Jindřich Vybíral

Idylický venkov jižních Čech je vzácnou rezervací architektury 19. století. Díky své podmanivě krásné krajině a výhodné poloze mezi Vídní a Prahou se tento kraj stal ideálním rámcem venkovského života nejbohatší české šlechty, která zde budovala velkolepá romantická sídla. Mezi nejvýznamnější z nich patřily Hluboká a Rožmberk. Publikace je věnována i stavební činnosti ve větších městech, kde také vyrůstaly nové chrámy, spolkové domy, muzea a výrobní či obytné budovy. Název knihy odráží dvojaký, přelomový charakter století, jež bylo generální rekapitulací dosavadní historie, ale také smělým vykročením k neznámé budoucnosti.

Pojednání o architektuře Moravské Ostravy závěru 19. století a prvních čtyřiceti let 20. století nevzniklo jako tradiční monografie, ale představuje architekturu jako součást rodícího se velkoměsta i pomocí bohatého obrazového vybavení. Známý autor se pokusil postihnout tělo a ducha ostravské architektury tak, že skloubil vidění jejích výtvarných prostředků s nasloucháním hlasu historických dokumentů, hlavně dobového tisku, který velmi jasně vystihuje záměry stavebníků a očekávání veřejnosti.

Autor nepodává vývoj české architektury jako encyklopedický přehled staveb, nýbrž jako dějiny idejí. V ohnisku jeho pozornosti jsou vedle výtvarných forem také za nimi skryté nebo souběžné významy. Různá témata a dílčí aspekty architektury historismu a rané moderny mají být představeny jako dialog mezi umělci, teoretiky a jejich publikem. Mluva architektury je konfrontována s jinými projevy dobového myšlení, především s dostupnými texty, které ozřejmují souvislost výtvarného cítění a dalších sfér života české společnosti.

Publikace o staré i současné architektuře severní Moravy a Slezska, výjimečných vilách a slavných lidech, jejichž životní příběhy spolu souvisejí... Bruntál, Frýdek-Místek, Krnov, Nový Jičín, Opava, Ostrava, Vrbno pod Pradědem a další, to jsou místa a ob

Leopold Bauer (1872-1938) je postava toho druhu, jaký historie moderní architektury donedávna příliš nemilovala. Na počátku své dráhy patřil k protagonistům moderní architektury ve střední Evropě, později však popřel svá východiska a přešel na pozice nového historismu. Vila advokáta Karla Reissiga v Brně postavená v letech 1901-1902 je jeho první a pravděpodobně také nejvýznamnější architektonickou realizací. Autor s erudicí sobě vlastní a se smyslem pro detail i široké souvislosti předkládá kultivovaným jazykem a zajímavou formou fresku vývoje rodinného domu ve středoevropském kontextu, ale nezapomíná stále poukazovat na provázanost s vývojem světové architektury a na kořeny, jež skrývají principy stavění na počátku nového století. Hlavními prameny k autorově práci jsou jeho detailní znalosti zahraniční literatury a vlastní zevrubný archivní výzkum. Představuje dům, který byl dobovou publicistikou označen za první moderní dům v Rakousku, jeho architekta i stavebníky. Jindřich Vybíral studoval bohemistiku, historii a dějiny umění na univerzitách v Ostravě, Brně a Londýně. Působí jako profesor a vedoucí katedry dějin umění na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. O architektuře 19. a 20. století vydal řadu studií a také knižní publikace Zrození velkoměsta (1997 a 2003, německy 2001), Století dědiců a zakladatelů (1999), Česká architektura na prahu moderní doby (2002) a Mladí mistři (2002, německy 2007).

Architekt Friedrich Ohmann (1858–1927) byl prvním profesorem architektury na pražské Uměleckoprůmyslové škole a předním představitelem pozdního historismu i rané moderny v Čechách. V době svého desetiletého působení v Praze výrazně přispěl k probuzení zájmu o český barok. Výstava a publikace představují jeho tvorbu v českých zemích a pojetí moderní architektury, jaké Ohmann na přelomu 19. a 20. století prosazoval: místo redukce forem a sbližování s racionalismem inženýrských staveb upřednostňoval syntézu historických témat tvořivě interpretovaných dle požadavků moderního života. Katalog vychází v rámci projektu programu Aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity NAKI Ministerstva kultury ČR. Grafické řešení Tomáš Nedoma.

Profesorka Milena Bartlová, významná česká historička umění, oslavila v lednu 2018 šedesáté narozeniny. Katedra teorie a dějin umění UMPRUM, na níž Milena Bartlová od roku 2011 působí, proto k tomuto jubileu a k poctě této význačné pedagožky a vědkyně připravila k vydání sborník. Osloveno bylo na třicet osobností z oboru dějin umění a příbuzných disciplín. Jednotlivé příspěvky spojuje téma umění a revoluce, což zahrnuje jak problém kontinuity a diskontinuity v umění, tak dopad politických událostí na dění v uměleckém poli. Grafika Jan Brož a Michal Landa (Parallel Practice).

Autor nepodává vývoj české architektury jako encyklopedický přehled staveb, nýbrž jako dějiny idejí. V ohnisku jeho pozornosti jsou vedle výtvarných forem také za nimi skryté nebo souběžné významy. Různá témata a dílčí aspekty architektury historismu a rané moderny mají být představeny jako dialog mezi umělci, teoretiky a jejich publikem. Mluva architektury je konfrontována s jinými projevy dobového myšlení, především s dostupnými texty, které ozřejmují souvislost výtvarného cítění a dalších sfér života české společnosti.

Pojednání o architektuře Moravské Ostravy závěru 19. století a prvních čtyřiceti let 20. století nevzniklo jako tradiční monografie, ale představuje architekturu jako součást rodícího se velkoměsta i pomocí bohatého obrazového vybavení. Známý autor se pokusil postihnout tělo a ducha ostravské architektury tak, že skloubil vidění jejích výtvarných prostředků s nasloucháním hlasu historických dokumentů, hlavně dobového tisku, který velmi jasně vystihuje záměry stavebníků a očekávání veřejnosti.

Pojednání o architektuře Moravské Ostravy závěru 19. století a prvních čtyřiceti let 20. století nevzniklo jako tradiční monografie, ale představuje architekturu jako součást rodícího se velkoměsta i pomocí bohatého obrazového vybavení. Známý autor se pokusil postihnout tělo a ducha ostravské architektury tak, že skloubil vidění jejích výtvarných prostředků s nasloucháním hlasu historických dokumentů, hlavně dobového tisku, který velmi jasně vystihuje záměry stavebníků a očekávání veřejnosti.