Jean-Baptiste Moliére

Je to jedna z nejlepších Molierových her - a jedna z největších komedií -, která si všímá absurdit společenské a literární přetvářky a zaměřuje se na člověka, který si pospíší s kritikou chyb druhých, ale vůči svým vlastním zůstává slepý. Tato hra satirizuje pokrytectví francouzské aristokratické společnosti, ale zároveň nasazuje vážnější tón, když poukazuje na nedostatky, jimiž disponují všichni lidé. Hra se od ostatních frašek té doby odlišuje tím, že oproti tradičně "plochým" postavám, které většina satiriků používá ke kritice problémů ve společnosti, popisuje postavy dynamické. Od většiny Molierových děl se také liší tím, že se zaměřuje více na vývoj postav a drobné nuance než na dějovou progresi. Přestože tato hra ve své době nezaznamenala komerční úspěch, přežívá jako Moliérovo nejznámější dílo dodnes.

15. ledna 1622 – tedy pravě před 400 lety – se v Paříži narodil herec, divadelní principál, a především komediograf Jean Baptiste Poquelin známý pod jménem Moliére. Po Shakespearovi se objevil dramatik, jehož dílo jako by představovalo samostatnou kapitolu, ne-li rovnou epochu divadelních dějin, která navíc zůstává dodnes živá nejen pro francouzské publikum. U příležitosti výročí vznikla v Českém rozhlase nová inscenace snad nejznámější Moliérovy komedie Lakomec. Pětiaktová hra v próze, jejímž hlavním hrdinou je lichvář a chorobný lakomec milující více než kohokoli z bližních svoje peníze, byla napsána v roce 1668. Dnes patří k nejoceňovanějším Moliérovým hrám, ale v době svého vzniku velký ohlas nevzbudila. I když hrál titulní roli sám autor, který si v komických úlohách uměl získat přízeň obecenstva, dosáhl Lakomec v Palais Royal pouhých dvaceti repríz. Obliba komedie přišla až později, dnes patří k nejuváděnějším autorovým hrám a jméno hlavní postavy se stalo synonymem pro lakomého člověka. V dalších rolích: Harpagon - Ivan Trojan Kleant - Filip Kaňkovský Valér - Ondřej Brousek Eliška – Anežka Šťastná Mariana – Klára Suchá Anselm – Jaromír Meduna Frosina – Dana Černá Jakub – Václav Vydra Šimon – Jiří Knot Štika – Petr Lněnička Komisař – Lubor Šplíchal Treska – Jiří Maryško Bumbal – Petr Šplíchal

Ve své poslední komedii z roku 1673 si Moliere vyřizuje své účty s felčary své doby a s jejich mnohdy prapodivnými léčebnými metodami. Sám autor, který byl představitelem hlavní postavy hry, zemřel při čtvrté repríze, kdy ho v závěru představení zastihlo prudké chrlení krve. Hra stále patří k těm nejzábavnějším a nejhranějším komediálním dílům francouzského klasicismu. Vychází v edici D v překladu Svatopluka Kadlece jako 112 svazek.

Jedna z nejslavnějších komedií klasika francouzského divadla v moderním veršovaném překladu V. Mikeše. 30. svazek edice D.

V novém překladu Vladimíra Mikeše vychází jedno z nejslavnějších děl francouzského klasicismu, které zpracovává příběh legendárního svůdce Dona Juana. Vychází jako 126. svazek edice D.

Ve své poslední komedii z roku 1673 si Moliere vyřizuje své účty s felčary své doby a s jejich mnohdy prapodivnými léčebnými metodami. Sám autor, který byl představitelem hlavní postavy hry, zemřel při čtvrté repríze, kdy ho v závěru představení zastihlo prudké chrlení krve. Hra stále patří k těm nejzábavnějším a nejhranějším komediálním dílům francouzského klasicismu. Vychází v edici D v překladu Svatopluka Kadlece jako 112 svazek.

Ve své poslední komedii z roku 1673 si Moliere vyřizuje své účty s felčary své doby a s jejich mnohdy prapodivnými léčebnými metodami. Sám autor, který byl představitelem hlavní postavy hry, zemřel při čtvrté repríze, kdy ho v závěru představení zastihlo prudké chrlení krve. Hra stále patří k těm nejzábavnějším a nejhranějším komediálním dílům francouzského klasicismu. Vychází v edici D v překladu Svatopluka Kadlece jako 112 svazek.

Jedna z nejslavnějších komedií klasika francouzského divadla v moderním veršovaném překladu Vladimíra Mikeše.