Pavel Kolmačka

V pořadí třetí básnická sbírka básníka a spisovatele (nar. 1962), nazvaná Moře, obsahuje zhruba 90 básní, rozčleněných do pěti oddílů – Nezvěstný, Kodrcá Velký vůz, Moře, Slyšíš? a Řvou lvi. Oddíly Kodrcá Velký vůz a Slyšíš? představují básnické cykly, básně sepjaté opakujícími se „refrény“ (refrénem je i samotný motiv Moře, objevující se průběžně ve všech oddílech). Kolmačkova poezie i próza je vysoce hodnocena v kontextu současné české literatury (román Stopy za obzor byl mj. nominován na Státní cenu), v nejnovější básnické sbírce se autor pokouší navázat na svá předchozí díla, zároveň však utváří svou poetiku novým způsobem. Sevřená, lapidární výpověď je v daleko menší míře vázána na rým a „lyrický záznam“, více se akcentuje „příběhovost“ a jednotné velké téma (Moře jako obraz světa za koncem vesnice, jako obraz nejistoty, živelnosti a zároveň životadárného pohybu).

Stopy za obzor jsou pokusem o spojení nevinnosti s příběhem, básnického souznění s epickým odstupem. Hrdinovu snahu „udržet svět pohromadě“, sladit prozaické stránky existence s expresivním prožitkem a meditací o Bohu, podporuje autor tím, že střídá žánrové polohy (mj. báseň v próze nebo dobrodružná četba pro děti) a rozehrává jazykové rejstříky (afázie, ošetřovatelský a sektářský slang). Vystižení specifické atmosféry prostředí pomáhá odkrývat význam, zachycuje půvab, grotesknost i humor v mezilidských situacích. Opakování a rozvíjení dílčích motivů vyúsťuje v propojení reality se symbolickou rovinou příběhu.

Sbírka obsahuje šestadvacet básní. Volný verš se místy střídá s vázaným, vyskytují se i básně v próze. Nejkratší útvary mají jeden až dva verše, ale většina se skládá z několika tematicky propojených částí (cykly v rozsahu několika stran). Zhruba polovina básní je nazvána podle ročních období: Zima, Jaro, Léto, Podzim (v obsahu se tato řada třikrát opakuje, následují Jaro, léto a Podzim, zima). Jsou to texty sledující život člověka, jeho činnosti a prožitky na pozadí jevů typických pro etapy přírodního cyklu. Mezi uvedené básně jsou vloženy texty, jež se týkají různých modů lidské existence a je v nich zřejmé individuálně psychologické nebo společensko-historické pozadí. Jsou to básně Za řekou, V bytosti (Málem jako mrtví), Sám sobě vodu, Asteroid, Do krajiny, Útok cesty, Do očí, Chůze (Tma), Na ledviny, Wittgenstein bije žáka, Chůze (Vesmírem), V bytosti (Na konci srpna), Spící podotýkají, Vocatus atque non vocatus Deus aderit, Chůze (Provaz cesty). Tempo je na začátku sbírky pomalé (na stránkách je málo textu, kolem veršů zbývá dost volného prostoru), střed sbírky je koncentrovaný a dynamický (víc než jedna strofa na stránce), vše se znovu uvolňuje v závěru. Kromě prostředků a motivů, které známe z předchozí sbírky Moře, najdeme ve sbírce Wittgenstein bije žáka např. funkční využití enumerace nebo opakování a rozvíjení dílčích konstrukcí v rámci celé knihy, ale hlavně zesílenou snahu zachycovat různé stránky existence člověka tváří v tvář nezploštělému světu – sobě samému či bližnímu, vegetaci, krajině, reklamě, vesmíru, času, Bohu.

Soubor má stejně jako Kolmačkovy předchozí knížky (Moře, Wittgenstein bije žáka) několik částí (Život těla, Život ve dne v noci, Život nad kráterem, Život na pomezí, Les), jež se skládají z pásem, cyklů a samostatných básní. Převažují volné verše (občas je užit rým), vyskytují se zde i básně v próze. Žánrově je kniha velmi pestrá: lyrickou reflexi střídají hovory o snech, deníkové záznamy nebo zaslechnutá komunikace radioamatérů.

V pořadí třetí básnická sbírka básníka a spisovatele (* 1962), nazvaná Moře, obsahuje zhruba 90 básní, rozčleněných do pěti oddílů - Nezvěstný, Kodrcá Velký vůz, Moře, Slyšíš? a Řvou lvi. Oddíly Kodrcá Velký vůz a Slyšíš? představují básnické cykly, básně sepjaté opakujícími se "refrény" (refrénem je i samotný motiv Moře, objevující se průběžně ve všech oddílech). Kolmačkova poezie i próza je vysoce hodnocena v kontextu současné české literatury (román Stopy za obzor byl mj. nominován na Státní cenu), v nejnovější básnické sbírce se autor pokouší navázat na svá předchozí díla, zároveň však utváří svou poetiku novým způsobem. Sevřená, lapidární výpověď je v daleko menší míře vázána na rým a "lyrický záznam", více se akcentuje "příběhovost" a jednotné velké téma (Moře jako obraz světa za koncem vesnice, jako obraz nejistoty, živelnosti a zároveň životadárného pohybu).

Román je zarámován do šestnácti kapitol-dní, během nichž v přítomném čase umírá a je pohřben starý muž, doprovázen a zaopatřen svými dospělými dětmi. Tato situace v každém ze zúčastněných oživuje jejich nedávné i dávno minulé jednání a paměť na činy jejich vrstevníků, potomků a předků (ať už příbuzných, přátel či lidí, s kterými jenom nakrátko zkřížili cestu), z nichž vyrostly současné životní vztahy. Významnými účastníky tohoto času milosti se stávají zemřelí. Jejich tváře se dožadují, aby se o nich vyprávělo, a jejich hlasům, hlásícím se o slovo, je právě v tomto čase dopřáváno sluchu víc než jindy. Jednou z metafor, které román rozvíjí, je podobnost života a hudby, které "stojí na repeticích". Pochopit své místo v životě pak znamená nahlédnout opakující se motivy, a dosáhnout tak proměny životního směřování od začarovaného kruhu ke svobodnému, tvůrčímu přijetí výchozích podmínek