David Jirsa

Jan Zahradníček (19051960) se stal významnou součástí české literární scény již ve druhé polovině dvacátých let, kdy začal své básně publikovat časopisecky, především v revue Tvar. Spolu s dalšími autory spojenými s touto revue (Bedřich Fučík, Jan Čep, Albert Vyskočil ad.) vytvořili sice neoficiální, zato však velice vlivnou generační skupinu, jež pod teoretickým vedením Bedřicha Fučíka nalezla vlastní básnický výraz v mnoha různých ohledech přesahující úzký a svazující termín katolická literatura který mohl konkurovat tehdy populárním avantgardním poetikám i dalším literárním proudům a skupinám. O pět let mladší Timotheus Vodička (19101967) na sebe poprvé hlasitěji upozornil roku 1932, kdy začal přispívat do nově založené revue Řád, již také zpočátku spoluredigoval. Přestože Vodička ani Zahradníček s pozdějším vývojem Řádu pod Lazeckého vedením nesouhlasili, pozice redaktora tehdy Vodičkovi umožnila přijít do styku s významnými osobnostmi (nejen) katolicky orientovaného proudu české literatury s Jaroslavem Durychem, Františkem Lazeckým, Aloysem Skoumalem či právě se Zahradníčkem, který do prvních ročníků Řádu příležitostně přispíval. Vzhledem k tomu, že Vodička spojil převážnou část svého života s Olomoucí, seznámil se také s Janem Čepem, který strávil velkou část třicátých let v nedalekých Myslechovicích. Právě v Olomouci, a právě spoluprací Čepa, Vodičky a Zahradníčka na překladu Baringova románu Cesta do neznáma začíná zde publikovaná korespondence.

Petr Hora (1958–2012) byl vysokoškolský pedagog, literární historik a editor. Zajímal se především o českou literaturu „dlouhého“ 19. století (Karel Havlíček Borovský, Svatopluk Čech, Zikmund Winter, Karel Dostál-Lutinov ad.) a křesťanskou linii české literatury a kritiky (zejména první poloviny) 20. století (Jaroslav Durych, Jan Čep, Karel Schulz, Alois Musil, Timotheus Vodička ad.). Nelze však opomenout také pozornost, kterou věnoval například dílu Karla Poláčka. Byl autorem několika desítek odborných studií, z nichž řada byla věnována osobnosti a dílu Jaroslava Durycha, např. „Motivické souvislosti dvou Durychových valdštejnských próz“ (1991), „Idea svatovojtěšská v díle Jaroslava Durycha“ (1997), „Polemika, k níž nedošlo: Karel Schulz vs. Jaroslav Durych“ (2000).