Petr Kala

Klinický obor kardioonkologie se zaměřuje se na celoživotní péči o pacienty po onkologické a hematoonkologické léčbě s kardiovaskulárními komplikacemi a spojuje tak práci onkologa či hematoonkologa, kardiologa, angiologa, internisty i praktického lékaře. V péči oboru jsou i pacienti s primárními srdečními nádory. Na počátku 70. let minulého století se objevily první informace o fatálním kardiotoxickém účinku chemoterapie obsahující antracyklinové deriváty. Během dalších deseti let byly publikovány velké randomizované studie, které vyhodnotily kardiotoxicitu těchto léků jako akutní, subakutní, chronickou a pozdní závažnou komplikaci jinak velmi efektivní protinádorové terapie, zejména v hematoonkologii. V současné době snad neexistuje onkologický léčebný režim, který by nevedl k nějaké formě kardiovaskulárního poškození. Od roku 1990 je zaznamenán strmý pokles onkologické mortality s nárůstem přežívajících po terapii, ale zároveň s rizikem rozvoje kardiovaskulární toxicity. Většina kardiovaskulárních komplikací souvisí přímo s aktuálním podáním onkologického léčebného protokolu nebo k nim dochází v průběhu celé terapie. Mezi nejzávažnější projev kardiotoxicity patří poškození funkce srdce. Je častý zejména jako pozdní následek terapie řadu let po jejím ukončení u pacientů v remisi onkologického onemocnění a představuje závažný problém především u pacientů léčených v dětském a adolescentním věku. Onkologická léčba ale výrazně zvyšuje riziko dalších kardiovaskulárních onemocnění. Zájem odborníků se proto obrací do oblasti arytmií, metabolického syndromu, ischemické choroby srdeční, srdečního selhání, cévních mozkových příhod apod. Nová monografie předních odborníků oboru kardioonkologie se zaměřuje na pregraduální a postgraduální výchovu. Publikace cílí nejen na specialisty ve specializovaných kardiologických a onkologických centrech, ale především na velkou síť ambulantních lékařů, kteří musí pacienty převzít do dalšího mnohdy celoživotního sledování.

Kardiovaskulární nemoci jsou trvale vedoucí příčinou morbidity i mortality ve většině zemí dnešního světa. Mezi nimi pak právě nemoci koronární cirkulace - tedy především ICHS - stojí na prvním místě. Avšak právě v oblasti terapie ICHS došlo v posledních 25 letech k zásadnímu průlomu, který zcela změnil osud nemalého procenta pacientů - možnost rychlého zprůchodnění infarktované koronární cévy, pokročilá farmakoterapie a v neposlední řadě sofistikované diagnostické metody. Přirozeným vedlejším efektem je rostoucí rozpor mezi terapeutickými možnostmi a reálnými znalostmi rutinních kardiologů a internistů. Právě s cílem tento rozpor odstranit připravil kolektiv našich předních kardiologů průkopnické dílo, které srozumitelnou formou seznamuje čtenáře s tím, co potřebuje znát pro diagnostiku a efektivní léčbu ICHS na úrovni druhé dekády 21. století

Koronární angiografie je dnes základní morfologickou zobrazovací metodou. Přesnější metody, jako je intravaskulární ultrazvuk (IVUS) a optická koherentní tomografie (OCT), jsou schopny díky vyšší rozlišovací schopnosti přesněji stanovit stupeň koronárního postižení včetně posouzení složení plátu, jeho délky i objemu. I přesto však některé otázky zůstávají nezodpovězeny. Hlavní otázka totiž zní, zda revaskularizovat. Stanovení hemodynamické významnosti konkrétních stenóz může být dnes snadno posouzeno přímo v katetrizační laboratoři pomocí měření tlaku před stenózou a za ní v průběhu maximální hyperemie. Tato metoda stanovení frakční průtokové rezervy myokardu (FFR) se stala novým standardem současné kardiologie a je dnes součástí doporučených postupů kardiologických společností v Evropě a v USA. Kapesní atlas koronární fyziologie obsahuje 35 pečlivě vybraných, instruktivních a bohatě ilustrovaných kazuistik, ze kterých se čtenář může prakticky naučit klinické hodnocení metodou FFR.