Tomáš Knoz

Výzkum šlechty v českých zemích a ve střední Evropě patří v posledních dvaceti letech k jednomu z nosných historických témat. Na složité otázky, jakými jsou základní definice šlechty, její vnitřní diferenciace a hierarchizace, proměna právního, ekono mického a sociálního postavení, vztah vůči státu, popř. jeho panovníkovi, vůči svému vlastnímu stavu či vůči svým poddaným, resp. místnímu obyvatelstvu, se snaží odpovědět přední badatelé zaměření na danou problematiku, a to v horizontu dlouhého obdo bí od středověku až po sklonek 20. století.

Jednou z nejvýznamnějších osobností našich dějin 1. poloviny 17. století je bezpochyby Karel starší ze Žerotína, neformální vládce Moravy, diplomat, kulturní a náboženský mecenáš. Monografie brněnského historika, docenta historie na Masarykově univerzitě Tomáše Knoze, přibližuje postavu mocného velmože z mnoha stran a zasazuje jeho nejednoznačnou osobnost do bohatého a přitažlivého obrazu rozbouřené doby, v níž bylo Karlu staršímu ze Žerotína dáno žít. T. Knoz se věnuje Karlovu výjimečnému vzdělání, nabytému v předních střediscích humanistické učenosti, i jeho neobyčejně intenzivním cestám po Evropě, kariéře válečné i politické. Můžeme sledovat Karlovu účast při utváření zemského práva i jeho angažmá ve stavovském povstání, kdy mu připadla nevděčná role „mezi dvěma stranami“, s vazbami jak na odbojnou nekatolickou šlechtu, tak na císařský dvůr. Karel starší ze Žerotína, přední šlechtický stoupenec Jednoty bratrské, zůstal své víře přes všechny dějinné zvraty věrný – podporoval osobně mladého duchovního Jednoty Jana Amose Komenského, poskytoval na svých panstvích ochranu bratrským duchovním a i po Bílé hoře tak po jistou dobu udržoval stav předbělohorské náboženské tolerance. Rozporuplné a složité vztahy poutaly Žerotína ke skupině pobělohorských vítězů, například ke kardinálovi Františku z Dietrichsteina nebo Karlovu švagru, generalissimu Albrechtovi z Valdštejna. V závěru života se Karel starší na krátký čas odebral do exilu ve slezské Vratislavi, poslední dny mu však bylo dopřáno strávit ve vlasti. Významné místo v životě Karla staršího ze Žerotína zaujímá jeho činnost coby mecenáše kulturních a uměleckých děl, stavitele zámků, podporovatele literární tvorby a budovatele knihovny výjimečné velikostí i uspořádáním. Práce T. Knoze neopomíjí ani tyto stránky osobnosti muže vpravdě renesančního záběru, stejně jako jeho svět vnitřní, víru a zbožnost. Hlavním pramenem monografie je soubor korespondence Karla staršího, zahrnující stovky dopisů adresovaných často nejvýznamnějším myslitelům a teologům tehdejší Evropy. I díky tomu se čtenáři dostane jedinečné příležitosti poznat složitou a mnohostrannou osobnost moravského šlechtice – Dona Quijota ve spletitém labyrintu světa krizového období našich dějin.