřeštěností hatí jeden po druhém všechny plány svého sluhy, kterých má nekonečnou zásobu. Skapinova šibalství přeložil Svatopluk Kadlec, Ztřeštěnce František Vrba.

Jedna z nejslavnějších komedií klasika francouzského divadla v moderním veršovaném překladu Vladimíra Mikeše.