Jaroslava Kočová

Indiáni kmene Seneků a Čerokézů, z jejich tradice novodobá šamanka Jamie Samsová vychází, považují sen za skutečnost a člověk, který ve snech dokáže "číst", býval pro kmen vždy pramenem moudrosti. Sny nám sdělují mnohé a my bychom jim měli ve vlastním zájmu lépe porozumět. A přesně to - a mnoho dalších věcí - nás učí právě knížka Tančit sen. Vede nás jako moudrý šaman životem a ukazuje nám, že i ty nejdrtivější krize a propady na dno, iniciační zkoušky, jejichž zvládnutí nás posune o krok dál. Pomyslnou mapu sedmi posvátných cest lidské přeměny získala Jamie Samsová od indiánských stařešinů Joaquina Muriela Espinosy, Berty "Zlomeného luku" a Cisi "Smějící se vrány" v San Luis Potósi v Mexiku, kde pod jejich vedením tři a půl roku studovala. Není to v právem slova smyslu mapa, ale cestu ukazuje, a ta cesta vás může zavést do neviditelného světa, který indiánská tradice nazývá Předivo snů. Je to svět univerzálního vědomí a kosmické energie, bezedná studnice moudrosti, z níž můžeme čerpat. Jamie sama k tomu říká: " Nepouštím se zbytečně do detailních popisů obřadů držených v tajnosti společnostmi snivců, poněvadž se týkají konkrétních osob z tradice Jižních zřivců. Naopak jsem si dala tu práci a načrtla jakousi mapu vědomí, která je platná pro každého člověka na kterékoli osobní cestě. Nikdy mi nikdo neříkal, jaký dopad bude mít na můj život otevření bran vnímání při iniciacích, a zcela to předčilo mé očekávání. Jsem neskonale vděčná za všechny přísné pokyny, které jsem cestou dostala a které mi umožnily nezapomenout byť na jediný zákrut mé spletité cesty a podělit se s vámi všemi o moudrost svých učitelů." Jamie Sams je členkou Společnosti Křišťálové lebky a Společnosti Bílého bizona, které uchovávají prastarou indiánskou moudrost, jež se po staletí držela v tajnosti. V žilách jí koluje krev Čerokézů a Seneků a jejím nejsilnějším totemovým zvířetem je kojot, velký šprýmař. Po mnohaletéch přednášení na nejrůznějších workshopech se rozhodla psát knížky a dělit se o svou moudrost i touto cestou.

Mistr Džošu a broskvový sad je sbírka komiksových minipříběhů, nakreslených na základě knihy Václava Cílka Mrtvá kočka. Autorka obrazové podoby zpracovává kromě klasických japonských zenových koanů také další příběhy, jako je např. Doslov k Básni o pramen

„Proč pes zahrabává kosti?“ Protože je to zkrátka pes… Proto zahrabává kosti. Proto štěká, když s někým telefonujete, očichává jiným psům zadky, může se zbláznit z listonoše, zvedá nohu při čurání a válí se ve smradlavých blivajzech. Všechno, co dělá, dává dokonalý smysl, když jste pes. A až si přečtete knížku Pes: proč zahrabává kosti?, bude to dávat smysl i vám. Na jejích stránkách vás MVDr. Marty Becker a Gina Spadaforiová – odborníci na slovo vzatí, ověnčení mnoha cenami – vezmou na výpravu za poznáním psí říše. Nebojte, nic děsivého vás tam nečeká… Ostatně čím lépe porozumíte svému psovi, tím snáz se vám pak budou uklízet chlupy z gauče. Přečtěte si, proč loveckým psům nevadí potlačení jejich základního pudu, jak mohou slepečtí psi dělat svou práci, proč malí pejsci tak rádi provokují velké hafany, a všechno, co jste kdy chtěli vědět o psím sexu, ale báli jste se zeptat. Kromě toho zde najdete i odpovědi na otázky, které vám budou připadat přinejmenším kuriózní: Která psí plemena jsou „made in America“? Mají někteří psi skutečně dredloky? Jak mohla Lassie najít vždycky cestu domů? Máte plnou hlavu otázek? Přečtěte si tuhle knížku.

