Růžena Jesenská

Ať umělkyně, aristokratky, cestovatelky či švadleny, všechny prožívají zvláštní osudová dobrodružství, často v konfrontaci s jinak smýšlejícím okolím, které je považuje za výstřední a zhýralé. V Praze či na odlehlých panstvích a v nepřístupných zahradách raší sapfická láska a matky v nich touží po svých synech; u moře je pak slyšet volání tajemných tragických dálek. Růžena Jesenská je jedinečný zjev české literatury, všestranná autorka, jež vedle dívčích či výchovných románů a divadelních her uměla psát dráždivě smyslné a symbolické texty odehrávající se jakoby mimo svět. Tento výbor, který sestavil a doslovem opatřil Petr Boček, lze doporučit coby půlnoční potěchu všem romanticky, novoromanticky i dekadentně založeným čtenářkám a čtenářům se slabostí pro jemné fantastično a příběhy psané vytříbenou prózou v závojích touhy, na hony vzdálené veškerému realismu.

Zůstává už vlastně pouhým jménem v literární historii, jménem bez představy, jaké je za ním dílo, a navíc jménem, kterého si všímají čtenáři velmi málo, a pokud už, pletou si dost často Růženu Jesenskou s její neteří Milenou. Odpověď na to, proč tomu tak je, dnes najdeme jen sotva — její melodické verše plné stísněných duševních pohnutek a zvláštních temných (až hrobových) tónů by mohly být leckdy ideální inspirací pro gothic rockové skupiny. Jsou jemné, možná často jednostrunné, nebo snad jednostranné, ale působí neustále živě a vášnivě i po více než sto letech od jejich vzniku.