Jindřich Marek

Duben a květen 1945: Němečtí nacisté věděli, že již prohráli válku, ale ti nejzuřivější byli stále ochotni bojovat. V té době však již v Bavorsku, Sasku i v Čechách existovaly poměrně rozsáhlé vojensky málo zajištěné oblasti, které by mohly být bez odporu obsazeny. Byl to proto čas bláznivých misí osamělých džípů v „zemi nikoho“, což je i případ kuriózních dobrodružství hrdinů této knihy, kteří se proháněli v malém vozidle, jež je výrazným symbolem konce této války.

Tato kniha se poněkud vymyká dosavadní linii historické literatury o čs. válečných parašutistech, která se z valné většiny soustřeďovala především na období 1941-42, které vyústilo v krvavé lázni heydrichiády, popřípadě se v rámci regionální historické literatury věnovala pozornost podrobnějšímu popisu historie některých paraskupin (např. Clay, Wolfram, Potash) v závěrečném období 2. světové války. Autor, který svou práci rozdělil do dvou částí POD CIZÍM NEBEM a JEDINÁ HVĚZDA - DOMOV! se proto záměrně věnoval nejméně známým kapitolám historie výcviku a nasazení československých parašutistů ve Velké Británii v letech 1941-45. První část popisuje vedle výcviku čs. parašutistů ve Skotsku, Palestině a Egyptě jejich nasazení mimo území jejich okupované vlasti v Itálii, Jugoslávii, Rumunsku, Francii a Rakousku. Druhá část potom zachycuje složité pokusy o nové navázání spojení s okupovanou vlastí prostřednictvím výsadků, odeslaných od podzimu 1943 do českých zemí z letišť v severní Africe a jižní Itálií. To vše je propojeno s problematikou leteckých dodávek zbraní českému odboji ze Západu, jejichž neúspěch, dlouhá léta účinně zneužívaný komunistickými propagandisty, je zde poprvé podrobně analyzován. Přestože jde o historickou práci, která se opírá o dlouholeté studium českých i zahraničních archivů, autor věrný své oblíbené formě historické reportáže ponechává dostatek prostoru i osobním vzpomínkám válečných veteránů - opomíjených vlastenců s tragickými životními osudy, čímž celá kniha získává na čtivosti svou plnokrevností zachycených osudů jedné z mnoha ”ztracených generací” Čechů 20. století...

V úvodu se autor otevřeně přiznává, že jej k této tematice přivedla jiná totalitní diktatura, když v 70. letech během tuhé komunistické normalizace patřil mezi ty mladé trampy, jejichž snem, ve snaze odlišit se od konformní většiny, bylo provokativní nošení součástek britské a americké vojenské výstroje. Od romantického klukovského obdivu k minulosti se autor časem dostal k věcnému zkoumání historické reality. Přesto jsou čeští trampové hrdiny první reportáže o jejich činnosti mezi španělskými guerrilleros v době tamní občanské války, kdy po vítězství frankistů mnozí z nich skončili v řadách čs. zahraniční armády ve Velké Británii. Další vyprávění čtenáře provází bojišti v severoafrické poušti, při obléhání francouzského přístavu Dunkerque i po Slovensku, kde prožívala krutou kalvárii v rámci bojů 2. čs. samostatné paradesantní brigády v SSSR i větší skupina českých důstojníků, kteří prošli paravýcvikem ve Velké Británii a jako dobrovolníci zde poznali pravou tvář sovětských “spojenců”. Finále této knihy přivádí čtenáře do Čech, kde s trojicí českých reportérů (rovněž s parašutistickým výcvikem) projde bojem amerických jednotek o Cheb, pozná hořkost první čs. jednotky ze Západu, která se na zásah Sovětů nesměla zúčastnit osvobození Prahy, kde zatím bojovali na barikádách v kuriózně získaných battledressech a britských přilbách i někteří skauti z pozoruhodné odbojové organizace Zpravodajská brigáda. Němý průvodce touto knihou - britský battledress - poznamenal nechtíc jeho české nositelem stigmatem “zápaďáctví”, které způsobilo, že drtivá většina hrdinů knihy skončila v komunistických kriminálech či v nedobrovolném exilu. Opožděným holdem jejich upřímného vlastenectví chce být proto i kniha “Příběhy starých battledressů”… Ve volném pokračování čtenářsky úspěšné knihy historika a publicisty Jindřicha Marka PÁTOU KARTU BERE SMRT (Českoslovenští parašutisté v britských battledressech 1941-1945) využívá zkušený autor literatury faktu svou oblíbenou metodu historické reportáže k tomu, aby čtenáře provedl po nejzajímavějších stopách historického užití battledressu - blůzy britského polního stejnokroje - v bojích českých vojáků s německými nacisty v letech 2. světové války.

Studená válka měla v 60. letech svá velká jeviště v podobě berlínské krize, kubánské krize, sestřelu amerického špionážního letounu U2 Francise Garyho Powerse nad Sovětským svazem, občanské války v Kongu až po válku ve Vietnamu a sovětskou okupaci Československa. Zájmu novinářů i veřejnosti v té době však unikalo mnoho dalších konfliktů. V té době k nim patřil opět bohužel i Tibet, který jen na chvíli zaujal světovou veřejnost a tisk v březnu 1959 v době útěku dalajlamy do exilu a krvavého zásahu čínských komunistů proti Tibeťanům v Lhase. V roce 1982 však prohlásil, nikoliv od věci, proslulý ruský spisovatel a letitý oponent sovětského režimu Alexander Solženicyn na adresu čínské politiky vůči Tibeťanům, že „chování čínských komunistů v Tibetu je brutálnější a nelidštější, než postup jakéhokoli jiného komunistického režimu kdekoli na světě.“ Američané a Indové svou pomoc tibetské gerile v 60. letech samozřejmě tajili a stejnou taktiku zvolila víceméně i komunistická Čína, která pro svět předstírala, jak je v Tibetu klid a mír a jak tibetský lid „rozkvétá“ díky moudré národnostní politice Komunistické strany Číny a genialitě předsedy a „velkého kormidelníka“ Mao Ce-tunga. Přesto by dramatická historie ztráty tibetské svobody měla stále stát i za naši pozornost. Proto byl převyprávěn pro českého čtenáře i tento příběh násilí, lží, odvahy, netečnosti, přátelství a zrady, protože hrdinské činy tibetských partyzánů, odbojářů, parašutistů i amerických letců a zpravodajců si nezaslouží, aby byly zapomenuty…

Často právě zázračná náhoda jako úzký paprsek slunce rozhodovala o životech mnoha letců britského královského letectva, v jehož řadách proti barbarství německého nacismu bojovali za svobodu své okupované vlasti vedle Britů, Poláků, Norů, Kanaďanů či Australanů a Novozélanďanů i stovky československých letců. Často až neuvěřitelné příběhy o jejich záchraně z hořících letadel, z mořských vln či na útěku před zajetím stojí stále za pozornost i proto, jak se k nim jejich nevděčná vlast vinou komunistického režimu chovala po únoru 1948.