Jana Klimešová

Jean Carperová fundovaně a přehlednou formou nabízí současné informace týkající se výzkumu, léčení a prevence této nemoci, jež hrozí stát se morem jedenadvacátého století. Kniha 100 jednoduchých věcí, které můžete udělat proti Alzheimerově nemoci a úbytku paměti oslovuje o to víc, že je psána z pohledu nositele genu způsobujícího Alzheimerovu chorobu. Carperová nijak nezastírá skutečnost, že věda dosud nezná mechanismus, jenž Alzheimerovu chorobu spouští, a tudíž neexistuje ani spolehlivý návod, jak se tomuto extrémně limitujícímu a izolujícímu onemocnění vyhnout. Ví se však, že určité zvyklosti v životním stylu, jako je například stravování, tělesná aktivita či ochota učit se neustále novým věcem, mohou mít zásadní vliv na trénink mozku, takže není tolik náchylný k degeneraci. Autorka Jean Carperová zdůrazňuje, že nejsme nuceni trpně čekat na to, zda se nemoc u nás projeví: předkládá desítky možností, jakým způsobem udržet organismus a zejména mozek v činnosti až do pozdního věku nejen pomocí nejrůznějších potravinových doplňků ale také optimistickým přístupem k životu, udržováním bohatých mezilidských vztahů a osvojením si aktivního způsobu života.

Tato dvougenerační retrokniha vám bude vyprávět příběh, jenž jste určitě zažili. Ale nečekejte žádnou velkou historii. Připomenu vám vaše dětství a těm, kteří tuto dobu nepamatují, přiblížím život jejich rodičů či prarodičů. Kniha je určená mládeži, dospělým i pamětníkům. Chtěla bych vás zatáhnout do životů dvou generací v minulém století a dát vám na výběr při porovnání včerejška s dnešní technicky vyspělou dobou. I když se v knize sem tam objeví jadrné slůvko, určitě nevzbudí pohoršení - přiznejme si, že naše mládež ta slovíčka už dávno zná. Zrychlujícím se tempem doby se zmenšuje fantazie a touha dětí po hračkách a knihách. Což je velká škoda. Připomenu vám kouzelné a propracované dětské hry a v neposlední řadě i život knižních hrdinů, který nebyl vždy jen pohádkový. Neexistovaly moderní počítačové hry a mnoho z vás si možná vzpomene na své zábavné dětství i bez nich. Jednotlivé příběhy jsou přerušovány malými politickými titulky, které k té době patřily. Neznamená to ovšem, že když příběh vyprávím, tak také se vším, co se v této době dělo, souhlasím…

Jean Carperová fundovaně a přehlednou formou nabízí současné informace týkající se výzkumu, léčení a prevence této nemoci, jež hrozí stát se morem jedenadvacátého století. Její kniha oslovuje o to víc, že je psána z pohledu nositele genu způsobujícího Alzheimerovu chorobu. S předmluvou Radkina Honzáka

Ukrajinská dívka Světlana se po mnoha rozchodech a opětovných scházeních s Igorem rozhodla definitivně tento vztah ukončit. Pod jeho krásnou tváří se skrýval despota, opilec a jí už přestala k lásce stačit pouze Igorova tělesná schránka. Jeho výhrůžky nebrala vážně a netušila, jak moc jí zasáhnou do dalšího života. Myslela si, že má jednu kapitolu života uzavřenou, ale ta další ji děsila. Nemocná matka a dluhy všude, kam se podívala. Když za ní přišla kamarádka Nataša, že česká agentura přijímá lidi na práci, nemohla se zpočátku rozhodnout, ale možnost odejít z nuzné vesničky a žít ve velkoměstě, vydělávat slušné peníze a dostat rodinu z dluhů nakonec zvítězila. Zodpovědná Světlana odjela do Prahy, aby pomohla své rodině, a hlavně aby se postarala o svou nemocnou matku, zatímco její kamarádka Nataša se chtěla stát modelkou a bohatou ženou - sázela na svou postavu a krásu. Podařilo se to děvčatům? Obě dvě si prošly krutou realitou. Světlana dosáhla lásky s vdovcem Markem, bohatým podnikatelem, kterého ho dlouho platonicky milovala. Netušila ovšem, že stín jeho mrtvé ženy bude stát mezi nimi a k problémům že také napomůže Igor, který vše zamotá, a její život se obrátí naruby. Osud si pohraje jak se Světlanou, tak s Markem. A i když oba dva měli jednu chvíli tendenci spáchat sebevraždu, dokoná ji jen jeden z nich. V románu nejen pro ženy nechybí láska, štěstí, slzy, smutek i erotika.

Příběh odvážné ženy, která neváhala postavit se čelem k změněným a v mnoha směrech novým podmínkám doma i ve Spojených státech amerických, kde se kupodivu setkala s moderním otroctvím. Tato kniha čtivě a pravdivě vypráví příběh obyčejné české ženy, která vždy chtěla žít poctivě a podle pravidel v komunistickém režimu a samozřejmě i po revoluci, ve změněných podmínkách jako podnikatelka. Když její vzkvétající obchod zlikvidovaly velké obchodní řetězce, rozhodla se zkusit štěstí ve Walmartu v americkém New Orleans jako obyčejná uklízečka. Zajímavý byl její let do USA –poprvé totiž letěla sama, i když anglicky uměla mimo pozdravu jen „yes“ a „how are you“. Nikdo tomu asi nebude věřit, ale v Americe se cítila jako v moderním otroctví. Avšak dostat se zpět z otrockých podmínek a od nebezpečných českých „vajzrů“ bylo téměř nemožné. Když se jí nakonec útěk podařil, zabloudila a dostala se do divoké americké přírody, kde šlo skutečně o život. Hlavní hrdinku Martu zlé vzpomínky dodnes občas budí z klidného spánku. Proto by na toto období nejraději zapomněla.