Jaroslava Karpíšková

Ogham je dávný dorozumívací systém. Podobně jako písmo starých Mayů, starých Egypťanů nebo severské runy musí být zkoumán v kontextu s místem a s životem společnosti, kde vznikl. Ogham vytvořili dávní druidové, kněžský řád keltské společnosti. Ta žila v těsném sepětí s přírodou a na ní je také založen celý tento sofistikovaný systém. Tajemnou abecedu v této knížce přibližujeme krok za krokem nebo chcete-li, strom za stromem. Dávný systém se vynořuje z mlhy zapomnění jako cesta, po které putuje mladá druidka. Dávná tajemství vyplouvají na povrch v magických vizích a příbězích vyprávěných duchem lesa a duchem jednotlivých stromů, které vroubí cestu naší krajinou, po které kdysi Keltové mířili na západ.

V době, kdy jsem běhala ultramaratony mě přátelé často zahrnovali otázkami: Nejsi blázen? Jak můžeš tak dlouho běžet? Není to nuda? Na co při tom myslíš? Jak se přinutíš běžet? Moje kniha na většinu z těchto otázek odpovídá. Popravdě běh je jedno velké dobrodružství. Adept tohoto sportu si brzy všimne, že prožívání jeho života je intenzivnější. Získává větší nadhled a přestává se rozčilovat nad malichernostmi. Mění se jeho životní styl. Na delší tréninkové trasy jsem s sebou zásadně nic nenosila. Mobil v té době neexistoval, ale nebrala jsem si ani peníze nebo legitimaci na městskou dopravu, tzv. šalinkartu. Pila jsem vodu ze studánek a snažila se dorazit domů po svých, jako součást přípravy na ultramaratony, kterým na Západě říkají survival, jinými slovy přežití. V dnešní přetechnizované době jsme bohužel došli tak daleko, že běhání delších vzdáleností už není bojem o přežití, ale naopak, někdy právě díky ultramaratonu přežíváme.