Ernst Jünger

Svou studii Dělník. Hegemonie a figura vydal Ernst Jünger roku 1932. Patří k jeho zásadním esejistickým textům a odráží se v ní jeho dějinně filozofické a politické smýšlení, které se u něj vyvíjelo v reakci na zážitky první světové války a na poválečný společenský kontext nejenom v Německu. Dělník je v Jüngerově podání oproštěn od svých tradičních socioekonomických vztahů a vystupuje ve své dehistorizované roli jako nezávisle působící veličina, která utváří novou skutečnost. Jeho nárok na hegemonii nad společností, hospodářstvím a státem spočívá podle Jüngera v jeho přirozeném vztahu k moci. Mezi další témata, kterými se zde autor zaobírá, patří práce jako způsob života, nebo technika jako způsob, kterým figura dělníka mobilizuje svět.

Aladinův problém je posledním z řady velkých beletristických děl Ernsta Jüngera, zabývajících se otázkou bytí člověka v tomto světě. Aladinův problém je kouzelná lampa nesoucí materiální, duchovní a erotickou moc nečekaně proudící k jedinci. Jak s ní člověk naloží a co mu tato moc umožní? Nebo na ni ztroskotá a zahyne? Aladinův problém je v příběhem mýtickým, vyprávěním o nástupu doby titánů, o smrti bohů a konci nadčasovosti. Aladinův problém je snahou uchopit kosmos a obnovit kulturu v její finální expresi: ve službě mrtvým – jako teskné zření na nevratně mizející bytí. Aladinův problém je výpravou do duchovní krajiny současného světa, kterou titanismus proměnil v poušť. Objevují se oázy, tak malé, že si jich čtenář sotva všimne – ostrůvky zeleně v podobě starých knihoven plných zaprášených knih, malých kostelíků v krajině s opuštěnými hřbitůvky, nečekaných dionýských slavností nezřetelně vystupujících z mlhy vzpomínek. Snaha hlavního hrdiny o návrat k dobám předtitánským, o návrat do náruče bohů, končí neslavně v duchovním suchopáru obchodních plánů a účetních uzávěrek. Zbývá jen teskné zření na nevratně mizející bytí. Nevratně?

Nová odpověď na otázku svobody. Provokativní esej známého německého filosofa, beletristy a esejisty, blízkého svým myšlením M. Heideggerovi. „Svoboda říci ¸ne? je plánovitě omezována, a proto se stala rizikem, k němuž se rozhodne jeden ze sta.“ Esej Chůze lesem (Der Waldgang, 1951) je podobenstvím o lese a lesním chodci, na kterém se autor snaží ukázat osud a úlohu těch, kteří se rozhodli vzdorovat despotickým totalitním systémům. „I jediné ¸ne? má ve volbách význam. ¸Ano? zastupuje odevzdání se, ale ¸ne? zastupuje svobodu a její obranu,“ píše autor. „Svoboda sama je však nesmrtelná, byť nosí pokaždé šat své doby. Nadto musí být vždy znovu dobývána.“

Mistrovské vizionářské dílo Ernsta Jüngera odehrávající se na odlehlém skandinávském ostrově patří mezi neprávem opomíjené skvosty německé literatury poloviny minulého století. Tato novela, rozsahem nevelká, myšlenkově však nesmírně bohatá, plná znepokojivých obrazů a apokalyptické imaginace, je další ukázkou autorova hutného vybroušeného stylu, jeho schopnosti vnímat vnitřní předivo věcí a jejich skrytých souvislostí i líčení přírodních krás. Je typovou studií válkou sežehnutých duší, částečně autobiografickou, vyprávěním o hledání zasvěcení a nového začátku, příběhem o utrpení a znovuzrození. Ernst Jünger (1895–1998) je českým čtenářům znám svou slavnou novelou Na mramorových útesech, filozoficko-politickou esejí Chůze lesem, nedávno vydaným Válečným deníkem a knihou V bouřích ocele. Návštěva na Godenholmu se z této slavné řady poněkud vymyká. Poprvé vyšla v roce 1952 a poté v němčině již jen jednou jako součást sebraných spisů. Kniha byla současníky nepochopena a v podstatě zapomenuta. Anglicky vyšla teprve před několika lety, což naznačuje vzrůstající zájem o tento ztracený klenot, vysoce ceněný svého času například Gottfriedem Bennem. K tomu, že dílo úplně nezapadlo, paradoxně přispělo rozvíjející se studium psychedelických látek a skutečnost, že objevitel LSD a spisovatelův přítel Albert Hofmann z něj obšírně cituje ve své knize LSD, mé nezvedené dítě – Jüngerovi zde věnuje celou jednu kapitolu. Návštěva na Godenholmu je totiž prvním literárním svědectvím o účincích LSD, které na sobě Jünger s Hofmannem na začátku padesátých let opakovaně zkoušeli. V knize samotné však není o drogách ani zmínky a její poselství tkví v něčem zcela jiném. Její trestí je zkušenost nihilismu, jeho překonání a odkrytí hlubšího řádu skutečnosti.

