Hynek Jeřábek

Knížka začíná podrobným rozborem motivací a aktivit neformální péče o seniory v českých rodinách. Výsledky prvního z výzkumných projektů seznamují se způsoby, motivy a důsledky péče v životě rodin, které se starají o seniora v domácích podmínkách. Druhým cílem knížky je seznámit čtenáře s modely mezigenerační solidarity, vyvíjenými v USA a v Evropě v letech 1976 až 2001. Snahou autorů bylo ověřit, nakolik tyto modely platí pro rodiny v České republice, a vyvinout lepší měřící nástroje pro toto zjišťování. "Jak provádět měření mezigenerační solidarity a rodinné soudržnosti?", bylo jednou z ústředních otázek druhého výzkumného projektu. Projekt využil široký rejstřík poznávacích postupů od standardizovaného dotazování a podrobného zjišťování potřeb seniorů a pečovatelských aktivit příslušníků rodin starajících se o seniory v domácích podmínkách přes skupinové rozhovory se skupinami laických i profesionálních pečovatelů až k hloubkovým rozhovorům s pečovatelkami a pečovateli o seniory přímo v rodinách. Dalším tématem bylo srovnání rodinné a institucionální péče o seniory. Testování hypotéz a mnohorozměrné metody poskytly analytické závěry. Citace pečujících osob umožnily porozumět hodnotám a motivaci péče o seniory v rodinách. Závěrečné kapitoly knížky jsou příspěvkem k teorii mezigenerační solidarity její specifikací pro "pečovatelskou generaci" rodin v České republice.

Kniha přibližuje osudy pěti výjimečných žen, které se zasloužily o rozvoj sociologických metod a jejich použití v aplikovaném výzkumu: Florence Kelleyové, Vivian M. Palmerové, Marie Jahodové, Herty Herzogové a Elisabeth Noelle-Neumannové. Tyto ženy vynikaly houževnatostí, s níž šly za svými sny a cíli, byly hrdé, mimořádné svou originalitou, a přitom ochotné tvořit v týmu. Dokázaly porozumět empirickým datům a metodologickým souvislostem a snažily se prosazovat inovativní přístupy v bádání, jejich myšlenky byly často i vůdčí ideou dodnes slavných výzkumných projektů. Bez jejich inovací, energie a tvůrčích nápadů by mnohé projekty nebyly tak úspěšné. Sláva však připadla zpravidla mužům teoretikům, v jejichž stínu tvořily. Kniha nabízí vyprávění o vědeckém i osobním životě těchto několika výzkumnic, o jejich odvaze, trpělivosti, nelehkých rozhodnutích i úspěších jejich snažení. Čtenáře provede téměř celým dvacátým stoletím a připomene mu, čím tyto průkopnice přispěly k empirickému sociologickému výzkumu.

Dějiny sociologie je možno sledovat jako vývoj sociologických teorií anebo jako vývoj výzkumných projektů. Počátky sociologie zpravidla nebývají spojovány s empirickými výzkumy. Trvalo půl století, než se sociologům výzkumníkům podařilo prosadit, že vědecká komunita uznala empirický sociologický výzkum jako legitimní a velice potřebnou součást akademické sociologie. Kniha se zabývá půlstoletím vývoje výzkumného snažení desítek a stovek sociologů – jejich dnes slavnými sociálními výzkumy, a to od jeho počátků na konci devatenáctého století až po definitivní uznání výzkumu jako legitimní součásti sociologie koncem čtyřicátých let dvacátého století. Soustřeďuje pozornost na ty výzkumy, na nichž bylo možno transparentně ukázat postupný vývoj a pokroky výzkumné metodologie. Při výběru projektů bylo důležité, nakolik jejich autoři nechali nahlédnout do své výzkumné dílny. Cílem bylo představit empirický výzkum jako zdroj poznatků pro kumulativní budování sociální teorie a zároveň empirický sociální výzkum na teoretických poznatcích založený, sociologickou teorii respektující. Kniha tak čtenáře seznamuje s šestnácti slavnými a osmi mimořádnými sociologickými výzkumy první poloviny dvacátého století. Jak se stal empirický sociální výzkum součástí akademické sociologie? Kdy začínají empirické sociální výzkumy? Jaké metody užívali výzkumníci chicagské sociologické školy? A jakou metodologii zavedla kolumbijská sociologická škola? Proč trvalo padesát let než se stal empirický výzkum pravidelnou a uznávanou součástí sociologie?

