Ladislav Keller

Historie československého civilního letectví je až překvapivě bohatá na protiprávní činy. Hlavní zásluhu na tom má totalitní režim, který po dobu více než čtyřiceti let bránil občanům svobodně vycestovat ze země. Účelem této publikace je seznámit veřejnost s protiprávními činy, které se staly v československém civilním letectví v období od roku 1945 do rozdělení Československa na dva samostatné státy v roce 1992.

Ve čtvrtém díle knihy o nehodách československých dopravních letadel jsou rozebírány nehody proudových dopravních letadel československých dopravcu na celém světě a zahraničních dopravců na území Československa v období 1961-1992.

První díl o nehodách československých dopravních letadel se zabýval obdobím 1. republiky, tedy obdobím od vzniku samostatného Československa v roce 1918 do jeho zániku v roce 1939. Období II. světové války nebylo rozebíráno, protože krátce po okupaci byla činnost čs. dopravních společností ukončena, letadla byla převedena na německé imatrikulační značky a vzápětí rozprodána. Druhý díl se zabýval nehodami v období 1945 až 1960. Rok 1960 v historii čs. dopravního letectví tvoří přelom, protože v tomto roce byly u ČSA byly definitivně vyřazeny z provozu letadla, jejichž výroba začala před II. sv. válkou (Ju-52, SI-204D, DC-3, Li-2) a letouny, jejichž vývoj byl zahájen v období II. sv. války (IL-12). Kromě toho, rokem 1960 skončila hegemonie pístových letadel a od roku 1961 ve statistikách nehodovosti převažují nehody proudových a turbovrtulových dopravních letadel. Třetí díl se měl původně zabývat celým obdobím od roku 1961 do jeho zániku rozdělením na dva samostatné státy 31.12.1992. Počet nehod a množství materiálů k nehodám po roce 1960 je však tak velké a rozbory nehod obsáhlé, že toto období bylo nutné rozdělit do dvou samostatných dílů. V podstatě lze konstatovat, že autoři v mnoha případech řešili problém přeinformovanosti. To znamená, že v prvním díle byly publikovány všechny informace, které byly k dispozici. Totéž (až na výjimky) platilo i u druhého dílu. Ve třetím dílu již autoři měli k dispozici tolik informací, že řešili problém, které informace nepublikovat. Jako příklad lze uvést nehodu prototypu L-410UVP OK-162, kde dokumentace k nehodě uložená v Národním archívu je uložená v 10 kartonech. Aby třetí díl nepřerostl do obludné velikosti, bylo nutno období 1961-1992 rozdělit na dvě části, přičemž třetí díl se zabývá letouny s pístovými motory (IL-14) a turbovrtulovými motory (IL-18 a L-410). Čtvrtý díl se bude zabývat letouny s proudovými pohonnými jednotkami (B-737, DC-9, TU-104÷154, IL-62).

Druhý díl obsahuje nehody dopravních letadel v období 1945 až 1960. Toto datum bylo zvoleno záměrně, protože rok 1960 představuje vývojový předěl v historii čs. dopravního letectví. V roce 1960 byly u ČSA definitivně vyřazeny z provozu letadla, jejic hž výroba začala před II. světovou válkou (Ju-52, SI-204D, DC-3, Li-2) a letounů, jejichž vývoj byl zahájen v období II. světové války (IL-12). Kromě toho rokem 1960 skončila hegemonie pístových letadel a od roku 1961 ve statistikách nehodovosti přev ažují nehody proudových a turbovrtulových letadel.

Kniha Nehody dopravních letadel v Československu pojednává o nehodách všech dopravních letadel na území Československa a nehodách dopravních letadel čs. dopravců kdekoliv na světě.