Tomáš Jiří

Literárně interpretační monografie jednoho z našich předních autorů druhé poloviny XX. století, která i přes značnou frekvenci nejrůznějších titulů na téma jak jsem ho znal etc., je stále citelně postrádána. Literární historik Bohumil Svozil člení knihu do čtyř oddílů, v nichž se věnuje jak Pavlovu životu, tak jeho novinářské a literární tvorbě, aniž by stroze odděloval autorovy sportovní prózy od jeho beletrie v klasickém slova smyslu. Monografii doplňuje fotografická příloha.

Kniha o Karlu IV. zachycuje příběh člověka, který jako malé dítě byl vyrván z matčina náručí, uvržen do sklepního vězení a posléze odvezen do daleké ciziny. Jako urozený jinoch se pouštěl do pochybných dobrodružství, „dal se na cestu hříchů mládí“, jak cudně poznamená kronikář, vedl nezřízený sexuální život, jehož sám papež musel napomínat za výstřední a příliš švihácké oblékání a přemrštěnou náklonnost dámským půvabům. Postupně se však stává vyzrálým a obratným charismatickým politikem, spoluurčujícím po třicet let osudy středověké Evropy, ale i budovatelem na svou dobu vskutku nevšedního formátu. Do tvářnosti Prahy se zapsal nejen uvedením gotického stavebního slohu, ale i výstavbou Nového Města pražského či založením univerzity (kromě pražské však zřídil i devět dalších v různých částech Evropy). Neutuchající stavební aktivitu nerozvíjel jenom v Praze, ale např. i v Hradci Králové, Chrudimi, Rakovníku, Ústí n/L., Brně, Olomouci či Znojmě, ba i v nejrůznějších částech Svaté říše římské (kupř. v Karlově oblíbeném Norimberku či v Tangermünde). Ke svým dílům dokázal přitáhnout tvůrce vskutku světové velikosti, jakými byli třeba Matyáš z Arrasu, Petr Parléř či Mistr Theodorik. Konečně i Karlova vlastní literární tvorba (zábava jeho panovnickými kolegy vskutku příliš nepěstovaná) o něm leccos vypovídá. Koláž z nejrůznějších dobových kronik, listin arukopisů, korespondence astudií historiků od Fr. Palackého, J. Šusty, J. Spěváčka, Fr. Kavky až po L. Bobkovou tak přináší poutavé čtení, vystihující život a působení tohoto neobyčejného vladaře, s důrazem na jeho lidský rozměr. Knihu doplňuje téměř sto dvacet dobových vyobrazení, starých rytin, iluminací z nejrůznějších kronik a kodexů, vedut, map, stavebních plánů, portrétů, fotografií nejrůznějších rukopisů i staveb, pečetí, soch či náhrobků.

Původně říšská hrabata, posléze jeden z úspěšných panovnických rodů pozdního středověku v Evropě a současně jedna z dynastií, které se vystřídaly na českém trůnu. Od jejich příchodu do Čech uplynulo v prosinci 2010 již 700 let. Přestože éra Lucemburků v Čechách zahrnuje necelých 130 let (a ne vždy měli plnou kontrolu nad svým královstvím) a nelze ji co do časového působení srovnávat např. s obdobím Přemyslovců či Habsburků, přinesla jejich epocha nejedno významné dílo (s jejich příchodem do Čech se u nás datuje nástup gotiky), které se dnes objevuje např. v seznamu památek Světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Čtyři panovníci této dynastie se vystřídali na českém trůnu - Jan, Karel IV., Václav IV. a Zikmund. Vklad jednotlivých Lucemburků do povznesení Českého království je pochopitelně rozdílný; Jan i Zikmund trávili více času v cizině, kdežto Karel a jeho syn Václav se v Praze cítili doma. Ale i mezi nimi jsou značné rozdíly - zatímco Karel budoval říši s monumentální metropolí, s chrámy, univerzitou, kamennými mosty a kláštery, nelze již totéž shledávat u jeho synů. Přesto však Lucemburkové dokázali uskutečnit nejednu z myšlenek svých přemyslovských předchůdců, jako bylo např. zřízení pražského arcibiskupství či založení univerzity v Praze, právě tak jako jim je přisuzována myšlenka vytvoření velké podunajské monarchie (byť ji nakonec realizovali Habsburkové) jako určité hráze proti osmanské rozpínavosti. Je příznačné, že teprve konec XX. a počátek XXI. století přinesl poměrně nová (pozitivnější) hodnocení především dvou Lucemburků - Jana a Zikmunda. Není žádných pochyb, že stopa Lucemburků v historii střední Evropy a Svaté říše římské je zcela nepřehlédnutelná.

Kniha o Karlu IV. zachycuje příběh člověka, který jako malé dítě byl vyrván z matčina náručí, uvržen do sklepního vězení a posléze odvezen do daleké ciziny. Jako urozený jinoch se pouštěl do pochybných dobrodružství, „dal se na cestu hříchů mládí“, jak cudně poznamená kronikář, vedl nezřízený sexuální život, jehož sám papež musel napomínat za výstřední a příliš švihácké oblékání a přemrštěnou náklonnost dámským půvabům. Postupně se však stává vyzrálým a obratným charismatickým politikem, spoluurčujícím po třicet let osudy středověké Evropy, ale i budovatelem na svou dobu vskutku nevšedního formátu. Do tvářnosti Prahy se zapsal nejen uvedením gotického stavebního slohu, ale i výstavbou Nového Města pražského či založením univerzity (kromě pražské však zřídil i devět dalších v různých částech Evropy). Neutuchající stavební aktivitu nerozvíjel jenom v Praze, ale např. i v Hradci Králové, Chrudimi, Rakovníku, Ústí n/L., Brně, Olomouci či Znojmě, ba i v nejrůznějších částech Svaté říše římské (kupř. v Karlově oblíbeném Norimberku či v Tangermünde). Ke svým dílům dokázal přitáhnout tvůrce vskutku světové velikosti, jakými byli třeba Matyáš z Arrasu, Petr Parléř či Mistr Theodorik. Konečně i Karlova vlastní literární tvorba (zábava jeho panovnickými kolegy vskutku příliš nepěstovaná) o něm leccos vypovídá. Koláž z nejrůznějších dobových kronik, listin arukopisů, korespondence astudií historiků od Fr. Palackého, J. Šusty, J. Spěváčka, Fr. Kavky až po L. Bobkovou tak přináší poutavé čtení, vystihující život a působení tohoto neobyčejného vladaře, s důrazem na jeho lidský rozměr. Knihu doplňuje téměř sto dvacet dobových vyobrazení, starých rytin, iluminací z nejrůznějších kronik a kodexů, vedut, map, stavebních plánů, portrétů, fotografií nejrůznějších rukopisů i staveb, pečetí, soch či náhrobků.

Literárně interpretační monografie jednoho z našich předních autorů druhé poloviny XX. století, která i přes značnou frekvenci nejrůznějších titulů na téma jak jsem ho znal etc., je stále citelně postrádána. Literární historik Bohumil Svozil člení knihu do čtyř oddílů, v nichž se věnuje jak Pavlovu životu, tak jeho novinářské a literární tvorbě, aniž by stroze odděloval autorovy sportovní prózy od jeho beletrie v klasickém slova smyslu. Monografii doplňuje fotografická příloha.