Michal Kleprlík

Estetika je etika. Samo originální oslovení skutečnosti nestačí; aby mohlo být umělecké ztvárnění vpravdě plnohodnotné, musí svými estetickými postupy sledovat etický požadavek. Dvojnásob to platí u románu, jehož úlohou je psát mravní dějiny současnosti. Za svého života musel James Joyce čelit kritickým komentářům, jež jeho poetiku označovaly přinejlepším za zručné řemeslnictví či za arbitrární estetické hříčky bez vážnější vypovídající hodnoty. V postkulturní éře pak symbolizuje irský modernista umělce uvězněného ve slonovinové věži, jehož řeč zůstává řečí němou, jelikož jí nikdo nerozumí. Tato práce se soustředí na Joyceovy dva vrcholné romány Odysseus a Oplakávání Finnegana. Na základě jejich rozborů se pokouší osvětlit význam a smysl zvolených estetických postupů a odpovědět na otázku, zda v rámci uměleckého ztvárnění nesou etickou hodnotu. Michal Kleprlík (1986) pochází z východočeského Broumova. Na Ostravské univerzitě vystudoval anglickou a německou filologii, na Univerzitě Palackého v Olomouci získal titul Ph.D. v oboru Anglická a americká literatura. Profesně se zabývá angloamerickými kulturními dějinami, literaturou a filmem. Zajímá se především o estetické a z nich vyplývající mravní a etické otázky moderní společnosti. Rovněž překládá z angličtiny a němčiny (J. Conrad, H. Broch).

Děj posledního románu rakouského modernisty Hermanna Brocha (1886–1951), koncipovaného netradičně jako soubor jedenácti vyprávění, z nichž řada byla v různém časovém odstupu uveřejněna časopisecky během autorova života, zobrazuje v rozpětí dvaceti let život a společnost předhitlerovského Německa. Žádná z románových postav se sice aktivně neúčastní politického života, a tudíž není přímo odpovědná za vzestup nacistické ideologie, přesto to byli právě tito „nevinní“, kteří jí svou úzkoprsostí a lhostejností poskytli živnou půdu. Podobně jako ve své románové prvotině Náměsíčníci (1932) tak Broch znovu podniká sondu do duše maloměšťáka, aby v ní odhalil podstatu a předpoklady nehumánnosti moderního člověka. Současně však jde ještě dál; svou komplexností a složitě propracovanou symbolikou, jež v mnohém připomíná jeho předchozí román Smrt Vergilova (1945), otevírá toto veskrze filosoficky laděné dílo rovněž otázku (ne)existence platónské ideje a s tím spojené krize hodnot moderní společnosti.