Dějiny sociologie je možno sledovat jako vývoj sociologických teorií anebo jako vývoj výzkumných projektů. Počátky sociologie zpravidla nebývají spojovány s empirickými výzkumy. Trvalo půl století, než se sociologům výzkumníkům podařilo prosadit, že vědecká komunita uznala empirický sociologický výzkum jako legitimní a velice potřebnou součást akademické sociologie. Kniha se zabývá půlstoletím vývoje výzkumného snažení desítek a stovek sociologů jejich dnes slavnými sociálními výzkumy, a to od jeho počátků na konci devatenáctého století až po definitivní uznání výzkumu jako legitimní součásti sociologie koncem čtyřicátých let dvacátého století. Soustřeďuje pozornost na ty výzkumy, na nichž bylo možno transparentně ukázat postupný vývoj a pokroky výzkumné metodologie. Při výběru projektů bylo důležité, nakolik jejich autoři nechali nahlédnout do své výzkumné dílny. Cílem bylo představit empirický výzkum jako zdroj poznatků pro kumulativní budování sociální teorie a zároveň empirický sociální výzkum na teoretických poznatcích založený, sociologickou teorii respektující. Kniha tak čtenáře seznamuje s šestnácti slavnými a osmi mimořádnými sociologickými výzkumy první poloviny dvacátého století. Jak se stal empirický sociální výzkum součástí akademické sociologie? Kdy začínají empirické sociální výzkumy? Jaké metody užívali výzkumníci chicagské sociologické školy? A jakou metodologii zavedla kolumbijská sociologická škola? Proč trvalo padesát let, než se stal empirický výzkum pravidelnou a uznávanou součástí sociologie?

Dějiny sociologie je možno sledovat jako vývoj sociologických teorií anebo jako vývoj výzkumných projektů. Počátky sociologie zpravidla nebývají spojovány s empirickými výzkumy. Trvalo půl století, než se sociologům výzkumníkům podařilo prosadit, že vědecká komunita uznala empirický sociologický výzkum jako legitimní a velice potřebnou součást akademické sociologie. Kniha se zabývá půlstoletím vývoje výzkumného snažení desítek a stovek sociologů – jejich dnes slavnými sociálními výzkumy, a to od jeho počátků na konci devatenáctého století až po definitivní uznání výzkumu jako legitimní součásti sociologie koncem čtyřicátých let dvacátého století. Soustřeďuje pozornost na ty výzkumy, na nichž bylo možno transparentně ukázat postupný vývoj a pokroky výzkumné metodologie. Při výběru projektů bylo důležité, nakolik jejich autoři nechali nahlédnout do své výzkumné dílny. Cílem bylo představit empirický výzkum jako zdroj poznatků pro kumulativní budování sociální teorie a zároveň empirický sociální výzkum na teoretických poznatcích založený, sociologickou teorii respektující. Kniha tak čtenáře seznamuje s šestnácti slavnými a osmi mimořádnými sociologickými výzkumy první poloviny dvacátého století.2. vydání.

Kniha přibližuje osudy pěti výjimečných žen, které se zasloužily o rozvoj sociologických metod a jejich použití v aplikovaném výzkumu: Florence Kelleyové, Vivian M. Palmerové, Marie Jahodové, Herty Herzogové a Elisabeth Noelle-Neumannové. Tyto ženy vynikaly houževnatostí, s níž šly za svými sny a cíli, byly hrdé, mimořádné svou originalitou, a přitom ochotné tvořit v týmu. Dokázaly porozumět empirickým datům a metodologickým souvislostem a snažily se prosazovat inovativní přístupy v bádání, jejich myšlenky byly často i vůdčí ideou dodnes slavných výzkumných projektů. Bez jejich inovací, energie a tvůrčích nápadů by mnohé projekty nebyly tak úspěšné. Sláva však připadla zpravidla mužům teoretikům, v jejichž stínu tvořily. Kniha nabízí vyprávění o vědeckém i osobním životě těchto několika výzkumnic, o jejich odvaze, trpělivosti, nelehkých rozhodnutích i úspěších jejich snažení. Čtenáře provede téměř celým dvacátým stoletím a připomene mu, čím tyto průkopnice přispěly k empirickému sociologickému výzkumu.