Karl Jaspers

Jaspersova knížka o německé vině, ale také o vině vůbec a o jejích základních rovinách, vyšla poprvé v Německu v roce 1946. Němci její vydání - pouhý rok po své strašlivé válečné porážce, v situaci rozvratu a okupace své země - nijak nevítali. Zato americký důstojník, dohlížející na univerzitu, prý za ni Jaspersovi děkoval s tím, že není napsána jen pro Němce, nýbrž pro svědomí vítězných spojenců. Český překlad této knihy byl poprvé vydán v roce 1969 a ani dnes neztrácí nic ze své aktuálnosti. Není to totiž ani zdaleka pouhý historický dokument, dokreslující dávno minulou situaci poválečného Německa. Jádro knihy tkví v poznání, že my všichni jsme odpovědni za minulost, ale také za budoucnost a zejména před budoucností.

Karl Jaspers (1883-1969), filozof a psychiatr, jeden z největších německých myslitelů, byl představitelem existencialismu. Jeho slavná habilitační práce Duchovní situace doby vyšla poprvé roku 1931, bez nadsázky bychom však mohli tvrdit, že je výstižným popisem i duchovní situace naší současné doby. Proč vůbec Jaspers volí tento titul? Člověk podle něj nejen je, ale i svobodně rozhoduje, co je; je tedy duchem a duchovní situace je situací člověka.

Táto knižka obsahuje texty posledných Jaspersových prednášok z letného semestra v roku 1961. ...Keď sa teraz zamyslíme nad tisícročiami, nad tým, čo človeka stretlo, a potom sa opýtame, tak čo je teda človek, výsledok je nesporný: každý obraz človek a je nedostatočny. Máme hojnosť obrazov človeka, ktoré sa dajú načrtnúť, až po obrazy dnešné, ktoré robia človeka predmetom výskumu antropológie, psychológie a sociológie, a ktoré, ak sú výsledkom vedeckého výskumu, sú oprávnené, nikdy však neuchopuj ú človeka ako celok.

Úvod do filosofie sestavený z rozhlasových přednášek z roku 1950 jednoho z nejvýznamnějších myslitelů filosofie existence (1883-1969).

Kniha je rozpracováním stejnojmenné rozhlasové přednášky, kterou měl Karl Jaspers na podzim roku 1956. Podnítily ho k ní četné přípisy, připomínky a dotazy rozhlasových posluchačů. Ač už od té doby uplynulo téměř šedesát let, hrozba války s použitím atomových zbraní existuje i nadále a Jaspersova kniha může k tomuto problému přinášet stále aktuální podněty. Jako jeden z mála ostře kriticky postihl základní problém: konfrontaci demokracie a totality. I pro nás v dnešní společnosti platí Jaspersova výzva, že záleží na každém jednotlivci, že světový mír nelze zajistit pouze technicky, ale že jeho předpokladem je proměna každého člověka v bytost, která si je vědoma spojení svobody s odpovědností a v souladu s rozumem usiluje o uplatnění mravních hodnot a o dobro.

Text, v němž je z celého Jaspersova díla vůbec nejobšírněji vyložena jeho koncepce tzv. „mezních situací“. Jaspers zde nejenom objasňuje specifičnost mezních situací obecně a jejich význam pro stávání se existencí, ale především postupně analyzuje jednotlivé mezní situace: smrt, utrpení, boj a vinu. Vzhledem k významu konceptu mezních situací v Jaspersově filosofii existence, ale též k jeho relevanci pro další vědní obory, jako je psychologie, theologie, lékařství či paliativní péče lze očekávat, že kniha bude sloužit jako cenný studijní materiál pro studenty a badatele nejenom z oboru filosofie, ale i jiných disciplín. Vzhledem k tomu, že téma tohoto textu se velmi citelně dotýká každého člověka, však kniha může oslovit i širší čtenářskou obec.

Esej Karla Jasperse o německé vině, ale také o vině vůbec a o jejích základních rovinách vyšel poprvé v Německu v roce 1946. Němci jeho vydání – pouhý rok po své válečné porážce, v situaci rozvratu a okupace své země – nijak nevítali. Zato americký důstojník dohlížející na univerzitu prý za něj Karlu Jaspersovi děkoval s tím, že není napsán jen pro Němce, nýbrž také pro svědomí vítězných Spojenců. Český překlad této autorovy práce byl poprvé vydán v roce 1969, a ani dnes neztrácí na své aktuálnosti. Není to totiž ani zdaleka pouze historický dokument dokreslující dávno minulou situaci poválečného Německa. Jádro knihy tkví v poznání, že my všichni jsme odpovědni za minulost, ale také za budoucnost a především před budoucností. Jak ve své předmluvě upozorňuje Ladislav Hejdánek, Jaspersova knížka je vším jiným, jen ne moralizováním; je to soubor myšlenek a zejména otázek člověka, který sám prošel mnoha nelehkými dilematy. Člověka, který si musel stále silněji a v širších kontextech uvědomovat nesmírnou komplikovanost problému, odmítá ji však jakkoli zjednodušovat, a též v ní naopak nechce utonout, protože – a to je nejvýznamnější – nemůže za žádnou cenu rezignovat na pravdu.

Jaspersovo pojednání o posledním velkém filosofovi antiky, Plótinovi není suchá analýza filologických detailů a historických vlivů; je spíše meditací, která skrze Plótinův systém proniká k živému myšlení. Ukazuje, že zdánlivě objektivní schéma Plóti-novy filosofie je ve skutečnosti obrazem světa sloužícím k tomu, aby bylo možné popsat aktivní a svobodný vzestup a upadání duše; Plótinova metafyzika tak může být i dnes nástrojem pro výklad lidské svobody a životního smyslu.

Úvod do filosofie sestavený z rozhlasových přednášek z roku 1950 jednoho z nejvýznamnějších myslitelů filosofie existence (1883-1969).