Neptejte se komu zvoní zvonec, prostě vemte roha! Samuel Johnson versus ďábel, 2. kolo SAMUEL JOHNSON, kterého známe z knížky Brána do pekla, je zase v průšvihu. Démon v kůži paní Abernathyové usiluje o pomstu, protože rozhodně ještě nestrávil, jak se mu posledně nevydařila jeho pekelná invaze do světa lidí. On (či snad ona?) a ďábelská pekelná armáda si na Samuela znovu brousí zuby, a jelikož vědci na Zemi opět tak úplně nemají věci pod kontrolou, dostává odporná paní Abernathyová druhou šanci: Samuela a jeho věrného přítele jezevčíka Boswella to tentokrát vcucne do pekelné brány. Jenže dostat Samuela není vůbec snadné. Paní Abernathyová totiž nepočítá s vynalézavostí a odvahou malého chlapce – o jezevčíkovi nemluvě – a nadto ji překvapí oddanost Samuelova pekelného přítele, beznadějného démona Baldriána. Ba co víc, vůbec nečeká, že Samuel s Boswellem nebudou jedinými pozemšťany, kteří se ocitli v pekle, takže jí plány zkříží ještě parta malých sveřepých mužíčků.

Je duben, rok 1988 a Kinsey Millhoneová oslaví za měsíc osmatřicáté narozeniny. Sedí sama ve své kanceláři, na stole před sebou hromadu lejster, když se nečekaně objeví zvláštní mladík. Vypadá mladší, než ve skutečnosti je, možná ani alkohol by mu v krámě

Příběhy na stránkách téhle knížky autor nasbíral za více než třicet let lékařské praxe, veřejných přednášek a debat s lidmi. Jsou velmi laskavé a otevírají dveře víry. Dokazují, čeho všeho jsme schopní, a že když se svým problémům postavíme čelem, dokážeme zázraky. Bolest a utrpení zde nejsou zlehčovány, a přesto se dozvídáme, že životní krizi lze obrátit ve svůj prospěch a že na ni lze ve skutečnosti zareagovat způsobem, který člověka posílí a uzdraví.

Chůze existuje od počátku, stejně jako divoká příroda, do níž se Henry David Thoreau vracel při svých procházkách. Trávil chůzí denně několik hodin a vyhýbal se civilizaci. Ve své eseji apeluje na své současníky i na nás, abychom se stali jeho bratry řeholníky, chodci. Je s podivem, že již tehdy - Chůzi napsal v roce 1861 - kolem sebe spatřoval problémy, s jakými se potýkáme dnes: lidé se vzdalují přírodě, upřednostňují pohodlí za každou cenu. Thoreau hovoří o krajině, o jejím utváření člověkem a naopak, o utváření člověka krajinou. Vypráví o cestách v doslovném i přeneseném významu. Vznáší mnoho otázek, a na řadu z nich také odpovídá. Thoreauova esej Chůze vyšla samostatně v brněnském nakladatelství Zvláštní vydání v roce 1995 v původním překladu Zdeňka Franty z roku 1925. Naše knížka vychází v novém překladu Jaroslavy Kočové.

Příběhy na stránkách téhle knížky autor nasbíral za více než třicet let lékařské praxe, veřejných přednášek a debat s lidmi. Jsou velmi laskavé a otevírají dveře víry. Dokazují, čeho všeho jsme schopní, a že když se svým problémům postavíme čelem, dokážeme zázraky. Bolest a utrpení zde nejsou zlehčovány, a přesto se dozvídáme, že životní krizi lze obrátit ve svůj prospěch a že na ni lze ve skutečnosti zareagovat způsobem, který člověka posílí a uzdraví.

Je duben, rok 1988 a Kinsey Millhoneová oslaví za měsíc osmatřicáté narozeniny. Sedí sama ve své kanceláři, na stole před sebou hromadu lejster, když se nečekaně objeví zvláštní mladík. Vypadá mladší, než ve skutečnosti je, možná ani alkohol by mu v krámě

Příběhy na stránkách téhle knížky autor nasbíral za více než třicet let lékařské praxe, veřejných přednášek a debat s lidmi. Jsou velmi laskavé a otevírají dveře víry. Dokazují, čeho všeho jsme schopní, a že když se svým problémům postavíme čelem, dokážeme zázraky. Bolest a utrpení zde nejsou zlehčovány, a přesto se dozvídáme, že životní krizi lze obrátit ve svůj prospěch a že na ni lze ve skutečnosti zareagovat způsobem, který člověka posílí a uzdraví.