Pavel Juráček

Kniha Postava k podpírání vychází v Knihovně Václava Havla jako 4. svazek edice Dílo Pavla Juráčka. Obsahuje všechny známé a dostupné verze této mrazivé grotesky o půjčovně koček a bezbřehé moci úřednického aparátu, a nabízí tak čtenáři jedinečnou možnost jít v Juráčkových stopách. Být u toho, když přejmenovává hlavní postavu z Jana Hlasivce na (Jana) Kiliána, posléze na Jana Herolda a nakonec na bezpříznakového „člověka“, a sledovat, jak s každým dalším textem naplňuje svůj záměr, formulovaný již v synopsi: „Drobné scénky, z nichž je Postava složena, mohou být jakkoliv zpřeházeny, vypuštěny a doplněny jinými, neboť nejde o ně samotné... Každá ta scénka má funkci slova, a proto bude důležité hledat v dalších verzích synonyma těch ,slov‘ tak dlouho, až ty scénky složí větu nebo příběh co nejpřesněji.“ „V Husově ulici na Starém Městě sedí na slunci domovnice a čte a on jde kolem ní a přejde na druhou stranu do stínu, má ruce v kapse a nic nevidí, přestože ostatní chodci zdvíhají hlavy nebo se otáčejí s očima upřenýma na jedno místo. Ale nakonec se i on podívá tím směrem, zůstane stát a zaraženě civí vzhůru na jednu firemní tabuli, na níž je napsáno PŮJČOVNA KOČEK. Co je to za blbost, Půjčovna koček, prokristapána, co to je zase za blbost? Člověk se toulá městem a najednou narazí na nesmysl, na který lze sáhnout! A tak si sáhne na rám výkladní skříně, kouká na fotografie koček, přečte si jméno odpovědného vedoucího, podívá se váhavě dovnitř, pak se dotkne kliky, proč ne, co se může stát, zmáčkne kliku a vstoupí…“

První svazek monumentálního deníkového díla významného českého filmového režiséra. Nejde o běžný deník, ale o vyzrálé literární dílo, jedinečnou kroniku své doby. Z Juráčkova deníku vyšla dosud jen část zachycující šedesátá léta. Již ta ukázala, že jde o mimořádné dílo hodnoty nejen dokumentární. Pavel Juráček chtěl být a byl především spisovatel. Psal povídky, filmové povídky, scénáře a tento deník, dílo zachycující život v Československu v průběhu třiceti let, a následně i v exilu v Německé spolkové republice. Juráček měl dramatický a vypravěčský talent, byl mistrem popisu, charakterizace a dialogu. Svůj deník psal rukou do 33. vázaných sešitů formátu A5. Přítomná edice poprvé shrnuje celek Juráčkova deníkového díla v celku – ve čtyřech objemných svazcích. První svazek obsahuje texty psané od roku 1948 do roku 1956. Edici z autorových rukopisů k vydání připravila a svazek jmenným rejstříkem a ediční poznámkou opatřila Marie Kratochvílová.

Druhý svazek monumentálního deníkového díla významného českého filmového režiséra zahrnuje jeho deníkové sešity č. 1222 z období let 19561959, kdy po vyhazovu z filologické fakulty nakonec sehnal práci ve Vesnických novinách v Nymburce a poté byl přijat ke studiu dramaturgie a scenáristiky na FAMU. Tam se setkal se spolužáky, kteří posléze vytvořili díla tzv. nové vlny českého filmu. Juráček do deníku unikal od povinností, které před něj stavěla škola a práce, sám byl však přesvědčen o tom, že jeho deník je literatura. A tak je právě deník nakonec jeho jediný, důsledný, nepřetržitý čin. Tam byl zřejmě jeho skrytý protitah napříč životními lapáliemi, požehnaná šťáva i nenáviděný úhyb od životního reálu, hrdost i hořké stigma (J. Cieslar, 2002). Přítomná edice poprvé shrnuje celek Juráčkova deníkového díla v celku ve čtyřech objemných svazcích. První svazek obsahuje texty psané od roku 1948 do roku 1956 (vyšel v nakladatelství Torst v květnu 2017). Edici z autorových rukopisů k vydání připravila a svazek jmenným rejstříkem a ediční poznámkou opatřila Marie Kratochvílová.