Ernst Jünger (1895-1998) je významným nemeckým autorom, ktorý bol veteránom 1. svetovej vojny a veľkým odporcom nacizmu, kvôli čomu prišiel o miesto v armáde a mal zakázané písať. Esej O bolesti vyšla prvýkrát v roku 1934. Život bez bolesti neexistuje, ale uvažovanie o nej nie je populárne. Bolesť prezrádza hodnotu človeka. Keď sa priblížime k momentu vrcholnej bolesti človeka a vidíme ako ju zvláda, získavame prístup k zdrojom jeho moci a k tajomstvu, ktoré sa skrýva za jeho prevahou. Prezraď mi svoj postoj k bolesti a ja ti poviem, kto si! Esej Mier bola vydaná až v roku 1945, aj keď jej náčrt vznikal ešte v zime 1941. Teda v tomto čase sa 2.svetová vojna zmenila drastickým spôsobom a dielo bolo počas tohto obdobia schovávané. Autor ju venoval svojmu synovi, ktorý bol väznený a padol vo vojne. Vojna bola podľa Jüngera prvým kolektívnym dielom ľudstva a mier musí byť druhým. Od architektov mieru závisí, či bude naše domovy ovládať dobrý duch. Mier by mal prinášať ďalšie prospešné a veľkorysé dielo. Dobré zrno nesmie vyjsť nazmar. Treba pochopiť skutočný význam úsilia a obety. Vojne vyhovuje strach, preto potrebujeme odvahu a duchovnú silu oslobodiť srdce od nenávisti a rozkladu, ktorý nenávisť prináša.

Az ?Acélzivatarban (1920) Ernst Jünger (1895-1998) egyik legismertebb, legendás műve, egyben a Nagy Háború egyik leghitelesebb frontregénye. A szerző a háború alatt végig naplót vezetett, regényében saját élményeit írja meg: egyetemi diákként, még szinte gyermekfejjel, tizenkilenc éves korában önként jelentkezett katonának, és a nyugati fronton végigharcolta a világháborút. A húszas években egyik vezető teoretikusa a „konzervatív forradalom”-nak. Ez a szellemi irányzat a weimari köztársaságot jobbról bírálta, viszont többnyire távol tartotta magát a nemzeti szocializmustól is. Hitler hatalomra jutása után Jünger fokozatosan belső emigrációba vonult. Háborús tapasztalatait – a mérhetetlen szenvedéseket, a brutális eseményeket és olykor a már-már idilli pihenőnapokat – mindenféle álromantika és érzelgősség nélkül tárja az olvasó elé. Az Acélzivatarban – Erich Maria Remarque Nyugaton a helyzet változatlan című nagy sikerű regénye mellett – az első világháború egyik, Németországban több kiadást is megért alapműve, magyarul most jelenik meg először. „A legszebb háborús regény, amit valaha olvastam”-írta róla André Gide. Jünger munkásságát rangos kitüntetéssel ismerték el, 1982-ben Goethe-díjat kapott, 1984-ben, az első világháború kitörésének 70. évfordulóján – a német-francia megbékélés jegyében – a verduni csatatéren együtt tisztelgett Kohl kancellárral és Mitterrand elnökkel az áldozatok emléke előtt.

Presenting the desperate conflict of the First World War through the eyes of an ordinary German soldier, Ernst Jünger's Storm of Steel is translated by Michael Hofmann in Penguin Modern Classics. 'As though walking through a deep dream, I saw steel helmets approaching through the craters. They seemed to sprout from the fire-harrowed soil like some iron harvest.' A memoir of astonishing power, savagery and ashen lyricism, Storm of Steel depicts Ernst Jünger's experience of combat on the front line - leading raiding parties, defending trenches against murderous British incursions, and simply enduring as shells tore his comrades apart. One of the greatest books to emerge from the catastrophe of the First World War, it illuminates like no other book not only the horrors but also the fascination of a war that made men keep fighting for four long years. Ernst Jünger (1895-1998) the son of a wealthy chemist, ran away from home to join the Foreign Legion. His father dragged him back, but he returned to military service when he joined the German army on the outbreak of the First World War. Storm of Steel (Stahlgewittern) was Jünger's first book, published in 1920. Greatly admired by the Nazis, Jünger remained at a distance from the regime, with books such as his allegorical work On the Marble Cliffs (1939) functioning as a covert criticism of Nazi ideology and methods. If you enjoyed Storm of Steel, you might like Edward Blunden's Undertones of War, also available in Penguin Modern Classics.