Jitka Kačánová

Roubal, který dával své oběti sežrat prasatům, lesní vrah Kalivoda, Berdychův či Kolínský gang, partička Orlických vrahů, mord v lokálu U dvou koček nebo krásná Aneta, která se sama ubodala do srdce. Hlavní město je bohužel pořád nekonečným zdrojem dalších a dalších případů, při kterých zbytečně vyhasl lidský život. A víc než zločinů z vášně, kterým kriminalisté říkají „domácí zabijačky“ a které se ještě dají více či méně pochopit, převažují opět ty, kdy vrazi berou životy svým obětem jen kvůli penězům. Je to smutné, je to dokonce trapné, ale je to tak...

Psychopat Žítek s typickou tváří vraha, který zabíjel pro jedenáct korun, trans-ženo-muž Sudků, která si vraždou chtěla „vysloužit“ návrat do blázince, sexuální deviant Vorel, který kvůli své kastraci nenáviděl ženy, gerontofilní sadista Vyšehrad vraždící cestou z vojny nebo střelec z Prokopského údolí. Další smutní hrdinové případů, které svého času hýbaly veřejným míněním celé republiky. Zbytečných, často nepochopitelných a někdy i opravdu odporných...

Tereza Boučková patří mezi nejzajímavější autory současné české literatury. I když toho o sobě prozradila sama ve svých knihách opravdu hodně, tento portrét přináší stručné shrnutí její životní i spisovatelské dráhy. A nechybí v něm ani zmínka o její nejžhavější novince Bhútán, má láska.

Čtyřicet fejetonů a jedna minireportáž z počátku třetího tisíciletí naplněné úsměvnými, ale někdy i jímavými postřehy mladé ženy na prahu Kristových let. Většina z textů na své aktuálnosti vůbec nic neztratila. A ty, na kterých zub času přece jen „zahlodal“, zase slouží jako vzpomínka na to, co v té době hýbalo českou společností.

Straka, Hojer, Oplištil, Hepnarová, Fabiánová. Monstra v lidské podobě posedlá touhou zabíjet. A Vranská, Janatková, Pražáková, jejich oběti. Smutní hrdinové dvaceti stručných popisů nechvalně proslulých vražd spojených s hlavním městem Prahou, o kterých si však často povídali lidé po celé republice. Příběhů, nad kterými se člověk může zamyslet, nakolik se podobná stvůra může ukrývat v každém z nás.

Koks v řiti, rasistický Vinnetou, cynický Cimický, chlast, Johny a Agáta, Naschválníček, spirála mlčení, válka a mír, doktor Chocholoušek, vrtění šibenicí nebo zkažené ovoce v podobě školních dětí bučících na skotského Kamaru na Spartě. A spousta dalších absurdních situací dnešního světa, nad kterými člověku opravdu zůstává rozum stát. No, ne?

Někdy se verše začnou samy skládat na papír. Občas vytrysknou jak zurčící pramen, jindy vystřelí jak dávka z kulometu. A nebo jako když zakřičí duše. Nikdy jsem to pořádně nepochopila. Vzpírají se zákonům rozumu. Emoce bouřící a zmítající jedním srdcem se přes slova i odmlky přenesou do dalšího a tam zapálí plamínek porozumění. Když se to podaří...

NEJZNÁMĚJŠÍ KRIMINÁLNÍ PŘÍPADY ČESKÉ METROPOLE Kniha Slavné pražské mordy obsahuje na šedesát stručných popisů hrdelních zločinů, které otřásly nejen českou metropolí – od legendární vraždy Otýlie Vranské, nejslavnějšího pomníčku pražské mordparty, přes Olgu Hepnarovou, poslední popravenou ženu u nás, spartakiádního vraha Jiřího Straku, nekrofilního sadistu Ladislava Hojera nebo otřesného zabijáka Ivana Roubala. Kromě zločinců se v příbězích objevují i kriminalisté, kteří tyto vraždy vyšetřovali. Nejznámějšími z nich jsou Jiří Markovič, Jaroslav Zahrádka, Josef Lottes či Josef Mareš. Posledně jmenovaný řadu případů, které úspěšně vyřešil, představil i v populárním televizním seriálu Případy 1. oddělení. V roli jeho alter ega se blýskl Ondřej Vetchý, kterého často brutalita kriminálních kauz šokovala. Svět kolem nás totiž není plný jen dobrých lidí a naivita obětí v mnoha případech zbytečně nahrála zločincům, kteří neváhali zabíjet. Proto je dobré – aniž bychom se proměnili v paranoiky očekávající úder osudu ze všech stran – být připraveni. Na to dobré, ale bohužel i na to špatné. „Když se řekne vrah, lidé si představí nějakou zrůdu. Tahle kniha vás vyvede z omylu. Vrazi dovedou být i příjemní a milí. Ta zrůda se skrývá uvnitř...“ Josef Klíma, investigativní reportér, spisovatel a legenda české žurnalistiky

Představte si, že vám na prahu padesátky v srdci vybuchne atomovka. Buší vám srdce a hoří uši jako v šestnácti a chcete se zaplést do příběhu, který vám na nočním nebi kreslí fantazie. Když pak pochopíte, že to byl jen hloupý nápad, který se naštěstí odehrál jenom ve vaší hlavě, jste o dost pokornější a i srdce máte měkčí. Jen vám to, hergot, pořádně obrousilo ego. A ještě malá technická, aby někdo nebyl třeba zklamaný - tyhle básničky vůbec o sexu nejsou, jenom o láce. Akorát o takový pochroumaný, pošramocený, neúplný a nenaplněný, co možná nakonec ani žádnou láskou nikdy nebyla.